Letos jsem dorazil na tradiční Pragocon tradičně (už podruhé) do Modré školy v jihopražských Hájích. Škola Modrá je dobrá - jednak ji určitě poznáte (ti co nejsou barvoslepí; a ti, kdo jsou, ti si to mohou na tom baráku přečíst:), a jednak je příhodně položena - kousek od konečné metra C.
Letošní ročník PragoFFestu byl příjemný a měla jsem pocit, že se podařilo odstranit drobnůstky, které minule trošku vadily. Takže nezbývá, než poděkovat organizátorům a přiznat se, že bych se ráda přenesla v čase zpátky do Modré školy.
Stalo se tak 8. prosince, několik dní po Mikuláši, že se v plzeňské čajovně/kavárně Seraf sešla skupina milovníků fantastiky, aby usedla společně s Denny Newmanem a pokřtili jeho nejnovější knihu Pískožrouti - volné pokračování známé humorné fantasy Mořičvíl.
Na Fénixcon se spousta fanů těší úplně nejvíc. Hlavně těch trošku „věkově pokročilejších“. Důvod je prostý. Je to con pohodlný, papučový, celý pěkně schovaný v hotelu a člověka nic nenutí lézt ven do nepříznivé zimy. A taky je poslední před Vánoci, čili pěkná příležitost vyměnit si dárky, péefka, popít… Jakoby to popít neplatilo pro každý con, že… Zkrátka, Fénixcon je oficiálně hromadným zakončením fanroku.
Původně jsem na letošní Festival Fantasie Speciál ani jet nechtěl. Nakonec mne zlomilo několik věcí: Na těšínském Parconu se mi zalíbilo v autorském čtení, a protože jsem nedávno po deseti letech od vydání vypustil na Sarden druhé vydání Blackoutu, které zaznamenalo určitou odezvu, chtěl jsem si znovu trochu autorsky počíst z tohoto mého prvního knižně vydaného dílka.
Na letošní FFS přivál ostrý vítr z vysočiny pěkně hororovou atmosféru. Počasí letos nebylo nijak zvlášť mrazivé a i sluníčka jsme si užili, ale hosté festivalu se nás rozhodli děsit co to dá.
Festival Fantazie Speciál. Byly to nádhérné chvíle pro takového starého fana jako já. Projekce filmů za dvacku, zajímavé přednášky, slavní hosté, se kterými si mohl člověk do sytosti popovídat (nebo spíš zaposlouchat se do jejich vyprávění). V neposlední řadě diskotéky, hry, přátelé a zábava. V mém případě i trocha decentní ostudy například při karaoke (děkuji všem, že mě nevypískali). Myslím ale, že to znáte velmi dobře sami. Proto přenechám slovo Lament...
Již počtvrté přiletěl CONiáš do Prahy a tentokrát na sebe vzal podobu draka. Od deseti hodin ráno se v Městské knihovně na Mariánském náměstí povídalo, promítalo, prodávalo, hrálo, vystavovalo a neočekávaně i hrálo divadlo.
A byla sobota, a byla sedmá hodina večerní, a aj, začalo autobusové přesouvání do sportovní víceúčelové haly ku galavečeru. Autobusů bylo více a čile pendlovaly, takže hodina, určená k přesunu, zcela stačila. Před vstupem do haly se nějak samoorganizoval vstupní špalír, ale lidé, místo aby vstupovali dovnitř – obdivovali ten špalír! Však bylo co obdivovat.
Lament se tentokrát na con vydala samotná, ale to vůbec nevadilo, neboť na Istroconu bylo o zábavu postaráno a zlatým hřebem se stal: "Potom ovšem nastal skutečně zlatý hřeb celého IstroConu – slovenská adaptace muzikálu Dr. Horrible´s sing-along blog. Texty byly do slovenského jazyka přebásněné opravdu úchvatně a protagonisté byli fenomenální."
Bože, ale som už starý... to boli prvé slová, čo ma napadli pri vstupe do Istropolisu. Oproti mne sa rútila Lara Croft s kalašnikovom a nemenej pôvabná dievčina v školskej minisukni a kravate. Niečo som zaručene prešvihol... Kde som bol v ich veku? Kruci, veď v ich veku som bol ani nie pred desiatimi rokmi... Po mojom označkovaní neodolateľne ružovým náramkom som sa vrhol do toho pekla.
A byla sobota už čtvrthodina po čtvrté odpoledne a já se vydal na přednášku Libuše Čermákové „Starý zákon z hlediska novodobé Morley“ (předpokládám, že zde zalaškoval anglickopolský wordovský opravář pravopysu – místo „Morley“ mělo být „morálky“, nešlo o propagaci výrobce kytar...)
Páteční parconský večer skončil pro mne už asi v půl jedné upadnutím do postýlky v minimalistickém hotelu Piast. (Tess kecala ještě do tří na chodbě s kamarádkou.)...
K restaurování autíček mě, přiznám se, dovedl můj sobecký cíl - zrestaurovat si autíčka mého dětství, zničená jak ode mě, tak od potomků. On když angličák prochází rukama třech dětí po dobu třiceti let, tak je to na něm setsakra znát.