Obrázek uživatele Monika Slíva

Bio

Stručné bio
Jsem vdaná, dvoudětná, tězce na psaném slovu závislá knihomolka. Nic nepomáhá. Jenom čtení. Tak o tom budu aspoň psát...doufám.
Co na sebe dál práskl/a:
Ta hromada přečtených knih, co už mám za sebou, způsobila, že dělím četbu pouze na dvě kategorie - dobrou a špatnou. V podstatě můžu cokoli, detektivku, thriler, historii, současnost, humor..., ale mojí srdeční záležitostí je a vždycky bude samozřejmě fantasy a sci-fi. Na Sarden mě přivála jakási podivná souhra náhod, za kterou jsem neskonale vděčná a tímto děkuji nadpřirozeným silám, že mi to tak pěkně zařídily.

Historie

Členem již
11 let 3 týdny

Moje příspěvky

Filmová srdcovka je pro mě film, na který se můžu koukat znovu a znovu a znovu… a tak pořád dokola. Nikdy se neomrzí a ve vzácných případech tam objevím něco nového, co mi předtím uniklo, nebo po letech z příběhu vystupuje víc linka, kterou jsem předtím tolik nevnímala.

Chvíli jsem uvažovala, jak naroubovat Velikonoce na fantastiku, ale přiznávám, že moje imaginace dočista selhala. Taky jste si všimli, že s Vánocemi a s Halloweenem je spojená spousta nadpřirozených příběhů, ale velikonoční aby pohledal?

Vánoční čas je doba tajemná a podle pradávných předků je to období, kdy je hranice mezi světěm živých a jinými dimenzemi nejtenčí a lidé páli vánoční polena a nebo alespoň svíčky, aby světlo odradilo nekalé a špatné živly od vstupu do našich dveří.

Předvánoční čas někdy v člověku vyvolává zvláštní pocity.

Říká se, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, a co teprve třikrát. Nebo čtyřikrát! Spisovatelé detektivních sérií o tom ví své. Udržet úroveň jednotlivých knih, samostatnost příběhů i propracovanou detektivní zápletku a zároveň nemít sterilního detektiva, který jen neřeší případy jako robot a dá i trochu nahlédnout do svého života, to není nějaká, lecjaká věc.

Neděle není nejlepší, natož nejvhodnější na napsání nedělníku...

V neděli 18. července 2021 zemřel Egon Čierny, nepřehlédnutelná postava české a slovenské literární fantastiky.

Vypadá to, že počasí se umoudřilo a odpovídá tomu, co je napsáno v kalendáři. Snad si konečně vychutnáme i čtení v parku nebo na zahrádce (i na tu restaurační už nás pustili a můžeme si to zpestřit pěnivým mokem nebo dobrou kávou), aniž by nám hrozilo umrznutí.

Jak se píše v anotaci, apokalypsa přišla s širokým úsměvem, ve kterém na nás cenila zuby. Zábavná myšlenka, ze které vám brzy ten váš vlastní úsměv zamrzne na rtech. Tohle totiž není vůbec žádná sranda, to je smrtelně vážná věc, ale (skoro) všem je to úplně šumák!

Je to naprosto k nevíře, ale poslední editorial jsem napsala letos v lednu. Další dva měsíce zmizely tak rychle, že mám podezření, jestli mi je někdo neodcizil nejen z kalendáře, ale i ze života. Jaro na krku, to zcela jistě, konec utažených šroubů v dohledu, v to doufejme.

Stránky