RECENZE: Leonard Medek, Dobrodruh 3: Třetí triarcha

Článek od: elho_cid - 20.12.2011

Série o dobrodruhovi skromného českého původu a mezinárodního významu, Frantovi Frantovi, se nám začíná slibně rozjíždět. Po povídkové sbírce a románu zkouší autor něco mezi – román tvořený polouzavřenými příběhy.

Jako u všech cyklů nejprve k tomu, jak moc vadí začínat od třetího dílu. Leonard Medek jako každý jiný dobrý spisovatel netrestá čtenáře za to, že neznají předchozí díly. Takže pokud si předchozí díly nepamatujete nebo jste je nečetli, není to překážkou k pochopení děje a zápletky. Kdo ale předchozí díly četl, má jistou nezanedbatelnou výhodu. Já jsem tak trochu mezi – četl jsem předchozí dobrodruhy hned potom co vyšli a moc jsem si z nich už nepamatoval.

Po událostech druhého svazku se Franta se svojí družkou Belle vydávají do Francie na dovolenou strávenou v přepychu a civilizaci. Bohužel netrvá dlouho a Franta je opět v průšvihu. Exilový ruský čaroděj vystupující pod jménem Boyard nechá zavraždit fotografa (asi už Leonardovi tím focením na conech opravdu lezu na nervy...) a narafičí to tak, aby hlavním podezřelým byl právě Franta. To si náš hrdina nesmí nechat líbit, a tak vyráží po stopách nebezpečného protivníka.

Jak už napovídá shrnutí na zadní straně obálky, pronásledování se protáhne až do Střední Ameriky, přičemž Franta čelí smrtelnému nebezpečí v Paříži (úvodní povídka Hrobařská hra), Liverpoolu (Frantu ohrožují Drancíři doků), poté na vlnách Atlatiku potká Zahlušenou zpěvačku. V Americe je uvítá New York a jeho Věže vzdoru, vřídlo vražd. V San Francisku pak bojuje o Křišťálový klíč a nakonec v ekvádorské džungli musí Ovládnout oheň.

V knize jsou ve správném poměru namíchány pasáže akční a oddechové, přičemž oddechové většinou sestávají z popisů historických a zeměpisných zvláštností. Právě kombinace napětí a dobrodružství podávaná v prostředí cizích krajů a navíc někdy před sto lety je to co činí dobrodruha atraktivním. Autor má načteny stohy dobové literatury a to nejen dobrodružné, ale i faktografické, a tak najít v Dobrodruzích nějakou chybičku nebo nesrovnalost je téměř nadlidský úkol. Myslel jsem, že jednu mám (týkající se fotografické techniky), ale další čtení mě přesvědčilo, že ne. To postava knihy neznala dobře obsluhu tehdejšího měchového přístroje, ne autor.

Pokud hodně dáte na psychologii postav, jejich rozpolcené myšlenkové pochody, hryzání svědomí, názorové posuny nebo dlouhé dialogy o citech, tak jste na špatné adrese. Tohle je dobrodružná knížka a cokoli podobného by jen zdržovalo a činilo dobrodruha nestravitelným. V případě drsňáka Franty to vůbec nevadí a dokud byl na scéně sám, tak bylo všechno v nejlepším pořádku. Problém mám s Belle – chápu záměr přidat ženský prvek, ale Belle se většinou jako žena nechová. Nevyvolává zbytečné hádky, netrucuje, nejančí. Nikdy není hysterická, vždycky se chová racionálně. Co je tohle za ženský prvek?

Pochválit musím jazykovou úroveň knihy. Znaky archaičnosti jsou ve větší míře zastoupené jen v řeči hlavního záporáka, který se tím krásně odlišuje. Zbytek postav mluví normálně a popisné pasáže jsou ukázkou bohaté slovní zásoby, nikoli však ukázkou samoúčelnou. Občasné použití cizího slova okoření atmosféru exotiky a ještě více vás vtáhne do děje.

Třetí triarcha alias Dobrodruh 3 mě nezklamal. Určitě ho můžu doporučit stávajícím fanouškům série, i dalším potenciálním čtenářům – ačkoli lépe nejdřív koupit první díl, třetí určitě není o nic horší.

Dobrodruh 3: Třetí triarcha
Medek, Leonard

Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Jana Šouflová
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2011
Počet stran: 496
Rozměr: 105 x 165
Provedení­: paperback
Cena: 290 Kč

Komentáře

Cituji - Problém mám s Belle – chápu záměr přidat ženský prvek, ale Belle se většinou jako žena nechová. Nevyvolává zbytečné hádky, netrucuje, nejančí. Nikdy není hysterická, vždycky se chová racionálně. Co je tohle za ženský prvek? * A komentuji - to je holt ženský prvek v módním směru gender. Dnes v literatuře smí jančit a hysterčit jen chlap, aby to bylo gender vyvážené :-)

J. Juraxovi: Ó nikolivěk. Literárním předobrazem Džamily/Belle je jistá Patricia Holmová, takto družka Simona Templara, zvaného Svatý. První kniha, ve které vystupuje, vyšla česky už v roce 1935 (v Británii pochopitelně dřív), a tenkrát se ještě genderově neblblo, to je vynález až posledních dvaceti let.

Přidat komentář