KOMIKS: Sto komiksů v časopise ABC 4/4 - aneb dodatky

Článek od: Ivo Fencl - 30.07.2012

Předchozí kapitolu naleznete zde.

Sto komiksů v časopise ABC IV aneb Dodatky

třikrát jsme zde na Sardenu připomínali nikoli sto, ale asi sto deset kreslených seriálů, které se objevily v legendárním „ábíčku“ za časů našich babiček, které si tak idealizujeme (ale částečně právem), a tedy zhruba jen do tzv. něžné revoluce.

Velký díl z nich přitom napsal sám šéfredaktor časopisu a můj kamarád Vlastislav Toman, který by se rád dožil filmové adaptace toho nejslavnějšího, totiž „Kruana“.

Snad se to podaří, ale povězme si také o zbytku kreslených příběhů, které ovšem přečasto ryzími komiksy (podle všech regulí) nebyly...

Podle vernovského románu novináře Grigorije Borisoviče Adamova Tajemství dvou oceánů (1939, česky 1954, zfilmováno 1955 a u nás film uveden roku 1957, přičemž upoutávka se najde hned v prvním ročníku ABC i s nástinem děje) napsal Vlastislav Toman pro Františka Kobíka (který ale co do kvality kresby polevoval) Dobyvatele hlubin (24 dílů 86/7). Je to příběh o experimentální ruské ponorce Hvězda (v původním románu Pionýr), na jejíž palubě se vyskytuje rozvědčík. Má odhalit špióna uniknuvšího úvodem milici.

Totéž plavidlo zachrání ze kry patnáctiletého hocha. Jeho loď sice nebyla Titanikem, ale ztroskotala po srážce s ledovcem, a Toman teď dá chlapci trochu větší roli, než měl v ruské knize. Tak či tak kluk osobně o boji s chobotnicemi a s kraby i s dalšími, docela už neznámými fantaskními tvory. Je taky ohrožován velkým mečounem a unášen na hřbetě vorvaně a ještě navrch zavalen v jeskyni. Nato vybuchne sopka (pod mořem), aby se toho víc dělo, a doputujeme mezi obřími sochy na ostrově Rapa-Nui. Mimochodem, víte, že mají i větší podzemní část?

Bohužel, asi od polovičky story také pochopíme, kdo je škodnou na palubě.

V ABC následující Perglerova Cesta kolem světa, na jejímž scénáři s Kholovou spolupracoval i Tomanův zástupce a promovaný biolog Karel Dunda (24 dílů 86/87), vylíčila pak známou Darwinovu (1809-1882) plavbu na lodi Beagle pojmenované po známé psí rase.

Plavba trvala 1742 dní v letech 1831-36 a 20. února 1835 přírodovědec zažil v Chile i zemětřesení a tsunami. Naštěstí přežil a za pětidenního pobytu na Galapágách pak takříkajíc položil základy celé své (a nejen pak už své) koncepce „přirozeného vzniku a vývoje druhů“.

Darwin se ovšem nezasloužil jen o to a studoval i různé geologické jevy a fosílie. Deník vydal knižně tři roky po svém návratu a komiks zachycuje hlavně stěžejní jeho části.

Do Speciálu 86 napsal pak Baudis už pro Jiřího Petráčka komiks Golem (1986, 13 dílů). Nejde ovšem o žádnou adaptace nejslavnějšího Meyrinkova románu, nýbrž o zpracování známé pověsti vztažené k roku 1592. Navíc však...

Podle Baudise byl Golem mimozemský robot a etnograf, tedy než ho zloději zakopali na Žižkově. A rabbi? Ano, sice chtěl Golema stvořit, ale když se ukázala mimozemská bytost, vzal zavděk jí a přijal ji do službu, a tak Golem opravdu vypátral služku, uhasil požár i chytil lva. Později tento seriál vyšel i přímo na stránkách ABC.

Stříbrnou galeonu (11 dílů) nakreslil pro Kholovou Milan Víšek, a to pro Zimní speciál 87. Je ze života stavitele lodí a pozdějšího guvernéra (od 1692) kolonie Massachusetts Williama Phipse, který si v Maine vybudoval loděnici a hledal zde potopenou španělskou loď. 1687 ji našel a v ní poklad za tři sta tisíc liber, zdůrazněme však, že se plavidlo potopilo roku 1641 a Phips znal kapitána osobně. Ten zemřel jen měsíc před Phipsovým návratem s pokladem.

Roku 1694 byl Phips bohužel zatčen pro zpronevěru a po třech měsících čekání na soud zemřel ve vězení. Kholová, nutno říct, zasadila do jeho života i fiktivní události.

Roku 1987 vytvořili Baudis a Petráček i pětidílnou adaptaci první části Gulliverových cest a i když tu místo počůrání paláce dojde k jeho poplivání, je to adaptace pěkná. V posledním pokračování se Lemuel Gulliver ocitne už v říši obrů.

Toman a Hlavsa pak vytvořili pro ročník ABC 87/88 i 24 dílů Hrdinů a dobrodruhů kapitána Treskowa alias fiktivní vzpomínky děčínského rodáka Petra Třísky. Tři kluci a děvče přijedou s rodiči k Baltu (kam na léto jezdíval i Toman) a vyslechnou čtyři vzpomínky titulního kapitána. Každé vyprávění je uvozeno nějakou novou příhodou či událostí a jde o tato dobrodružství: Poklad v zátoce, Oheň na nebi, Konec Atlantického vlka a Pomsta. Jména hrdinů Alena, Břetík a Cyril opět tvoří prvními písmeny zkratku ABC - a upomenou tedy i na Za tajemstvím hlubin, přičemž David je zas synonymum pro do ABC vkládané přílohy „déčka“.

Na přelomu stejných let představilo ABC i Víškův seriál Asií křížem krážem (24 dílů), na kterém s Kholovou opět spolupracoval Dunda. Pojednává o Nikolaji Michajloviči Prževalském (1839-1888), což byl, jak známo, voják a učitel zeměpisu ve Varšavě, který se roku 1867 nechal přeložit do Irkutska a odsud pořádal pět expedic do Číny, Mongolska, Turkestánu, Kyrgyzstánu a Tibetu. Chtěl až do Lhasy, to byla meta, avšak 260 km před ní byl zadržen a nakonec zemřel na tyfus. Ještě předtím ale popsal přes dvacet druhů zvířat v čele se známým koněm pojmenovaném po něm samém (popsán 1879).

Titíž autoři scénáře a k nim Luboš Hlavsa vytvořili tým pro Lovce zelených pokladů (88/89, 24 stran) alias komiks o několika botanicích.

Jeho prvá půle pojednává o proslulému sběrateli orchidejí (objevil jich osm set druhů) Benedictu „donu Benitovi“ Roezlovi (1824-1885). Roku 1868 přišel tento dobrodruh v Havaně o levé předloktí při předvádění vlastního stroje na zpracování ibišku, ale vykřesal se, žil a sbíral dál a 1880 založil český zahradnický spolek Flora vydávající i časopis. Roezlovo jméno dnes nese asi čtyřicet rostlin a na Karlově náměstí má botanik pomník. A „už jen perličku“ (jak se někdy poněkud trapně dodává): Není určitě bez zajímavosti, že obdobná válečná lest, která je Roezlovi připisována, a to aranžování klád, aby zahnaly francouzské loďstvo, bývá spojována rovněž s Buffalo Billem, který prý obdobnými „děly z rour“ zahnal Indiány.

Druhý z páru komiksů byl věnován znalci kaktusů A. V. Fričovi (1881-1944), kterého Brazílií v jednu chvíli chvíli provázel i Roezlův bývalý společník Eduard Klaboch.

Frič mj. objasnil smrt geodeta Ibaretty a Jižní Ameriku navštívil celkem osmkrát, aby nakonec a paradoxně zemřel za druhé světové války na tetanus po škrábutí se o hřebík - a poté, co v nemocnici navrhoval lékařům vlastní „radikální“ léčbu jedem kurare.

V letech 1995-97 byly pod titulem Pán Jaguárů v ABC otiskovány i komiksové příhody Fričem do Prahy přivezeného indiána Čerwuiše Piosáda Mendozy a připomeňme pro ještě větší úplnost, že cestovatelovu slavnou vilu Božínku, postavenou roku 1911, bohužel nechal poslední majitel roku 2005 nemilosrdně srovnat se zemí. Budiž proklet a ať zhubne.

My pokračujme až do konce a podle klasického pirátského románu Rafaela Sabatiniho (1875-1950) vznikl i seriál Kapitán Blood (1989, 32 stran a 4 strany obálky). Verze scénáře pro časopis ABC byla přitom společným dílem tria Vladimír Kincl, Rudolf Baudis a Gustav Krum, který i vše kreslil. Předloha je vlastně trilogií, ve které lékař Peter Blood projde z otrokářské plantáže až do guvernérského křesla, avšak komiks zvládl jen první část. Jak zvíme, byl Blood odsouzen k nuceným pracím na Barbadosu pouze za ošetření povstalce. Podařilo se mu zmocnit se španělské lodi a stal se nejprve pirátem a pak i anglickým korzárem. Ilustrované vyprávění o tom všem bylo, pravda, původně sešitovou přílohou Zápisníku (1970) a ABC vynechalo víc než dvě strany.

Baudis a Petráček vytvořili pak i adaptaci další klasiky, tentokrát od Hermana Melvilla (1851). Divoký Dick (24 dílů, 89/90) je o provařené už „Velrybě“ Moby Dickovi vídané počínaje rokem 1810. Osud tohoto fascinujícího tvora je protentokrát vylíčen už od jeho narození, přičemž fanatický Ahab(sic) zaplatí první kontakt drsně: Levou nohou.

Realita zůstává i dnes, že skutečný Moby Dick byl spíše „trochu do šeda“, měřil šestadvacet metrů a dožil se bezmála třiceti let. Postupně potopil tři lodi a pět jich poškodil tak moc, že už víckrát nevypluly. A zabil jedenatřicet lidí, až dokud jej roku 1859 u pobřeží Brazílie neulovila jistá švédská rybářská loď. To se ovšem už nebránil.

Následující Nebeská rudá jízda (Letecký speciál 1988) byl devítidílný komiks od Baudise a Vladimíra Malého. Je to z jiného než velrybího soudku. Na konci první světové války se nechají dva Češi na ruské frontě zatknout a podstoupí nábor do legií, ale zběhnou do Rudé armády, kde mají, i když nejsou odborníky, opravit letadla. Utéct rovněž pomůžou jednomu s bělogvardějci sympatizujícímu baronovi, který se pak paradoxně stane jejich soupeřem. Co velitel hrdinů vystoupí sám vůdce jízdy Buďonnyj. Pan Badalec udělal pro časopis vytvořil i model jednoho z letounů.

Další seriál Operace Jericho vyšel ve stejném Speciálu (10 dílů) a napsal ho opět Šorel a nakreslil Kobík. Vylíčen je nálet Spojenců na věznici v Amiensu 18. 2. 1944, který si vyžádalo francouzské hnutí odporu, když měli Němci urychlit popravy sto dvaceti odbojářů. Na vězení útočilo devatenáct letounů de Havilland „Mosquito“ pod velením kpt. Charlese Pickarda a Pickard sám byl sestřelen a zahynul. Není bez zajímavosti, že předtím velel i 311. československé bombardovací peruti a nášivku s názvem naší země si ponechal na stejnokroji. Na postavách tohoto komiksu se bohužel už projevily stopy Kobíkova kresebného spěchu.

Následující komiks Létající parta (1989/91) od Šorela a Petráčka má 19 dílů a naučná vrstva je tu bohužel přesmoc nadřazena akci. Série proto zůstala nedokončena. V partě, o níž čteme, byli čtyři chlapci a děvče, kterým se zničil model letadla, a modelář Zdeněk Malina jim nyní vysvětluje, jak postavit nový. Jako instruktáž je to přínosné, ale necelé. Chybí vylíčení konstrukce trupu i směrovky i výškovky - a také vylíčení vzletu. V redakci nebylo už víc modelářů a tvůrci tedy nenašli patřičnou podporu. „Příběhu“ však opravdu chyběly spád i gradace a trochu je divné i to, že působí, jako by stavba probíhala nonstop.

Roku 1990 se v ABC objevila i všitá neprodejná příloha a s ní osmnáct stran Trojské války, již přepsal Baudis (anebo tedy nahradil původní text Jaromíra Kincla). Kreslil Krum, ale to už pro Zápisník 1967 a teď ty kresby a obálku doplnil pan Petráček. Nikoli ovšem špatně.

Dál bychom pokračovali už obdobím devadesátých let, ale první Ládkova a Pavelkova Encyklopedie se jím nezabývá.

Obsahuje zato poutavé DODATKY, ke kterým náleží i Příhody posádky vrtulníku PU-1. vytvořené Rusem Pjotrem Syroježkinem nebo Potopa Josefa Žemličky alias osm stripů o Noemově arše. Vyniká Nováček Josef zvaný Mstitel Texasu aneb Komiks o komiks od Adolfa Borna a Oldřicha Jelínka, což je příběh, kde titulní Pepík usne na půdě nad bednou rodokapsů, aby se propadl až do westernových saloonů pronásledován King Kongem, obří chobotnicí a létajícím mužem Gigantem připomínajícím muřího muže, známou ikonu záhadologie.

Mládež kazící a vzrušující rodokapsy dají pak dobrotiví chlapci do sběru, asi jako by vše západně proklaté spálili, a policii ještě předtím chrabře pomůžou zadržet opilého řidiče náklaďáku. Je tady, pravda, otázkou, nakolik to autoři mínili doslova a vážně - a nakolik ironizovali a opět parodovali. Třináct dílů komiksu zůstalo kresebně blíže emigrantu panu Jelínkovi...

Mezi převzatými krátkými obrázkovými příběhy z DODATKŮ se dále objevují i dvě části Jirky Koumese od kreslíře Richarda Hambacha, ale ten druhý je vlastně jen jeho průvodcem po NDR. V oné zemi se taky Koumes objevoval, ale jen do roku 1965. Zato o něm vznikly i dva animované filmy.

A dál? I ta trocha Foglara zas přijde!

Macek Kosmonaut (námět a kresba Jiří Veškrna pro ABC číslo 12/ročník 11) je dvoudílným komiksem o čtyřčlenné partě, parafrázujícím příběh Samoletky a Rychlých šípů, to ale v kombinaci s legendárním Pérákem.

Hoch Macek tu říká svému deštníku Snášedlo a když skáče, připevňuje si na nohy pera z otomanu. Jediná dívčí členka jeho party Jorika mu dodá i motocyklovou přilbu, aby se nezabil, po čemž se Macek vrhá z kůlny a letí co „Širokko“ přes několik habadějů zahrad. Nato se odráží od střechy domu i od jakéhosi vozidla a po závěrečném přeskoku krávy končí památně ve stohu.

Za poklady starých Inků je další foglarovci opomenutý námět rozkreslený Jaromírem Veselým do dvouřádkového komiksu v ABC číslo 1/ročník 10.

Na nejmenovaný zámek přichází historik Pedro Olfanset, aby se probral starými rodovými artefakty, a po nějakém týdnu urputného třídění objevuje listiny. Jsou tajemné, anžto naznačující existenci chrámů Inků. Hrabě ze zámku Olfanseta vyzve, aby se připojil k chystané výpravě do jihomamerických pralesů, a putování za pokladem má tři díly. Šlo však hlavně o soutěž a Foglarovu práci ve stylu Alvareze, což čtenáři řešili právě jen ve třech číslech. Dostali přitom deset úkolů, nicméně popisovaný komiks se vyskytuje pouze v prvém z čísel.

I seriál Pionýrská vývěska v ABC č. 6/ročník 9 ukrývá Foglarův námět, pro změnu ale kresebně zpracovaný Jiřím Hanušem. Jde ovšem jen o čtyřobrázkový strip v rubrice KOMPAS, která začala díky Tomanovi vycházet už roku 1963 a fakticky inovovala BOBŘÍ HRÁZ. A jde také o reklamu na román Tajemná Řásnovka (1965)

Něčím jiným než Pionýrská vývěska byly ovšem Pionýrské příhody (1960), které měly čtyři části. Tu první nakreslila Věra Mlezivová, tu druhou Josef Paleček a zbytek Eva Richterová.

V tajemném doměbyl zas seriál od redaktora a ilustrátora ABC Jaroslava Drahokoupila.

Komiks ke 100. číslu ABC“ vytvořil jako vždy skvělý a se současným ministrem financí tedy kontrastující pan Kalousek a jistý kluk tu pomalu všemi dopravními prostředky pronásleduje pistolníka z westernu, a to v domnění, že tento vyloupil banku, ale není to tak – a mužík si jen tak jako by nic prodával... Ano, právě jubilejní číslo ABC.

Nic není nutno dodávat ke Vzniku člunu (Vladimír Pergler) a další seriál Hodnej pejsek vytvořil Russell Brockbank (1913-1979), což byl Kanaďan žijící v Británii a kreslící slavně i do Punche. Brockbank měl rád motorismus a „spáchal“ tudíž i kultovní figurku penzionovaného majora Upsetta. Pro nás je podstatné, že zůstal i provždy jediným anglickým kreslířem na stránkách klasického ABC.

ČimČim a třibyl komiks psaný Zdeňkem Horalem a kreslený Zdeňkem Kašparovcem. Varoval před sáňkováním na silnici.

Cigareta (Kholová-Pergler) se trochu podobala Édovi a Béďovi. A Pepek Námořník (Speciál Léto 69)? K tomu snad netřeba cokoli dodávat, ale vychází v USA už od roku 1919 a poprvé se vynořil v New York Journal. Pepka si tam vysnil Elzie Crisler Segar (1894-1938) a konstrukci udělal natolik nosně, že byl seriál až do roku 1994 vydáván denně. Po Sagarovi ho vytvářelo ještě sedm dalších kreslířů konče prozatím Hy Eismanem.

Epizoda Milion dolarů tomu, kdo porazí Pepka od Bela Zaboly k nám doputovala okruhem přes Švédsko, ale s ještě jednou zastávkou: česky totiž už předtím vyšla v poválečném Junáku.

A Mrzuté příběhy Kačera Donalda? Pro změnu nám poprvé představily známé tři kačeří synovce. I oni došli stejně „švédskou poštou“. A Méďa Béďa?

A dozorce pan Smith?

A Bubu, roztomilý malý medvídek? Vystoupili v ABC v pěti dílech a William Hanna a Joseph Barbera, dodejme, říkali Béďovi „Yogi Bear“. Vznikl roku 1958 a k nám tenkrát pro změnu doletěl přes Jugoslávii, kde měli časopis Kekec, přičemž v ABC jako autory omylem uvedlo Hannu Barberovou.

Také Placid a Muzo se v ABC po třikráte vynořili, přičemž první z nich je dobromyslný a věčně hladový medvědí lenoch stvořený ve Francii po vzoru Mickey Mouse, ale hůř, a druhý se zdá být vychytralým rýpalem, který obvykle prohrává. A vymyslil je José Cabrero Arnal - už roku 1946. Jinde než v ABC se u nás tenkrát neobjevili.

A Gai-Luron? Byl to další francouzský hrdina, který vznikl roku 1964, přičemž šlo o unaveně se tvářícího až apatického bílého psa. V letech 1967-75 vycházel samostatně a vrátil se ještě mezi roky 1981-83. Od 1984 znovu, ale v pozměněné podobě. V ABC pak vyšly jen dva díly. Autor? Marcel Gotlib.

A tzv. Arthur?

Je to duch bdělosti. Vznikl roku 1965 a kreslil jej Jean Cézard až do své smrti roku 1977. Nikomu ho nepředal, avšak Arthurův obdivovatel návrhář Mircea Arapu sérii obnovil v letech 1982-88. A ABC:

Vyšly tu opět jen dva díly, a to pod zjednodušeným názvem Artur.

Léo (česky Leonek) byl pak hrdinou vymyšleným roku 1969 autorem Pifíka Rogerem „Masem“, kterému však pomáhal Jean Sanitas. Léo je nezdárník a terorizuje celou zoo, ale hlavně obtloustlého hlídače. I Léo byl, jak si uvědomme, inspirován americkým vzorem, Méďou Béďou, a v našich luzích „hrál“ spíše v Sedmičce pionýrů. V ABC se vynořil pouze jedinkrát.

A Katka a Honzík?

Rovněž jediné účinkování. A to byli nějak slavní! A jsou. Jde, jak asi víte, o skupinu dětí různých národností řádící v 19. okrsku Paříže. Byli u nás známi také z Pionýra (let sedmdesátých) a v originále si říkali Totoche. V letech 1959-1976 je do světa uvedl stockholmský rodák Jean Tabary, původním jménem Jean Ribata (vloni zesnulý) a vyčlenil z nich postupně i právě milou smíšenou dvojici Corinne a Jeannot. Ani to však není vše.

Zdaleka. V ABC byly totiž zčásti uveřejněny i seriály Rin-Tin-Tin a hoch Rusty a Doktor Justice. V druhém případě šlo o jakéhosi „francouzkého Bonda“ ovládajícího východní bojová umění a vyňatý fragment u nás poněkud upravili. Původními tvůrci byli „Ralph Marc“ Marcello a Jean Olivier.

V ABC se dále objevil obrázek z jugoslávského komiksu Zdravko Šuliče Střelec Gorostas a rovněž ukázka z tamního seriálu kresleného Slobodanem Stanišičem Rista a Roboti.

Íránský komiks V zoologické zahradě z tamního „Mého časopejsku“ byl otištěn v ABC v arabském provedení a číst se tedy musí zprava doleva. Do redakce jej přinesl osobně autor. Naopak z domácích zdrojů, a to z předválečného Pestrého týdne byli převzati Slon a opice podepsaní Rogerem Cartierem, a tři komiksy vydalo ABC i třináctiletému Slovákovi Juraji Kouřilovi.

Obdobným amatérem býval Jan Paul z Příbrami, který zde debutoval již ve třinácti letech, a to příběhy Vinnetouovy skály a Dlouhán Bene. Jan Paul tehdy také vystupoval v televizní Vlaštovce a posléze v ABC zabodoval celkem pětkrát, přičemž se jeho práce jmenovaly Strážci málem prozrazeni (navazovala na známé Strážce Vlastislava Tomana) a Závist (ta vyšla ve Speciálu 70). Pak se bohužel ztratila zásilka s dalším Paulovým desetidílným seriálem, který měl rovněž otištěn, a tím vše skončilo, anebo tedy do předloňska, kdy mu právě v Encyklopedii věnovali třináct stran (256-269).

Co dodat?

Snad jen to, že k báječnému komiksu více než inklinovala i upoutávka na Nepraktovy dějiny lidstva, které se ale nakonec dočkaly vydání až po pětatřiceti letech a ještě ve změněné podobě.

Pestrá stránka se objevila v 6. čísle 4. ročníku, Nepraktovy stripy o číslo později a jenom docela nepatrně jsou inspirovány obdobnou kresbou v poválečném Junáku nazvanou Dušičková noc na hradě Bubákově.

Amen, anebo spíš na shledanou u dalších mnou pořízených soupisů a výtahů.

Přidat komentář