RECENZE: H. P. Lovecraft, Stín nad Innsmouthem

Článek od: Jan Žlebek - 08.01.2015

Plíživé hrůzy slídící v hlubokých lesích, šílenství skryté v očích zdegenerovaných vesničanů, bezbožné rituály popsané na stránkách zaprášených knih... Nemusíte být obdařeni nezemskou inteligencí z temného Yuggothu, abyste našli společného jmenovatele – amerického klasika hororu Howarda Phillipse Lovecrafta, jehož povídky zaplavily v posledních letech knižní trh jak povodňová voda lesy Nové Anglie v památném roce 1927. A pokud trpíte nedostatkem rozvahy či příčetnosti, můžete se v nově vydané sbírce s názvem Stín nad Innsmouthem vydat pátrat po tajemstvích, které ta masa špinavé vody poodkryla neopatrnému čtenáři. Jen nebědujte, až nějaké opravdu odhalíte.

Knihu otevírají dvě kratší práce spojující vypravěčský minimalismus s pro Lovecrafta emblematicky hutnou atmosférou doprovázející střet vypravěče s podivnem. Rytina v domě ponechává publiku prostor k domýšlení a nabízí setkání s pravzorem všech těch vraždících maniaků, jejichž přízemní podobu známe ze stříbrného plátna. Hudba Ericha Zanna otvírá cesty do neznáma – do neznáma plného nepopsatelné a nepopsané hrůzy. Němý hudebník ovšem není jediným umělcem, jenž v autorově universu dokáže zprostředkovat mrazivé setkání s cizostí – ve vypointované povídce Pickmanův model se vydáme za inspirací malíře temně groteskních výjevů z odvrácené strany Bostonu. Před zničující zvědavostí varuje i příběh Krysy ve zdech – na druhou stranu, zkuste dneska koupit anglické sídlo bez nějakého skrytého problému v základech.

Tři delší texty zabírající většinu knihy dávají prostor k rozmachu a pozvolnému budování atmosféry Nové Anglie exponované v šerosvitu. Nabízí trojici setkání s lovecraftovskými děsy z hlubin kosmu či oceánů a ochutnávku autorovy bohaté zvrácené mytologie. Zatímco na Barvu z kosmu si vzpomenete při každém pohledu na venkovskou studnu (a už nikdy se z žádné nenapijete s klidem), titulní novela Stín nad Innsmouthem vás naočkuje nedůvěrou vůči všem chátrajícím přístavním hnízdům, co jich na obou březích Atlantiku najdete. Pokud byste se před nepojmenovanými hrůzami snad chtěli zachránit útěkem do neposkvrněné divočiny lesů a hor, příběh Kdo šeptá ve tmě vás promptně vyléčí i z této bláhovosti. A to si ještě budete moci gratulovat, že na rozdíl od hrdinů H. P. Lovecrafta vás toto zjištění nebude stát příčetnost.

Možná.

Vydání téměř sto let starých povídek nutně vzbuzuje otázku, nakolik zůstává Lovecraft aktuálním i pro dnešní publikum otrnulé filmovým hororem. Nálepka klasika srovnatelného na poli hrůzostrašné literatury s postavením J. R. R. Tolkiena či R. E. Howarda ve fantasy může být v ledasčem dvojsečným ostřím. Z hlediska děje znamená stoletý odstup mezi autorem a čtenářem problém – ani fanynku upírských romancí nepřekvapí, že návštěva opuštěné chatrče neskončí kávou s mlékem a diskuzí o míšeňském porcelánu. Navíc mnohé motivy, s nimiž H. P. L. přišel či je alespoň zpopularizoval, jsou dobře známy skrz literární odkazy jeho obdivovatelů (a japonské porno), čili mohou působit paradoxně velmi očekávatelně. Na druhou stranu robustní konstrukce, na níž autor vybudoval mytologii Cthulhu a která si jedinečností a svébytností ducha v ničem nezadá s vycizelovaným světem mýtické Středozemě, dokáže spolehlivě uhranout leckterému dekadentnímu hledači neznáma.

Čeho se zub času nedotkl ani v nejmenším, jsou makabrózní atmosféra a vypravěčský styl. Lovecrafta bezpečně poznáte z libovolných pěti vět – nenajde se mnoho autorů, kteří by dokázali uvěřitelně vylíčit tučňáka coby zlovolného posla temných sil. Bohatými přívlastky autor nešetří na ničem a z jeho vyprávění vystupuje Nová Anglie jako země stinných roklí, chátrajících farem a nepřirozeně hustých hvozdů – místo, které má samo o sobě tak trochu drnká na nervy, nehledě na noční můry číhající kdesi za okrajem zorného pole, aby nás připravily o klid, o příčetnost a možná i o život. Nestárnoucí styl – to je to, oč tu běží.

I proto oceníte překlad Milana Žáčka, jenž patří k sázkám na jistotu a dokáže znepokojivé dojmy z četby věrně zprostředkovat českému publiku. Kniha vychází v laserovské edici Klasická díla hororu, a to po V Horách šílenství jako druhý Lovecraftův příspěvek. Příjemný bonus tvoří komentáře k povídkám z pera editora S. T. Joshiho, z nichž se můžete dozvědět více o inspiračních zdrojích příběhů nebo peripetiích doprovázejících vydání. Pakliže náhodou nejste znalci reálií, zřejmě doceníte i postřehy věnované skutečnému i neskutečnému prostředí.

Stín nad Innsmouthem může díky kvalitnímu překladu a přidané hodnotě doprovodných textů posloužit coby výživné první setkání s klasikem hororové literatury stejně dobře jako lahůdka pro mistrovy znalce. Pokud místo novátorských motivů a akčního děje nacházíte potěchu v zšeřelé kráse jazyka a svíravé novoanglické atmosféře, pak právě pro vás Howard Phillips Lovecraft sepsal své šílené vize. A i kdyby vás autor neuhranul magií vlastní mytologie, můžete si ze čtení přinejmenším odnést jedno ponaučení.

Kdo je zvědavý, někdy vůbec, ale vůbec nebude starý.

 

Howard Phillips Lovecraft: Stín nad Innsmouthem

Nakladatel: Laser-books
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Bob Eggleton
Redakce: Tomáš Jirkovský
Rok vydání: 2014
Počet stran: 294
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback

Komentáře

Přidat komentář