KOMIKS: Jason Aaron, R. M. Guéra: Skalpy II: Kasino v rytmu boogie

Detektivka v rytmu smrti… a šílenství

Uplynul už nějaký pátek, co jsme se na Sardenu zabývali prvními Skalpy a je tu druhý díl. Tentokrát nazvaný Kasino v rytmu Boogie.

Jak už název napovídá, všemi milovaný starosta Prérijní růže konečně otevírá svoje kasino. A že to budou provázet problémy, je přece víc než jasné. Starostu všichni milují a najde se tu pár lidí, kteří mu chtějí jeho životní událost řádně zpříjemnit. Jenže, jak už to tak bývá, jedna dějová linka vám jaro neudělá a proto jich scénárista Jason Aaron rozjíždí hned několik. A naplno využívá a hlavně ukazuje sílu komiksu, která je stejná jako u televizních seriálů. Jinými slovy – na stránkách druhého dílu Skalpů se vrací do minulosti (hned několika postav) a zase zpátky do přítomnosti, aby pokračoval v rozjetém příběhu, který započal už v Zemi indiánů. Místy může tohle střídání jednotlivých časů působit zmatečně, byť se čtenáři dostane varování v podobě roku, kdy se následující linka odehrává. Nicméně flashbacky jsou víc než nutné pro pochopní motivací některých postav.

Pokud se Země indiánů zaměřovala především na představení a příběh Dashiella Zlého koně, pak Kasino v rytmu Boogie tuhle postavu lehce upozaďuje. Do popředí se tedy dostává především náčelník Prérijní růže - Lincoln Rudá vrána. Čtenář díky tomu získává nový pohled na tuhle zápornou postavu a zjišťuje, že to není žádný bubák, ale osoba z masa a kostí, která má pro svoje chování zcela jasné motivace. Vedle starých známých se pak ke slovu dostanou další dva nováčci – Dieslový motor, který má problémy se svým původem a Ten kdo chytá, jehož role bude v budoucnu jistě důležitá.

Oproti jedničce pak dvojka dost změnila svůj tón. Země indiánů byla surová kriminálka, kde šlo hlavně o likvidaci varen perníku. Kasino v rytmu Boogie přináší do hry dost mystických prvků (díky postavě Toho, kdo chytá) a víc než na vyšetřování se tentokrát příběh soustředí především na sondu do charakterů jmenovaných postav. Zároveň ale Aaron neustupuje od sociální kritiky a dál ukazuje na špatnou situaci obyvatel Prérijní růže. V tomto ohledu jde Aaron mnohem dál, než Miller u Sin City.  Mnohem blíž má proto k Brubakerově Criminalu nebo sérii Kenzie a Gennaro Dennise Lehaneho.

Pokud jsem byl u prvního dílu z něčeho rozpačitý, pak to byla kresba R. M. Guéry, která mi úplně nesedla. Naštěstí to už po Kasinu v rytmu Boogie neplatí. Naopak – kresba je u druhého dílu skvělá a ke scénáři Jasona Aarona skvěle padne.

Opět ale platí to, co jsem zmínil už v recenzi na první díl. Skalpy využívají seriálové vyprávění, takže Kasino v rytmu Boogie představuje další díl do skládačky. Opět se ale jedná o dílek víc než povedený.

Galerie k prohlédnutí zde