Fenomén (a modelaření): Válka světů - Velká válka 1913–1917 (s Marťany)

Článek od: Petr Simcik - 21.06.2020

Nad tímhle tématem jsem přemýšlel hodně dlouho. Jak ho jen pojmout? Přepis dokumentu? Vlastní názor na něj? Vlastní verzi téhle události naší poměrně dávné historie? Těžko říct. Pojďme do toho, nějak se to vyvine. Pozor, nutně budu produkovat spoilery k dokumentu Great Martian War, ale rozhodně se neupnu jen na něj. Podíváme se na Wellse, válku a sci-fi předpovědi válečných udělátek.

Každopádně i když budete mít přehled o tom, co se tehdy v letech 1913–1917 stalo, není na škodu se na onen dokument kouknout. Jen bude trochu problém ho legálně sehnat. Na uložto se sice válí jeho česká verze, ale já vám to neřekl a už vůbec jsem vás nenaváděl, abyste ji stahovali.

Wells a válka

Wells se válkou zabýval poměrně nerad. Jeho válečné povídky a knihy vetšinou proti válce brojily, varovaly před ní a nabízely jakýsi vhled do lepších zítřků. Wells byl socialista. Věřil v sociálně spravedlivé, ideálně nadnárodní uspořádání světa, které vyřeší všechny problémy jeho doby. Stejně jako mnoho spisovatelů, filosofů a dalších levicově zaměřených inteligentů byl zprvu fascinován myšlenkou státu dělníků a rolníků realizovaného v SSSR. Tohle nadšení sice získalo postupně obrovské trhliny, ale na začátku u něj převládalo nadšení z vývoje na východě. V některých knihách – např. Lidé jako bozi – si vzal na paškál nedostatky lidské povahy v kontrastu právě s ideální utopickou společností a vystačil si bez techniky. Jinde ale předpověděl docela přesně technické vymoženosti, které zanedlouho ovládly zemi i vzduch. V tomhle se Vernemu podobal víc, než byl starý Jules kdy ochoten připustit. Jelikož viděl stahující se mračna, občas se uchýlil k tématu války a pak vznikly texty jako The Land Ironclads (Obrněnci) nebo The War in the Air (Válka ve vzduchu) případně Dream of Armageddon (Sen o Armagedonu). Úžasná audiopovídka v angličtině zde  Tono-Bungay a The World Set Free (Osvobození světa) pak předpovídají použití strategického radioaktivního materiálu.

 

Povídka Obrněnci z roku 1903 popisuje tank a jeho účinek na vojáky třináct let před jeho skutečným nasazením. Je ironií, že když se tank skutečně objevil, byla jeho představě z povídky velmi blízko spíš německá verze než ta britská. Wells ale šel ještě trochu dál, protože zbraně jeho tanku jsou autonomně ovládané na dálku, k čemuž jsme se propracovali až nedávno, nejde tedy jen o krabici se střílnami jako v případě německého A7V. Stejně tak je jeho tank rozhodně mrštnější, a navíc umí něco, co pro změnu uměl Mark I, ale A7V nikoli – tedy přejet zákopy. I tak, když se v roce 1916 konečně tanky objevily, napsal článek Great Land Ironclads and Victory. Jeho obsah napovídá, že nevařil z vody a byl minimálně navštívit továrnu na jejich výrobu a prohlédl si interiér i vnější části stroje. Informaci z Wikipedie, že Wells přispěl s několika myšlenkami, které pomohly tanky Mark I vylepšit, aby se nebořil do bláta, se mi ale nepodařilo nijak potvrdit. Každopádně předpověď jeho vzniku a nasazení, dokonce i taktiky boje a hlavních výhod stroje už mu nikdo neodpáře. Tyhle stroje se mimochodem vyskytují také právě v Great Martian War, i když v zajímavé „marťanské“ modifikaci.

Také za použití vzducholodí a letadel ve válečném konfliktu, a dokonce za kobercové bombardování si může připsat H. G. Wells literární zásluhy. Zajímavé je, že bombardér jako takový je literárně starší. Vznikl ve Snu o Armagedonu už v roce 1901, zatímco válka vzducholodí se objevila ve Válce ve vzduchu až v roce 1908. První reálná válečná letadla a bombardéry se ale po nebi proháněly ještě o něco později, kolem roku 1913.

Mimochodem existuje několik papírových modelů těchto Wellsových obrněnců. Například na Deviantartu nebo jiná verze zde.

A jedna perlička na závěr vynálezů a předpovědí a zároveň oslí můstek zpět k Válce světů. Nevíme, jestli byly tripody H. G. Wellse přímou inspirací pro imperiální kráčející tanky ze Star Wars, jak tvrdí některé internetové zdroje, ale máme k dispozici minimálně citát samotného George Lucase (v dvojknize Ralph McQuarrie), ve kterém vzpomíná na to, že se snažil bitvu co nejvíce odlišit – a doslova zmiňuje Válku světů a pavoukovité kráčející stroje. První návrhy tanků AT navíc měly kulatý kokpit, takže byly původním Wellsovým tripodům ve tvaru vypouklé poklice ještě o dost blíž. Inspirace Wellsem je tedy v tomhle směru velice pravděpodobná.

The Great Martian War

 

Čemu ale není podobné ani jedno, ani druhé jsou tripody z The Great Martian War, které mají vlastní unikátní vizuál, díky němuž vypadají vlastně až archaicky i na rok 1913. Zdání ale osudově klame. Válku světů, alias Velkou Marťanskou válku, která představila staré známé události v úplně novém světle, má na svědomí US History Channel, režisér Mike Slee a scénárista Steve Sarossy. Tvůrci přesunuli válku s Marťany na evropský kontinent a do roku 1913, což jim umožnilo vydat tento fiktivní dokument na sté výročí začátku Velké války, ale hlavně využít potenciálu, který skýtaly jak filmové záběry z té doby, tak možnost natočit rozhovory s přeživšími událostí, což by s konáním v původním termínu nešlo, protože přeživším by muselo být přes sto let i na archivních záběrech a samotné natáčení války by bylo nemožné.

Představte si svět roku 1913. Všechny armády evropy mají naštěstí plné sklady munice, všichni vůdci národů jen čekají, kdy ten druhý zatroubí k útoku – a pak se to stane. Do českého lesa, Šumavy, kdesi v Rakousku-Uhersku spadne obrovský projektil. Císař vyšle na průzkum vojáky a ti při pročesávání lesa narazí na první „Volavku“. Ohromné monstrum na třech nohách s kanóny vrhajícími horkou plazmu a energetickým štítem. Ve světě, kde je největším výkřikem moderní techniky zezadu nabíjená puška, to pro lidi vypadá opravdu bledě. Německo velice rychle mizí z mapy Evropy a lidstvo se ocitá v zákopech Velké války, jenže na straně nepřítele nestojí člověk.

 

History Channel má s produkcí vlastních dokumentů zkušenosti, a tak je z hlediska fanouška Války světů výsledek skoro dokonalý. Marťané jsou hroziví, a to dokonce i když jsou mnohem zranitelnější a menší než ti původní, Wellsovi. Pěšáci například vůbec nepoužívají střelné zbraně ani energetické paprsky, ale možná o to jsou děsivější. Trojnohá monstra, která loví a zabíjí lidi jen svými chapadly, prolézají zákopy a nedají se zastřelit, protože jsou celí z kovu. Sakra, kdo by se při použití archivních materiálů nebál! Záběry vypadají naprosto autenticky. STŘIH! Muzeum války s Marťany. Uprostřed mezi historickými zdmi vypreparovaný marťanský Spider, pěšák pěkně s cedulkou, obložený dalšími artefakty. STŘIH! Komentář, vzpomínky veterána předtočené v roce 1990. Trhali nás, škrtili a zabíjeli. V plynových maskách jsme se na frontě cítli sami. STŘIH! Historik. 13. srpna oznámili Francouzi, že Paříž padne a nepřátele nelze porazit. A pak, pak se vrátili Němci, vstali z popela a začali bojovat po boku Francouzů, Belgičanů a Angličanů. Evropa se sjednotila, ale bude to stačit…?

 

Pokud máte ponětí o událostech Velké války, musíte ocenit, jak jsou fiktivní události úžasně napasované na ty skutečné. Neutralita Ameriky prosazovaná prezidentem Wilsonem, zákopová válka, dobrovolníci, útoky plynem, ruiny měst.
Co mě trochu štvalo, byla indiánská linka anišinapského dobrovolníka, který to všechno objeví a vyřeší, ale v rámci příběhu to nakonci dává smysl. A pak je tu victicit, inteligentní organický kov. Sarossy správně usoudil, že společný nepřítel ve Velké válce zabrání vzniku té druhé, a tak začal lidstvo posouvat dopředu pomocí marťanské technologie. Anebo že by nebyla tak úplně marťanská? Každopádně díky zkoumaným Marťanům se nakonec povedlo vytvořit Wellsův tank Mark I, jen vylepšený o plazmové kanóny nebo dvojplošníky s vrhači plazmy a po porážce nepřítele (museli ho porazit – stále tu jsme) máme díky tomuhle zázračnému myslícímu kovu všechno od aut až po chytré telefony. Jenže je to pro nás, lidstvo, opravdu výhra? Toť otázka.

Model marťanského Spidera

Jako zástupce marťanské techniky jsem v tomhle případě zvolil jednoduššího Spidera neboli Pavouka. Zachovává rozložení klasického tripodu a má v dokumentu podobnou funkci jako klasický „fighting machine“ z knihy. Mezi původními tripody a Spiderem je ale jeden důležitý rozdíl. Zatímco knižní tripody jsou vlastně tanky, nebo přinejmenším skafandry, Spider je částečně autonomní stroj, který řídí na bojišti takzvaná Volavka. Ta je tím velkým, dýmajícím a střílejícím nebezpečím.
Až 8 metrů vysoký Spider se pohybuje ve smečce, po bojišti jich pobíhají stovky a pomocí šlahounů chytají, trhají a sekají své lidské oběti. Marťané je produkují s pomocí pozemských zdrojů surovin a recyklovaného materiálu z našich staveb, zbraní a techniky. Z tohoto důvodu prakticky neexistují dva stejné kusy, a proto je také nemohou Marťané vybavit složitějšími zbraněmi. Jejich nezastavitelnost, rychlost, brutalita, ale hlavě množství na bojišti stejně většinou stačí. Jediný způsob, jak Spidera vyřadit, je ho rozstřílet na kousky z nějaké větší ráže, což je však se zbraněmi roku 1913 prakticky neproveditelné. Nepřímo je tu ale možnost Spidera zneškodnit, a to zabitím jeho Volavky. Bohužel tyhle ohromné stroje mají mnohem větší dostřel než cokoli lidského a mají krom silného pancéřování i energetický štít, aby co nejlépe ochránily pilota. Přesto k několika zabitím Volavek došlo, a to pomocí masivních podzemních výbuchů a soustředěné palby victicitových zbraní.

 

Stavba Spidera z této vystřihovánky je jednoduchá až středně obtížná a je k ní zapotřebí krom vytištěného modelu ještě:

  • vázací drát 1.2 mm a 0.8 mm (je nutný – jsou z něj nohy modelu),
  • kus špejle, případně kratší drát 1.8mm (drát je na namotávání pružin),
  • špejle na rozřezání na klouby,
  • vteřinové lepidlo (osvědčilo se gelové) na lepení kovu k papíru,
  • lepidlo na papír,
  • kleště,
  • pinzeta,
  • nůž na papír/koberec / skalpel,
  • jelikož model obsahuje spoustu kruhových dílů, vyplatí se sehnat si řezací kružítko.

A samozřejmě model, který je ke stažení zde. [PDF]

Ke stavbě

Opět jsem se snažil, aby návodná kresba co nejvíc popisovala stavbu, ale přesto tu mám pár poznámek.
Je vyzkoušeno, že díly do sebe pasují, ale některé je třeba lepit „na tupo“, případně přímo na model. Pokud se chcete namotivovat nějakým dílčím úspěchem, začněte u hlavy. Platí tu dvakrát měř, jednou lep, ale její konstrukce je velice jednoduchá a výsledek efektní.

  1. Nejdřív slepte podlahu ze dvou dílů h1 a h2 a doplňte díl h3, který bude sloužit jako úchyt pro vše ostatní.
  2. Díly, ze kterých se hlava skládá, si jemně naohybáte, aby se lépe lepily, a následně postupně lepíte konci na h3 a přes sebe. Jsou dělané tak, aby šly přes sebe a tvořily jakési lamely. Díly jsou ve vystřihovánce před vystřižením z archu umístěny a natočené tak, jak mají být reálně nalepeny. To, jak mají jít přes sebe, je vidět na návodné kresbě.
  3. Díly h6 a h12 lze ohnout tak, aby šly přilepit k podlážce zevnitř stroje „na tupo“. Hlava je pak kompaktní.
  4. Slepené díly h2 a h4 se lepí přímo zespoda na hlavu, jakmile je vše zaschlé, aby se neodlepilo nic, co je na ní. Jejich konce přitlačte při lepení trochu k sobě tak, aby se jeden z nich vypoukl nahoru a druhý dolů.
  5. Můžete na hlavu rovnou nalepit díly b18, b19 a b20. Tyhle díly se opět lepí „na tupo“ a někam do těžiště hlavy. Díl b20 lze před lepením trochu šikmo seříznout a hlavu tak naklonit požadovaným směrem – dolu / nahoru / doprava…

Při lepení těla by neměl nastat žádný velký problém, pouze si uvědomte, že na dílech b7, b5 a b11 budou nohy pověšené pomocí drátu, a tak v nich musí být šídlem či vrtačkou udělány díry v místech, kde se noha napojuje. Umístění je vidět na schematické kresbě nohy s návodem pro dráty. Nalepené díly se pak už propichují o poznání hůře.
Segmenty musí být natočeny tak, aby díly b7 a b11 byly pod sebou!

Konstrukce nohou sice vypadá složitě, ale prakticky je velmi jednoduchá, stačí být opatrný a pečlivý.

  1. Největší problém může nastat u lepení kloubu do n4 a n8. Pokud neplánujete s Marťanem přímo chodit, spojte jeho kolena prostě napevno.
  2. Pokud uděláte koleno pohyblivé, noha bude držet pohromadě hlavně na pístu r2, který je napevno vlepený v n4 a nedovolí n8 vyloženě prudké pohyby.
  3. Další obětí na oltáři stability je pak nepohyblivé chodidlo. To je pevně spojeno s n8 pomocí dvou drátů, které tvoří velkou část nohy a jsou uchyceny vteřiňákem na osmi místech.
  4. Díly r2 a r1 jsou napevno vlepeny v n1.

Pár fotek z lepení

Použité obrázky jsou z webů:

https://www.artstation.com/plazma

https://tanks-encyclopedia.com/hg-wells-land-ironclads-fictional-tanks/

Zbylé jsou z neznámého zdroje vyhledané pomocí google, případně snímky obrazovky přímo z dokumentu. 

Komentáře

Všechno dobré, až na onu formulaci "kde je největším výkřikem moderní techniky zezadu nabíjená puška". To platilo tak za války Severu proti Jihu (a už tenkrát byly zvlášť na poli těžké vojenské techniky k vidění dost úžasné věci). Za těch padesát let se svět posunul o hodně dál: přišel bezdýmý prach, roku 1890 první Browningova automatická pistole, zhruba současně Maximův kulomet... Loďstvo mezitím dospělo od Monitoru právě k dreadnoughtům, atd.

A průběžně se zkoušelo leccos, co překvapí. Například Francouzi někdy kolem roku 1910 elektromagnetické dělo. Nefungovalo, protože nebyli schopní dostatečně rychle - řádově v rozmezí milisekund, což by asi nebylo jednoduché ani dneska - přepínat proud mezi jednotlivými magnetovými prstenci. Ale ta snaha tu byla.

Beru. Na druhou stranu co z toho měli k dispozici běžní vojáci. Maximálně ještě ten kulomet ale velmi omezeně. Jinak loďstvo se tu moc neřeší, ale je pravda že už v roce 1897 ky se odehrává ta původní bylo námořnictvo jediná věc, která na ně platila.  

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Kulomety už od búrské války docela dost (ale je pravda, že teprve první světová přinutila například zrovna britské velení uznat, že tuhle novou hračku má smysl nasazovat opravdu masivně). Vůbec to byla vzváštní doba - třeba Němci šli do Velké války už vybavení ručními granáty, protistrana teprve po jejím vypuknutí urychleně vyvíjela vlastní verse... A podobně s minomety. Všichni s nimi dělali pokusy už zhruba od roku 1905, ale teprve zákopová válka (a kupodivu hlavně ta míň známá na italské frontě) ukázala, jak užitečné doopravdy jsou, a donutila zbrojovky a armády vážněji se jimi zabývat. Všichni se na tu válku připravovali a všichni si mysleli, že připravení jsou, aby pak zjistili, že všechno je jinak a že mají co dohánět.

Renesance ručního granátu přišla v Rusko-Japonské válce, gatlingy se objevily v prototypech někdy kolem roku 1862 a strojně poháněné koncem 80. let 19. století, aby se na ně pro Maximův vynález zapomělo a k jejich znovuzkonstruování došlo někdy kolem války ve Vietnamu. Rádiem řízené stroje se v Německu objevily jako cirkusové číslo před první světovou válkou, později na ně navázal vývoj řiditelných kluzákových pum a letadel. SSSR ve druhé polovině 30. let experimentoval s rádiem řízenými tanky a loděmi, též testovali první vznášedla (1938 - Levkov L-5). Rádiem řízené drony nasadila pokusně US Navy v tichomoří v roce 1944. první "útočnou puškou" odpovídající dnešním parametrům a nasazenou hromadně byl Avtomat Fedorova, dodaný na frontu roku 1917, strategické bombardéry Ilja Muromec se vyráběly od roku 1913.... A pokusný tank Lebeděnka taky neměl k Wellsovi daleko.

A první prototyp britského tanku mělo pod palcem námořnictvo a nesl označení HMLS (his majesty land ship).

Lebeděnkova pojízdná pevnost (nyní nazývaná "car-tank") je vznešená mrcha. Jen si moc neumím představit, v jakém terénu by se vůbec mohla uplatnit - na čemž, pamatuju-li se správně, celý projekt taky shořel... (Kromě skutečnosti, že Lebeděnko použil stroj zabavený z nějaké kořisti a druhý takový v Rusku neměli.) Ale představa, jak si to rozdává s tripody, má hodně do sebe.

Mimochodem jak jsem při studiu pochopil tak německé tanky A7V prakticky taky potřebovaly k pohybu pevný a poměrně rovný povrch. S tím Lebeděnkem byl problém že byl sám - zapadl jim do bažiny a nebylo nic čím by ho vytáhli. Jinak byl ale možná pohyblivější než právě A7V - trpěl ale v reálu stejnými potížemi které by měl Marťanský spider - podle mě by jak ta kola s výpletem, tak ty tenounké nohy byly strašně náchylné k poškození. Ano, ten spider je aspoň rychlý, ale stejně by na něj podle mě stačilo něco ve stylu dělových koulí s řetězy, jen v modernějším provedení.  

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

A-7-V měl podobnou vadu jako Sneidery a Saint-Chamondy - krátký pásový podvozek z klasického traktoru a dlouhé převislé hmoty na koncích před ním a za ním. Ty se v členitém terénu vždycky někde "zapíchly" a omezily či dokonce zablokovaly průjezd. Britské tanky a Renaulty něly podvozky konstruované s ohledem na frontový terén - výrazně přečnívaly korbu tanku a byly konstruovány pro snadný nájezd na překážku.

Co se týká Lebeděnka, unikátní byly jen motory - oba byly značky Maybach a pocházely ze sestřelené německé vzducholodě.Jiným problémem byla absence skutečné věže - posléze rozkradený prototyp měl na centrální příčce jen kruhové kasematy se střílnami (nahoře a dole), každou pro jednoho Maxima, kanóny byly jen v koncových sponsonech.

Přidat komentář