RECENZE: Jeff VanderMeer: Finch

Houbovitá kriminálka

Město Ambra pokrývají výtrusy. Z hub. Lidé žijí v područí šeďáků – bytostí s houbovitou konzistencí – a tajně sní o tom, že se jednou vrátí povstalecká armáda a osvobodí je. Tedy aspoň ti, kteří už dávno na vše nerezignovali.

John Finch má Ambru zažranou hluboko pod kůží. Nejen tu současnou, ale i Ambru zmítanou roky občanské války mezi dvěma průmyslnickými rody. A také Ambru v krátkých dobách míru, slavnou a světlou metropoli, pro niž stojí za to dýchat. A umírat. John Finch se proto nevzdává a kope kolem sebe. Sice pracuje pro šeďáky jako detektiv, ale rozhodně s nimi nesympatizuje a jde si svou vlastní cestou.

Tedy alespoň do doby, kdy je povolán k tajemnému případu mrtvého muže a šeďáka, kteří jako by spadli z velké výšky, i když leží na podlaze tuze obyčejného pokoje. Čím dál víc se ukazuje, že cesta Johna Finche je odsud dále pevně nalinkovaná mocnostmi, které ani nemá šanci obsáhnout, a on se musí hodně snažit, aby se po ní vlastní vůlí zmítal aspoň ze strany na stranu a nenechal se kupředu táhnout zcela bezbranně.

Zpátky ni krok

Autoři často mluví o tom, že si postavy dělají, co chtějí a pod rukama jim opouštějí naplánovanou osu příběhu a drze si vytváří novou. Jeff VanderMeer ve Finchovi nabízí jiný druh čtenářského zážitku, o to intenzivnější, že je v dnešní literatuře poměrně nezvyklý. Hák, který od začátku táhne Finche kupředu po předem dané cestě, je při čtení až fyzicky cítit, a to v kombinaci s hrdinou, který se z něj všemi silami snaží dostat, vytváří velké vnitřní napětí. Finch není žádný velký sympaťák – žádná z postav téhle knihy není – ale právě pro tu jeho buldočí nezdolnost mu zákonitě musíte fandit. Ať už se pouští do křížku se šeďáky, s povstalci, či s třetími a čtvrtými stranami hlubokého konfliktu ve chvíli, kdy už o nějaký prostý kriminální případ dávno nejde.

Jak už je u VanderMeera zvykem, hlavní roli ale přeci jen nehraje Finch či někdo jiný, ale prostředí. Opět je to nějak proměněné město, podobně jako u předchozí česky vydané knihy Borne. Přesto, že už jde u autora o určitou šablonu, naplňuje ji stále novými a svěžími nápady. V případě Ambry je to samozřejmě o úhlu pohledu, protože i když ji česky poznáváme v chronologicky třetím svazku, jde o téměř nejstarší z autorových světů. Netřeba se bát, každá z knih věnovaných Ambře funguje zcela samostatně, jde dokonce o zcela jiné žánry, byť propojené několika postavami a ději.

Ve Finchovi dostáváme kombinaci klasické noir detektivky a (post)apokalyptické městské fantasy. Je to svěží kombinace, která opět o kousek posouvá hranice toho, co můžeme od fantastiky chtít, a co je nám schopná nabídnout.

Není to VanderMeerova nejsilnější kniha – třeba v Anihilaci či Bornovi vytěžil svou představivost do výrazně větších hloubek, ale je to kus poctivého řemesla, okořeněný více než velkou dávkou vandermeerovské podivnosti, která jej pozvedá nad žánrovou konkurenci. V kombinaci s klasicky parádním zpracováním českého vydání není nad čím váhat.

Jeff VanderMeer: Finch
Vydalo: Argo, Praha 2020
Překlad: Jakub Němeček
424 stran, 488 Kč