Modely pro scifisty: Tvoříme krajinku pro Warhammer / Dračí doupě / diorama (2)
Článek od: Petr Simcik - 11.03.2021
Dneska se podíváme na druhý styl tvorby krajinky z kartonu a to je stavění a taky víc zapojíme modurit a polystyren. Tahle krajinka je mnohem náchylnější na rozšlápnutí, ale zároveň ji lze „naplnit“ elektronikou, případně jít do větších výšek. Nutné je taky kvůli většímu strukturování zapojit víc moduritu nebo doplňků. Stavění jsem použil u modelu tripodu z Martian Great War, kde bylo potřeba udělat hluboký příkop, resp. zákop. A druhou pro Tripod z Jeff Wayne's Musical, který ještě na Sardenu nevyšel, ale chystám ho. Každopádně asi nemá cenu tutoriály s kartonem natahovat, takže si tu ukážeme oba modely krajiny a příště už se pustíme do styroduru, což je další levný a univerzální materiál. Když nad tím tak přemýšlím, polystyren jsem v tomhle případě klidně styrodurem mohl nahradit.
Co budeme/můžeme potřebovat?
- karton – hodně kartonu
- sirky, normální i krbové
- čtvrtky
- lepidlo herkules
- topenářské konopí / koudel
- polystyren
- akrylové barvy
- kůru jehličnatých stromů – smrk / borovice
- větvičky - rozvětvené – vypadají jako malé stromy
- prosetý písek
- zelený / černý čaj – fungují jako modelářské posypy :)
- modelářské posypy – tráva / hlína a tak.
- samoschnoucí modurit
- jedlou sodu
- šídlo / nůžky / nůž na koberce / štětce
Jelikož jsem potřeboval díru v zemi a tedy mnohem vyšší a zároveň homogenní krajinu, vrstvení v tomhle případě nepřipadalo moc v úvahu, protože výsledný model by byl zbytečně těžký. Navíc mě napadlo, že v zákopech, resp na stanovištích si chlapi museli nějak svítit na mapy, čištění zbraní a podobně, takže jsem se rozhodl do stanoviště zabudovat LED diodu a masivní dutá krajina je ideální na schování baterií. Zvolil jsem si tedy základovou desku a na ní z rozstříhaných krabic slepil jiné „krabice“. Aby nepůsobily tak ostře, navrstvil jsem několik dalších kusů kartonu, abych vytvořil krátery a zářez pro lávku přes zákop. Ano, já vím, ve skutečnosti je asi lávka přes zákop pěkná kravina, ale na modelu to nevypadá špatně. Na lepení krajiny samozřejmě můžete použít Herkules, ale na ty velké celky se mi docela osvědčila tavná pistole pro rychlost a jednoduchost. Krom toho s ní lze na krajinu uchytit i ony výstuže, a pokud se nebojíte spálení, jde prstem rozmazat tavnou hmotu do spár a okrajů kartonu. Já jsem na to ale nakonec použil stejně jako v předchozím případě modurit, resp. jeho samoschnoucí verzi Krea, ale určitě se najdou i jiné značky.
Když už jsem měl základ krajiny, vzal jsem do rukou krbové zápalky a začal tvořit dřevěné doplňky. Zmiňovanou lávku, stanoviště se stolkem a mapou a rozvrhl jsem si , kam dám dřevěné výstuže zákopu a žebřík. Na lepení sirek a vůbec všeho se mi osvědčil Herkules Expert. Na rozdíl od klasické žluté verze totiž tenhle červený Herkules hodně rychle schne a drží víc. Chová se jako takový vteřiňák na papír a dřevo.
Jak jsem okoukal z fotek opravdových zákopů, na vystužení některých částí byl použil jakýsi vlnitý materiál, stejně tak na střechu stanoviště. Alternativou k němu jsou horizontálně naskládané klády, propletené chroští a pod. Naštěstí přesně to, co jsem potřeboval normálně seženete ve výtvarných potřebách, protože si z toho lidičky z Fler.cz střihají vánoční přáníčka. Předpokládám, že pod názvem vlnitý papír… :) A nebo, což je druhá varianta, lze tenhle materiál získat rozborkou nějakého chatrného kartonu, protože jeho vnitřek opět tvoří vlnky.
Pokud chcete tvořit bariéry a překážky, jako jsou zbytky cihlových zdí nebo pytle s pískem, je potřeba se poohlédnout po dalších materiálech. Pytle s pískem jsem udělal pomocí hmoty Krea a pomohl jsem si formičkou, kterou jsem udělal z té samé hmoty o pár hodin dříve, když jsem do ní obtlačil pytle od klasických plastových vojáčků. Výhodou pytlů z hmoty Krea je možnost obtisknout do nich napřílad hrubou látku a taky je učinit realističtějšími.
Co se týče cihlových zdí, používám Styrodur – dá se koupit v kterémkoli hobbymarketu v kuse 3 cm * 1 m * 1.5 m nebo podobném. Velmi jednoduše se z něj řeže nožem, takže u mě postupně nahradil karton a polystyren, ale o tom příště. Prozatím ho můžeme použít pro menší útvary, jako jsou válečné trosky. Jehlou kružítka či jiným podobně ostrým předmětem lze vytlačit hluboké spáry po cihlách. Hrubost pak cihlám dodáme obtisknutím šmirgl papíru nebo dotvrda zmuchlaného alobalu. Ihned to nevynikne, ale po natření barvou bude povrch vypadat skvěle.
Pokud zvolíte krajinu s troskami, úžasný přírodní materiál je borová kůra. Problém s ní je jen ten, že normální mixér ji není schopný nadrtit, takže je potřeba ji hezky postaru krájet a drtit nožem na menší kousky, až vznikne posyp, kde se střídá jemný prach s reálně vypadajícími balvany a kamenými odštěpky. Tedy samozřejmě opět po nabarvení.
K uchycení styrodurových detailů je lepší tavná pistole, pytle s pískem a kůrový posyp zase udrží lépe Herkules Expert. Styrodur sice Herkules také slepí, ale je to přeci jen plast, takže o nějaké pevnosti v tahu se nedá moc mluvit. Na druhou stranu – pokud nepůjde o nějakou extra namáhanou část, tak proč ne.
Každá krajina, i ta spálená, potřebuje stromy. Opět jsem tedy seběhl před dům se psem a sesbíral spadané větve. Jelikož jde o spálenou krajinu, listí naštěstí řešit nemusím.
Když máme všechno rozmístěno, posypáno kůrou, zatmelené okraje kartonu a rozvrženo umístění dekorací , případně máme dekorace rovnou nalepené, použijeme základovou barvu. Nejvíc se mi osvědčila černá, a to prakticky pod jakoukoli barevnou variantu. Jelikož chceme válečnou vřavu, použijeme ji tím spíš. Po dalším barvení bude „prosvítat“ a tvořit špinavý efekt a stíny malých terénních nerovností.
Následně barvíme sušším štětcem hnědou, cihly červeně a pod. Pak nanášíme na okraje objektů světlejší odstíny použitých barev čím dál tím sušším štětcem. V posledních vrstvách barvy, kde chcete pouze zesvětlit úplné okraje, může být štětec prakticky suchý. Ideální na to jsou papírové kapesníky či kuchyňské utěrky. Pokud nevíte přesně jak a nestačí vám fotografie, doporučuji toto video: https://www.youtube.com/watch?v=62U-9D3RpJg.
Když máme nabarveno, můžeme přikročit k finálnímu posypu, který krajinu opět trochu oživí. V případě zákopů to byl modelářský hliněný posyp, pokud jde o krajinu s „šarlatovým morem“, pomohl neidentifikovatelný čínský posyp z Aliexpressu. Strukturu měl pro můj účel perfektní. Opět, stejně jako u předchozch případů natřeme celá místa, která budeme sypat lepidlem. Necháme volno na kamenech, aby nám pak z posypu vyčnívaly. Zasypeme, upěchujeme a necháme uschnout. Přebývající posyp po důkladném proschnutí sklepneme. Pak už je čas jen na umístění dekorací, které jsme nechtěli posypat nebo barvit společně s krajinou. Ostnaté dráty, pytle s pískem nebo třeba modelářské keře.
S těmito postupy byste měli být schopni tvořit už poměrně pokročilé krajiny třeba pro Warhammer. Městské ruiny, tunely, zákopy nebo třeba skřetí opevnění. V dalším článku o krajině se podíváme na to, jak používat Styrodur a také na to, že krajina nejsou jen kulisy pro boj s postavičkami, ale třeba i podstavce nebo dekorace do knihovny.
- Přidat komentář
- 6452x přečteno
Komentáře
Střelec odpověděl/a v Trvalý odkaz
pár poznámek
Styrodur - materiál je celkem univerzální, pro jeho povrchovou úpravu vytlačováním řada lidí používá klasický "jídelnový" příborový nůž (profláklá příšernost s gumoplastovou rukojetí, čepelí z blíže nespecifikovaného kovu s kulatým hrotem a krátkím úsekem zoubků pod ním). Styrodur i polystyrén se nejjednodušeji tvaruje pistolovou pájkou s vhodně dotvarovaným hrotem, ale ukrutně to smrdí. Ze Styroduru není při tesání nožem takový svinčík (jde o homogenní materiál s velmi jemnou strukturou), jako z klasického polystyrénu. Ač je to chemicky podobné, u klasického polystyrénu je věčný problém s kuličkami, drobivými odřezky a statickou elektřinou (lepí se všude tam, kde ho nepotřebujete).
Zákop - úlohu můstků plnily zakryté úseky zvrchu zakryté hlínou, primárně sloužily jako nouzové úkryty při dělostřeleckém přepadu, provozní zázemí bylo tvořeno slepými odbočkami s důkladnějším nakrytím.
Hlína - dost lidí používá běžnou hlínu (proschlou) prosetou přes sítko. Totéž platí pro písek a případně uhlí.
Cihly - mívají různou barvu od světlé oranžové po fialovou (v závislodti na vypálení). Není proto od věci pořídit práškový patinátor "cihla" (osobně používám od Agamy) a podle požadavků ho buď nanášet na sucho na vhodný podklad, nebo ho podle potřeby míchat s vhodně naředěnou červenou barvou, což na původně hladkém povrchu lepenky či plastu vytvoří tu správnou strukturu, do které se múžou chytit další patinátory.
Voda - to nebylo zmíněno - se v podobných minidiorámatech většinou tvoří "zasklením" vhodně nabarveného povrchu disperzním lepidlem, které je po vyschnutí čiré. Další možností je přetření Clearfixem (ekvivalent - Revell Contacta Clear), což jsou primárně lepidla (disperzní) určená na lepení kabin plastových modelů. Poslední variantou, jak relativně levně napodobit vodu je použití čiré barvy pro malování na sklo (crystal clear). Vrstva "vody" nesmí být silná, aby dobře a rychle zaschla, případného efektu hloubky se dosahuje barvením. Ještě jsou tu čiré silikony (mizerně se upravují, protože jsou relativně tuhé, ale viděl jsem z nich opravdu pěkné rampouchy a vodopády) a pak speciální přípravky pro železniční modeláře, které jsou drahé a musí se to s nimi umět (většinou na bázi epoxidů a jiných vícestožkových produktů). Ve všech případech se nevyplácí uvedené materiály skladovat příliš dlouho, po pár letech ztvrdnou v obalu i bez toho, že by byly načaté.
Ostnatý drát - dá se sehnat leptaný ve formě aršíku, ze kterého se ho dá vydolovat skoro dva metry.
Dřevo - nejoblíbenější materiál k napodobení čehokoliv je klasická balsa a až po ní řádně proschlé klacíky (ideálně z listnatých dřevin, méně se kroutí).
Přidat komentář