NEDĚLNÍK: Je fantastika „worthy"?

Článek od: Tereza Zelinová - 26.09.2021

Aneb o fantazii akademické obce spíše nevážně

Tak jsem se rozhodla, že si takhle při neděli trochu zastřílím do vlastních řad. Nebojte se. Nebude to žádný extra krvák, spíš srdceryvné pokrčení rameny zoufalého studenta PhD, který musí před akademickou obcí neustále obhajovat, že psát o fantastice je „worthy", dokonce i o té české.

V životě každého doktoranda nastane okamžik, kdy musí představit svůj výzkum odborné veřejnosti. Tento den letos čekal i mě. Konečně jsem skoro po dvou letech analýz, argumentace a přemýšlení, jestli fakt neblábolím, měla v ruce materiál, který byl prezentovatelný. S nadějí jsem podala přihlášku, s nadšením nachystala prezentaci a s hrůzou čekala, co mi bude řečeno. „Tak, kolegyně, fantasy je vlastně taková pohádka pro dospělé, že. Proč se tím vůbec zabýváte?“ Popravdě, mám docela slušnou vyřídilku, ale tohle jsem nečekala. I když, vlastně jsem měla. Mám to štěstí, že moje sociální bublina fantastiku čte. A hodně. Někdy vlastně jenom ji. A docela dlouho moje bublina, kde běhají jednorožci a elfové se cpou lembasem, nenarazila na bublinu, kde takové věci neexistují, ba co hůř, mají nádech něčeho nekvalitního, dětinského, zbytečného. I přes veškerou snahu vysvětlit profesorovi, že pohádka a fantasy nejsou to samé, jsem na plné čáře selhala. Když bylo po konferenci, začala jsem přemýšlet, proč literární věda u nás nemá fantasy moc v oblibě.

Jedna velmi moudrá žena se již v sedmdesátých letech zamýšlela, proč se Američané bojí draků. Od této úvahy uběhlo přes 30 let a draci jsou stále mnohdy persona non grata. Minimálně tedy v akademické obci. Když je dobře, tak je okázale přehlíží a dělají, že prostě neexistují. A pak jsou zde rytíři na bílém koni, kteří i v době postmodernismu, kdy si nejsme jistí, jestli čteme spíš detektivku nebo sci-fi, bojují proti fantastice jako by to byl ten nejnechutnější žánr, který kdy spisovatelé vymysleli. Jsem za jedno s Ursulou Le Guin – je zcela možné, že akademická obec v dětství a mládí fantastiku nečetla, protože jim někdo vštípil do hlavy, že to je ztráta času a že jsou daleko hodnotnější knihy.

A teď se dostáváme do kouzelného běhacího kolečka a fantastika se mění v malou myšku. Kolo se točí. Budoucí akademikové sedí ve škole, v hodině literatury, a společně s paní učitelkou se prokousávají osnovami plných literárních velikánů. Fantastika tam buď vůbec zahrnuta není, nebo se náhodně zmíní Tolkien. Proč taky, vždyť fantastika je pokleslý žánr s nádechem braku. To ať si čtou někde sami, a ne ve škole. Tento názor se vyskytuje napříč různými stupni vzdělávání. Kdyby jen učitelé věděli, jaké superschopnosti mají! Zažila jsem kolegyni, která žákům zakazovala si vybrat fantastiku k ústní maturitní zkoušce a sama se postavila do role pomlouvače. Na mou otázku PROČ odpověděla, že to je zbytečnost a není dostatečně kvalitní. Prosím, to nebyla sedmdesátá léta, ale rok 2018. A tak, budoucí akademikové a učitelé živeni těmito postoji, budou pokřivenou představu o fantastice předávat dál, dalším budoucím akademikům a učitelům. A kolečko se bude točit dál, dokud myška vysílením nepadne.

Abychom nekončili tak pesimisticky, pomalu to začíná vypadat, že kolečku dochází mazivo a myška to přežije. Vyrůstá nová generace učitelů a akademiků, kteří vzali fantastiku na milost, vlastně se do tohoto žánru zamilovali a postavili na nich svou vědeckou kariéru. Mám naštěstí kolem sebe kolegy, kteří bádají, píšou knihy a vyučují o fantastice na univerzitě. Díky bohům za ně! Právě oni inspirují a dodávají lidem odvahu, že fantastická literatura je literatura jako každá jiná, takže není důvod o ní nepsat. Nebo neučit. Stejně tak nás akademiky a učitele inspiruje nová generace žáků. Mám tu čest učit naprosto úžasnou třídu budoucích ajťáků a do jejich srdcí jsem se dostala díky četbě fantastiky. Nebojme se draků! I když nejsou skuteční, dokážeme s jejich pomocí velké věci. Třeba dopsat disertaci věnující se české fantasy.

Komentáře

Doporučuji Krev elfů od Sapkáče. Parádní a přitom nenásilné zpracování tématu rasismus. Touhle knihou jsem na střední dorazil češtinářku ;-)

Nějací pochybovači s omezenými či zkreslenými představami o fantastice se najdou vždycky. Ale já konkrétně měl s vyučujícími na SŠ i na VŠ v tomhle směru velmi dobrou zkušenost. Pro magisterskou diplomku jsem si vybral téma "mediální obraz fanoušků sci-fi", po konzultaci s vedoucí práce jsem přihlášku doplnil pilotním výzkumem a návrh byl bez problémů přijat, dokonce jsem pak za diplomku o fandomu dostal pochvalu (rok 2008, FSV UK). Podle mě tedy fantastika uprchla z pomyslného ghetta už dávno. :-) 

Ale ona fantasy je pohádka pro dospělé. Stejně jako scifi, krimi, červená knihovna, porno, nebo horory. To ovšem neznamená, že nemůže být kvalitní. Bádat nad tím a psát o tom diplomové či jaké práce je zcela zbytečné.

Je otázka, jak je definovaný termín "kvalitní".

Dneska je to spíše synonymum za "dobře prodejné" a někdy za shodu v názoru velkého množství čtenářů, že je to "fakt dobrý".

Vezměmež autory, startující v posledních třiceti letech v rámci otevřeného trhu :)

No jo, to je sice hezký, ale... takovej Tolkien, Howard, Lovecraft, Poe, Barron, Swanvick, nebo i Burroughs a Swift a třeba i Verne jsou zavedení a ověřili je už dávno čtenáři mimo naší kotlinku.

Ale co takový autorové domácí a noví porevoluční, neimportovaný a cizími čtenáři neověrený ve svejch originálech? Abysme si tady nebublali ve svejch zapšklejch bublinách...

Jak tam se měří kvalita povídek nebo novel? Počtem prodanejch kusů nebo počtem hvězd a nadšenejch čtenárů na nejrůznějších čtenářskejch webech? Dyk to nejde nikde objektivně ověřit! Nebo se jenom počítaj reference "těch svejch" a citace jako u akademickejvh spisků jako to dělaj ty grantový turisti a sběratelé? Nebo stačí pár oslavnejch subjektivních recenzí a bombová reklama? A ty co se pocitově nelíbí, št, št, pěkně tiše... vždyť tu žádný objektivní kritici ani nejsou, jen influenceři, co uváději díla v soulad s reklamou.

To asi ne, co?

Vždycky za čas dojde k posunu a je to vidět hlavně v učebnicích pro školy. Příklad: písničkář Karel Kryl se už před nějakými patnácti dvaceti lety dostal jako básník do čítanek a stal se tak klasikem, a jeho písně i do zpěvníků. Jaroslav Veis s úryvky svých děl byl s dalšími v čítankách pro ZŠ... Prostě se tam dostanou jenom ti ověření časem - už tu o tom někdo psal - a ostatní zapadnou.


Kdopak si tejky vzpomene na V. O. Lučana a jeho román 'Žlutí proti bílým' (je dost rasistickej) nebo autora T. Hrubýho a jeho trilogie 'V soumraku lidstva' ? Nikdo. Je to už jen sto let stará rarita. Patří sem? Nepatří sem? Kdo to ví?

Můžu mluvit jenom za VŠKK, kde to rozhodně neplatí. Během lockdownu jsme tam pořádali konferenci (bohužel tím lockdownem a online prostorem poznamenanou), která se zabívala právě dobrodružnou literaturou - https://www.youtube.com/watch?v=9M6fSAFAKXU&t=118s&ab_channel=Vysok%C3%A.... Máme tam přímo i literární autorskou dílnu zaměřenou na fantastiku. Fantastice se obecně velmi erudovaně věnuje už pár let Antonín Kudláč (https://www.upce.cz/user/3620) a i když nám chlapec stárne a ztrácí drive, pořád umí tohle téma dělat na kvalitní vědecké úrovni. 

Samozřejmě v Polsku zašli mnohem dál, kde už se Ministerstvo spravedlnosti zabývá hrozbou protikřesťanské propagandy ve fantstice - https://iws.gov.pl/wp-content/uploads/2021/05/Magdalena-Lisecka_Przyklad...

A jistě, well, předsudky vůči fantastice jsou rozsáhlé, ale slušné předstudky jsou i v rámci fantastiky samotné :-)

Mně se v tomhle ohledu vždycky strašně líbilo, jak ti samí lidé, kteří při slově “fantasy” krčili pohrdavě nos, znalecky a labužnicky pokyvovali u sousloví “magický realismus” - a nikdo mi nikdy nedokázal vysvětlit jak se třeba “Mistr a Markétka” vymyká z Urban fantasy a Ecův “Baudolino” z fantasy historické…

Mě na téhle storce fascinuje, že téma "fantasy" na VŠ "zkoušejí" lidé, kteří o něm zjevně vědí velké kulové (s přehazovačkou).

Je ale faktem, že za socíku se fantasy a sci.fi moc nerozlišovala a novela "Den a noc" od Velinského s fantasy vložkou způsobila po svém prvním zveřejnění v příslušné komunitě docela slušný poprask. Pak následoval za bolševika psaný Ken Wood od JWP, který ale vyšel až po Plyšáku (a ještě v Rodokapsu), Kadlečkové Eternal a pak už se to začlo zvolna rozjíždět i mimo samizdaty a klubové publikace.

Vliv měl samozřejmě i masivní příliv zahraniční fantasy od roku 90, byť často v zoufalých překladech.

Přidat komentář