RECENZE: Jan Kotouč, Strnadův efekt

Jeden z mála spisovatelů, kteří se dokáží psaním s přehledem uživit, je Jan Kotouč, autor velice plodný a pracovitý. Před časem jsem od něj četla novelu Příliš blízké setkání a momentálně mám rozečtený military román z alternativní historie Bitva o české země. Nejsem úplně skalní fanda vojenství, ale jeho romány se čtou úplně samy, jsou napsány lehce a svižně, a když loni vyšel Strnadův efekt, bylo mi jasné, že tenhle kousek mi v knihovně prostě chybět nesmí. Přestože to není kniha úplně nejtenčí, čítá nějakých tři sta padesát stran, zhltla jsem ji za tři dny a neustále jsem se u ní nahlas pochechtávala.

Ptáte se proč? Protože ta knížka je totálně a absolutně… skvělá!

Její hlavní hrdina je obyčejný chlápek, který rád čte sci-fi, a i když je hodně chytrý, dělá skladníka. V Mostě. Život se s ním příliš nemazlil, má za sebou rozvod a téměř nevídá svého malého synka. Ale jinak žije vcelku klidně a spokojeně.  Tedy až do chvíle, kdy se nad soutěskou v Hřensku, kam vzal na rande svůj nový objev z Tinderu, objeví mimozemský objekt. Portál. Setkání s ním nikdo nepřežije. Nikdo, krom Matěje. I ten vyvázne z blízkosti jisté smrti s paží poznačenou nanočásticemi, které rozhodně nejsou pozemského původu. Probudí se v nemocnici, na izolaci, rozbolavělý a zmatený, ale nezraněný. Až tedy na tu paži, která ho pálí vždy, když se ocitne v blízkosti cizorodých vesmírných objektů. Ty se totiž vyrojily nejen nad loďkou, na níž hlavní hrdina randil, ale zjevují se na mnoha různých místech celé matičky zemi.

Začala apokalypsa. Jako mnohé z apokalyps, i tato začala plíživě. Z mimozemských objektů totiž proudí nanočástice, které nejdou zničit a pomalu a jistě zabíjí veškeré osazenstvo naší planety. Jenže Matěj Strnad zjistí, že díky své ruce poznamenané lupénkou, na níž se to vesmírné svinstvo přichytilo, dovede portály zavírat. A to se hodí, protože Matěj je naprosté unikum a podobnou schopností jako on na planetě Zemi nikdo neoplývá. Vojáci i vědci se samozřejmě tyto anomálie snaží odstranit, ale nedaří se jim to. Nepomáhá nic. Řízené střely, vojenští dobrovolníci, i  vědci jsou na fungování těchto podivných koulí krátcí.
Matějův potenciál zachránit lidstvo je zjištěn de facto náhodou a jeho první setkání s portálem a divnými věcmi, které z něj  vychází, dopadne málem tragicky. Vesmírné koule jsou totiž řízeny dálkově a zdá se, jako by po Matějovi pásly. Vstříc jeho osobě chrlí sofistikované stroje na zabíjení a nemít kolem sebe vojáky, už by byl s nebohým skladníkem dávno ámen.

Proč se tohle všechno děje? Kdo portály ovládá? To už si musíte přečíst sami, protože je to jedna z dějových linek, která se v knize střídá. A musím říct, že je mimořádně vtipná a připomněla mi slavného Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce Galaxií. Tyto bravurně napsané, ironicky vtipné a svěží kapitoly se střídají s kapitolami plnými akce, napětí s velmi uvěřitelnými detaily ze všech možných oddílů vojenství.

Autor při rešerších neponechal nic náhodě a každý stroj, každá použitá výbušnina, raketa, vše, čím se lidstvo snaží oddálit vlastní vyhlazení, existuje a mohlo by být reálně použito. Z každého detailu, ze všech popisů bojových akcí přímo dýchá komplexní znalost a láska k vojenským technologiím, i přesto ani tyto části knihy nenudí. I sem čas od času probleskne humor, mnohdy černý jako uhlí  v ostravských dolech či břitký jako zbraně mimozemských nájezdníků.

Často jsem se  řehtala nahlas, protože i při líčení bojových scén si autor našel místo pro ironické zúčtování s dezoláty a věčnými šiřiteli dezinformací.

Oskar Kučík sledoval, jak na Banskou Bystrici dopadl  chaos. Věděl, že vlastizrádná armáda sloužící Židům z NATO prováděla na kopci cvičení, možná aby Sorosovi zaprodanci strašili místní lidi. Proto jich na demonstraci jejich nové politické strany přišlo na náměstí SNP tak málo. …  běžela na něj horda. Vypadali jako zrcadloví panáci, někteří obři, většina menší. Kučík nad tím ale nepřemýšlel – na většinu věcí mu stačil selský rozum a vysoká škola života. A tak usoudil, že tohle jsou taky imigranti nebo jiná židovská past. Hodil dlažební kostkou. „Jebem tvojho Alláha!“  (str. 229)

Hlavní hrdina i  lidé kolem něj často zahláškují tak, že čtenáři vystřelí koutky směrem vzhůru. Humor je tu však užitý s mírou, působí jako příjemné koření, spolu s ostatními emocemi.

Osobní hrdinství je zde správně zkombinováno se strachem, s vlastními pochybami a obavami. Hlavní hrdina i lidé kolem něj  jsou vykresleni psychologicky naprosto přesvědčivě, mají své dobré i  špatné stránky. Jsou zkrátka lidští, a proto si k nim čtenář velice rychle utvoří silný emocionální vztah a drží jim palce stůj co stůj. Protože tady se bojuje nejen o život hlavního hrdiny, ale i o osud celého lidstva.

Čtenář se v boji proti mimozemské invazi podívá s aktéry příběhu po různých místech České i Slovenské republiky, ocitneme se na hradě Bítov, v ostravských dolech či ve vesmíru. Prostředí je tak velice rozmanité  a rozhodně se nudit nebudete. A to ani s Matějem Strnadem, ani s množstvím vedlejších postav, kterými je příběh zabydlen. Zprvu mi dělalo problém si je zapamatovat, protože jich je opravdu hodně a řada z nich příliš dlouho nepřežije, ale spousta z nich mi skutečně přirostla k srdci. Strnadův efekt je pro autora velmi netypická kniha oscilující mezi sci-fi, military žánrem a humorem, plná akce, napětí, různorodých lokací a hrdinů, které si zamilujete.

Tak jděte do toho, protože kdy jindy můžete být při záchraně lidstva?

Strnadův efekt
Autor: Jan Kotouč
Vydáno: 2023
Nakladatelství: Brokilon
1. vydání originálu: 2023
Počet stran: 350
Jazyk vydání: český
ISBN: 978-80-7456-541-0, 978-80-7456-542-7, 978-80-7456-543-4
Cena: 498 Kč