SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Když se řekne gangsterka nebo mafiánský film, vybaví se Marku Labajovi Casino.

Když se řekne gangsterka nebo mafiánský film, pravděpodobně se vám jako první vybaví Kmotr, nicméně já bych vám rád představil devadesátkový (a podle mě neprávem trochu zapadlý) počin Martina Scorseseho s názvem Casino.
Casino je tříhodinový opus o mafiánech a jejich praktikách v Las Vegas v sedmdesátých letech. Ve filmu šustí bankovky, létají mince, štěrchají žetony, cinká zlato a na stolech bubnují pašované diamanty. To vše v neonem prozářeném městě hříchu obklopeném nekonečnou pouští, ve které – jak zjistíte – je pohřbena spousta problémů.
Luxus, přepych, velkolepost a profesionální úsměvy ostře kontrastují s drsným vybíráním peněz, vyřizováním účtů mezi gangy, vloupačkami a také s tajnými schůzkami zahalenými do hustého dýmu doutníků. K tomu připočítejte drogy, nevěru, alkohol – a pochopitelně hazard – a dostanete třaskavou směs, jejíž výbuch zdaleka ne všichni přežijí.
Aniž bych spoiloval, rozhodně neuškodí, když řeknu, že Casino je, stejně jako mnoho dalších Scorseseho filmů, příběh o vzestupu a pádu (pokud jste viděli Zuřícího býka, Mafiány nebo Vlka z Wall Street, určitě víte, o čem mluvím). Idylku postupně střídá pozornost soudů, policie, FBI a dalších institucí, kteří se snaží onen třpytivý ráj rozbít.
Filmu herecky kraluje Robert de Niro, který hraje chladného, pragmatického, ale taky milujícího Sama Rothsteina, který je pověřen vedením jednoho z největších kasin v Las Vegas. Jeho pravou rukou je Nicky Santoro v podání Joea Pesciho, kterého určitě znáte jako Harryho ze Sám doma – věřte však, že v devadesátkách pouze nepřijímal rány od malého Kevina, ale zde je – jako hlavní bodyguard a především cholerik – s chutí rozdával. Nesmím zapomenout ani na podvodnici Ginger, kterou ztvárnila Sharon Stone a pro níž je tato postava (když nepočítám Základní instinkt) zřejmě její životní rolí. Bude vám pít krev, jak dobře tu mrchu hraje.
Ve filmu se mihne velké množství vedlejších postav, ve kterých se ale budete dobře orientovat, protože snímek provází komentář obou hlavních postav – Sama a Nicka. Scorsese používá často dynamickou kameru plnou nájezdů a propracovaných jízd mezi jednotlivými místnostmi, díky nimž nahlédnete pod pokličku světa, který je pro většinu smrtelníků zapovězen. Jízdy mají mistrovskou choreografii, jsou naprosto vtahující a podbarvuje je skvělý soundtrack, díky kterému působí Casino jako jeden dlouhý řetězec videoklipů, který je prokládán dlouhými dialogy, které vás však nenechají chladnými.
Herci mají mezi sebou úžasnou chemii a u některých dialogů ani nepoznáte, že byly improvizované. Slovní výměny mezi Samem a Nickem, obzvlášť v poslední třetině filmu, kdy atmosféra značně zhoustne, vás přikovají k obrazovce.
Film je výpravný a kromě krásy velkoměsta vás určitě uchvátí i pestrá paleta kostýmů – já osobně bych de Nirovi ukradl hned několik obleků. Pokud jste alespoň trochu materiálně založeni, budete chrochtat blahem a zároveň vzdychat, že nevlastníte alespoň část šatníku nebo vozového parku, který před kamerou bezostyšně defiluje. S blížícím se závěrem filmu vám však dojde, že všechno má svou cenu a že ne vždy stojí za to ji zaplatit.
Casino je zkrátka herecký a vizuální koncert, který šlape natolik dobře, že v mých očích trvá rozhodně méně než tři hodiny, což je v dnešní zrychlené době obzvlášť velké plus. Kmotra mám rád, ale na prvním místě pro mě vždycky bude Casino. Zkuste vstoupit a uvidíte, možná bude i pro vás. :)