KOMIKS: Zaklínač: Rónin (Jaki, Hataya)

Zaklínač v Japonsku je na první pohled komiks přesně podle mého gusta a mohlo by se zdát, že má kladné hodnocení "jasné". Není tomu tak.
Ač velký fanoušek obou zmíněných ingrediencí (nebo snad právě proto), k této manze jsem si musel hledat cestu, a po prvním přečtení jsem zdaleka nebyl výsledkem přesvědčen.

Dnes již asi nedohledáme, kdo začal s představou samuraje Geralta koketovat jako první. Věřil bych, že fanfikce na toto téma vznikaly ještě v době před herními adaptacemi. Avšak za první významnější zpracování tohoto tématu považuji až vydání licencované sochy Geralta Rónina herním studiem CD Projekt Red, jež se o šíření značky zasloužilo nejvíce. Ať už se jednalo o fanservice nebo přirozené směřování díky bohaté japonské mytologii, tato alternativní linie následně získala stejně zpracované sochy Yennefer jako kunoiči a Ciri spolu s kicune.

Čtyři menší příběhy nás uvádí do tohoto světa, který je spíše povědomý než známý. Všechny spojuje této sáze vlastní motiv odhalování monster tam, kde nejsou na první pohled vidět. Příšer bez drápů a žhnoucích očí, zato s dravčím smýšlením. Tyto následně doplňují jókai, souhrnně démoni, ale spíše se jedná jen o magická stvoření. Pro ty platí, že jsou velmi vhodně zvolena pro daný kontext, jejich zahrnutí dává smysl v širším pojetí japonské mytologie. Ostatně, autor Rafal Jaki se dlouhodobě o Japonsko zajímá, má titul z japonské filozofie a psal/produkoval úspěšné anime Cyberpunk: Edgerunners. Aby si tento výběr užili i čtenáři neznalí tématu, kniha obsahuje i stručný bestiář.

Převést zasazení se tedy autorům povedlo, ale co postavy? Jak funguje Geralt v kimonu? Zde měli autoři snadnou práci. Zaklínač je introvertní poutník, jenž nemá zájem řešit místní půtky nad výši své odměny, osobní sympatie nehrají roli. Stejně jako rónin. "Počkat, ale Geralt přeci svůj proklamovaný kodex tolikrát porušil!" Máš naprostou pravdu, čtenáři, není však tato odchylka vlastní všem róninským příběhům? Chci říct, jádro zaklínačských příběhů je těm samurajským/róninským velmi blízké. Mistr meče putuje krajinou, zastavuje v hostincích, místní mu nedůvěřují a nejsou-li zrovna v pořádné bryndě, snaží se toho cizáka vypoklonkovat co nejdříve pryč. Pokud snad jeho pomoc potřebují, neobejde se to ani tak bez předsudků, zlořečení a úkosných pohledů, to vše ideálně zakončené podrazem.
Geraltovi je takové prostředí vlastní, tedy jeho putování s přestávkami v rjókanech působí velmi přirozeně. Avšak... (a toto je velké avšak, až jej zvažuji odřádkovat) kdyby šlo kulisy lusknutím přemalovat na nějakou krčmu v Severním Velenu, místní otrapovoé shodili drdoly a natáhli kaťata, ani byste si nevšimli rozdílu. A to je trochu škoda. Potěšilo by mne, kdyby prostředí ovlivnilo i charaktery a ukázalo nám toho konzervativnějšího, méně impulzivního Geralta. Toho, který ponese následky svého původního rozhodnutí, byť třeba založeného na mylné představě. Místo toho zde opět vidíme chápavého soudce, jak jej známe z knih, her a nyní i seriálu.

Možná se někdo mohl na samém začátku zhrozit, když jsem označil Rónina za komiks, když jde o mangu. Rónin však působí mnohem více jako součást dosud vycházející západní komiksové série, a to nejen formátem, ale zejména bohatým probarvením, které tradiční manze není vlastní. Je provedeno zemitými pastelovými tóny a velmi vkusně odděluje vrstvy. I proto si mohl kreslíř Hataya dovolit omezit (jinak pro mangu typické) tušové stínování, a tak jsou obrazy mnohem čitelnější. Tento příklon kvituji, zvolené barvy vhodně nastavují tón scény.

Geralt je charakter mlčenlivý, a tak nikoho nepřekvapí, když zmíním, že se nejedná o zrovna nejupovídanější dílo. Mimo výjimečné střety s jinými postavami je ticho, osamělé putování nedoprovází bubliny osvětlující příběh nebo rozebírající Geraltovy myšlenky. Jedná se o táhlou meditaci s občasným vyrušením zvnějšku, které se však daří rychle zapudit. I proto doporučuji při čtení poslech orchestrálního zaklínačského ambientu podbarveného šuměním větru v stéblech trávy. Zážitek to jistě posune, zkoušel jsem četbu s i bez doprovodu a určitě bych opět volil "s".

Jistě by mělo zaznít, že se jedná o teprve první díl z plánované série, o úvod. Samo o sobě by se nejednalo o problém, byť na dílčích příbězích je poznat, že nejsou tím hlavním, co se kniha snaží předat. Že slouží jen jako plátno pro naznačení hlubší zápletky. V součtu jde však o jeden obrovský cliffhanger (pro puristy: namlsávač), jenž dodnes nenabízí fanouškům žádné rozhřešení. Původní anglické vydání bylo uvedeno do prodeje 7.dubna 2022 a dodnes není oznámeno pokračování, přičemž autor Rafal Jaki přešel chvíli po vydání z CD Projektu Red do polského studia Techland. Nad pokračováním této série tedy visí veliký otazník.
Jako samostatné dílo mohu Zaklínač: Rónin doporučit jako příjemné odpočinkové čtení, jež nabízí zenový klid, hezké prostředí a známého sympatického hrdinu. Nijak zvlášť nepřekvapí, a kdybych jej měl připodobnit k hernímu zpracování, působí jako tři malé vedlejší úkoly zakončené počátkem hlavní dějové linky. Případný čtenář však musí počítat s tím, že dočtení přinese jenom otázky.

Zaklínač: Rónin
Scénář: Rafal Jaki
Kresba: Hataya
Překlad: Kristina Komárková
Nakladatelství: Crew
Vazba: Brožovaná s chlopněmi
Počet stran: 120 stran
Formát: 182 x 258 mm
Cena: 389 Kč