RECENZE: Jeffery Russell, Kosti, pasti, slepice

Hrávali jste Dračí doupě? Bývali jste dobrým pánem jeskyně? Nebo se možná do dobrodružství plného hrdinů, všemožných ras a příšer pouštíte i nadále? Potom je tu kniha Kosti, pasti, slepice přesně pro vás.

Pracovat u městské stráže se může zdát jako nebezpečné zaměstnání. Durham ovšem dostal za úkol hlídat boční branku, o jejíž existenci vědí jen ovce. Počáteční spokojenost se po pár měsících proměnila a jemu někde hluboko v mozku začala hlodat myšlenka na kariérní postup. Nikdy se příliš nehnal dopředu, ale přeci jen koukat na ovčí hřbety se mu už zdálo poněkud jednotvárné.
Povolávací dopis vyzývající, aby se přidal k výpravě Kobkanýrů jako dozor, přišel v tu pravou chvíli. On bez váhání přijímá a seznamuje se s hordou trpaslíků. Brzy pochopí, že jejich úkoly jsou pevně stanovené. Máme tu velitelský tým, odpasťovací tým, akviziční, podpůrný a mnohé další. Kromě něj cestuje s trpaslíky lidská písařka Rubína a Mungo, který se z nějakého důvodu za trpaslíka vydává. Kobkanýři míří do zničeného města najít vzácný palcát, který kdysi patřil mocnému nekromantovi Alahamovi. Propracovávají se na svých vozech neprostupným terénem až k rozbořenému vstupu do města. To je z velké části vyrabované, ale odborníci nevelcí vzrůstem vědí, že hluboko v jeho útrobách budou skryté ty pravé poklady chráněné pastmi. Klesají do kobky plné kostí a rychle si uvědomují, že Alaham ještě neřekl své poslední slovo.

Jeffery Russell předkládá příběh Kobkanýrů s notnou dávkou nadsázky a humoru. Nešetří vtípky střílejícími si z rasových rozdílů a využívá přitom zažité stereotypy, jež se v literatuře vyskytují. Příkladem může být třeba scéna, kdy Durham zvedá trpaslíky na svých ramenou a zvažuje pohled pod jejich kilty, který by mu poodhalil něco z té věčné otázky, jak to vlastně je s jejich pohlavím.

„Ta změna pohlaví, to funguje jak?“
„Těžko říct,“ řekla Rubína. „Potřebovala si odkašlat, nebo se právě změnila na chlapa? Jen se zamyslel, nebo se právě uprostřed věty oplodnil? Trpasličí fyziologie není moje specialita.“
(citace str.19)

Styl vyprávění je zaměřený na akci. V tomto ohledu se kniha skutečně velmi podobá zmíněné hře. Autor vede čtenáře z jedné místnosti do druhé a vždy se vytasí s nějakým překvapením pro hrdiny. A tady přicházejí do hry slepice, jejich úkol je snadný, ale nezáviděníhodný. Jejich čas nadchází ve chvíli, kdy je odpasťovací tým v úzkých, a je třeba si ověřit, že je cesta volná. Slečna Kokodák je dalším velmi zábavným prvkem v příběhu, zejména s její touhou snášet vejce v těch nejšílenějších a nejvypjatějších chvílích. Co čekat nelze? Čtenáři se rozhodně nepustí do zkoumání pocitů, myšlenkových pochodů nebo niterných rozborů postav. Posuďte sami.

„Jak moc seš živej?“
„Nevypadáš jako něco, co bych chtěl mít ve svým posmrtným životě, tak asi živej.“
(citace str. 249)

Zhruba tak jsou na tom trpaslíci s emocemi. Jefferry Russell navázal na tradiční díla humoristické fantasy. Vláčí hrdiny planinou a staví jim do cesty více či méně důstojné protivníky a tlačí na jejich vynalézavost v bezvýchodných situacích. I drobnější aspekty tohoto druhu fantastiky, jako je tvorba nových slovních výrazů, stojí za zmínku.

Tahle neotřelá feel-good fantasy je nabitá dobrodružstvím, nemrtváky a ano, slepicemi. Přijměte pozvání k výpravě.

Kosti, pasti, slepice
Autor: Jeffery Russell

Vydáno: 2024 , Mystery Press
Originální název: The Dungeoneers , 2015
Překlad: Jiří Matyskiewicz
Počet stran: 264
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Jiří Kůs
Vazba knihy: měkká / brožovaná
Forma: kniha
ISBN: 978-80-7588-585-2
Cena: 379 Kč