RECENZE: Petr Urban, Práh: Mezi půlnocí a ďáblem

„Může pravda zmizet?“ Odpověď na tuhle otázku je schovaná líp než tělo luxusní šlapky, než nedopalek doutníku na večírku nekuřáků. A stojí o ni vůbec někdo? V ulicích Práhu, města, které přežilo válku, pravda zajímá málokoho. Prostí lidé tu žijí v bázni a pokoře, aby na sebe neupozornili všemocná evangelia, která rozhodují o životě a smrti. A v temných uličkách přežívají ti, kterým v žilách koluje probuzená moc. Jsou opovrhovaní a zatracovaní. Kvůli nim město nespí. Kvůli nim se umírá.

Štěpán Kastner na tohle všechno zvysoka kašle. Za zadkem má vlivného otce a před sebou dráhu nicnedělání a obrážení prážských výčepů. Pak ale stačí docela nevinné rozhodnutí – a on zjistí, že za pozlátkem barů číhá ďábel. A ten si servítky nebere.

Tak co, odvážíte se překročit práh?

Anotace debutového románu poněkud tajnosnubného autora Petra Urbana, učitele, básníka, který rád tvoří larpy, narozeného a toho času žijícího v Praze, mi zněla opravdu zajímavě. Výlet do rigorózní Prahy je docela jinou postapokalyptickou polívčičkou, kterou ve svém Undergroundu servíruje milovaný i nenáviděný literární řezník František Kotleta. Jinou, ale ne horší nebo lepší. O co zde vlastně jde?

Ve zdánlivě božském Práhu, v němž každý chodí ráno před prací na povinnou bohoslužbu, došlo k vraždě nadané sedmnáctileté dívky. S prosbou o pomoc se na soukromého detektiva Fila Horáka obrací matka zavražděné. Fil totiž není jen tak ledasjaký detektiv. Je jiný. Hodně jiný. A na lidi, jako je on, má společenství ovládající město svůj vlastní názor.

Rozdělení, to je  slovo, které vystihuje bývalé hlavní město a v něm vládnoucí evangelia. Práh je rozdělen na Horní a Dolní město a asi tušíte, že toto dělení není jen čistě geografické, ale odráží i společenské rozdíly. Jak do řešení vraždy zdánlivě nevinné dívky zapadá Štěpán Kastner, zbohatlický synáček, co rád flámuje a obráží bar za barem? I pro tohoto bonvivána však melou boží mlýny a tatíček, nejznámější prážský vědec, už svého marnotratného syna nenechá dlouho zevlovat. Štěpán Kastner je tedy nucen upsat se do služeb evangelií svatého Marka. V nich však není vše tak andělsky čisté, jako se to na povrchu může zdát.

Kde bruntálský bard stříká krví a jinými tělesnými tekutinami, tam jde Petr Urban s náznakem, tajemnem a jistou nedořečeností. Příběh samotný sledujeme z hlediska několika postav. Střídají se zde i dějové linie, aby vše dalo v pompézně krutém finále smysl, aby do sebe zapadly všechny nitky a spletly se v provaz uceleného vyprávění. Nebo v katovskou smyčku?

Příjemným oživením tohoto románu je humor, hláškami připomínající můj oblíbený film Mazaný Filip. Skvělé příměry, elegantně působící vtipy jsou tím správným kořením, které odlehčuje jinak temný a ponurý příběh plný rigorózních motivů.

Jasmína je jedna z mála prosťáček, co ho dokážou rozhodit jako nahý převor jeptišku. A vždycky vytuší, že zase páchal nepravosti, co se s běžnou detektivní prací nekamarádí.
(str. 43)

Pod nábožensky orientovaným fantasy románem se však skrývají další vrstvy. Láska a nenávist. Rozdělená společnost. Víra. Vratkost zdánlivě působící svobody. Strach z nového a neznámého. Velký příběh ve mně i po přečtení rezonoval ještě dlouho a vzbudil mnoho otázek. Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby byl román dvoudílný, natolik jsem si jeho četbu užívala. Autor zde nastolil mnoho silných témat, pod slupkou fantastického vypravování tu přemýšlí nad otázkami morálky, nad podstatou samotného lidství.

A nad láskou. Protože tou vše začíná. A mnohdy i končí.

Krásný počínající vztah dvou mladých, nevinných lidí totiž změní právě strach. Zažere se do duše a zapustí v ní kořeny jako otravný bolševník. A i když se mladý hrdina snaží, hluboce zakořeněné předsudky a obavy nad ním zvítězí.

Ten kus dobra ve mně tam tehdy navždy zemřel. V duši mi zbyla jen snůška hoven. (str. 90)

Já byla nadšená z retrospektivních náhledů do minulosti, které mi dávaly možnost nakouknout do fungování nastoleného fikčního světa. Všechno to jsou vlastně takové mikropříběhy, které se splétají v jeden velký celek, což čtenáře udržuje v příjemné pozornosti a chuti číst dál.

Opravdu smeknout jsem musela před autorovou slovní zásobou, biblická vlastní či obecná jména byla mnohdy hravá a podtrhovala nastolené téma. Nejen vizuální zajímavostí, dokreslující příjemný dojem z četby, jsou také dopisy či novinové články, které čtenáře nutí dávat si dohromady různé souvislosti.

Pokud máte rádi chytrou fantasy s přesahem, u níž budete rádi přemýšlet, je Práh pro vás to pravé. Za mě je tohle zatraceně zdařilý debut a jsem zvědavá, co čtenářům Petr Urban naservíruje jako další chod!

Práh: Mezi půlnocí a ďáblem
Autor: Petr Urban

Vydáno: 2024
Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 416
Jazyk vydání: český
Edice: Fantastická Epocha (144.)
Ilustrace/foto: Žaneta Kortusová
Autor obálky: Lukáš Tuma
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-278-0133-6