Modely pro scifisty: Flettner Fl 265

V rámci seriálu „Německé projekty a prototypy“ tu máme další specialitku. Německý vrtulník Flettner Fl 265 z roku 1939. Typ vznikl v letech 1938–1939 v počtu šesti prototypů na objednávku německého námořnictva a první kus byl zprovozněn v roce 1939. Prototypy se osvědčily jak na lodích, tak v terénu, ale objednávka ozbrojených sil následně směřovala na notně vylepšený Fl 282 Kolibri. Jednomístný vrtulník se dvěma prolínajícími se rotory, „letecky“ zastavěným hvězdicovým motorem v přídi nezvykle tvarovaného trupu a široce rozkročeným podvozkem připomínal podivný hmyz. Měl ale na svou dobu slušné letové vlastnosti a tehdy ještě nezvyklou schopnost přejít z režimu motorového letu do autorotace a zpět. V praxi byl otestován při přepravě menších břemen, protiponorkovém hlídkování, průzkumu a kurýrní službě. Osvědčil se jak na lodích, tak v obtížném terénu. Se stavebnicemi tohoto stroje v obou hlavních měřítkách přišla tuzemská firma Special Hobby někdy v druhé polovině devadesátých let a tehdy jsem pořídil svou dvaasedmdesátinu.

Krabička s kresbou stroje blížícího se k palubě lodi obsahovala návod, rámeček dílů z šedého plastu, pytlík polyuretanových dílů, výlisek z acetátu (vakuform) a aršík obtisků. Už první prohlídka ukázala, že nejde o model pro začátečníky – tři druhy materiálu znamenají i tři druhy lepidel (klasiku, vteřiňák na polyuretan a disperzi/Clearfix na acetát). Plastové díly jsou sice vylisované čistě (byť jde o shortrun), ale řadu drobných součástek (tyčovinu) do interiéru kabiny je nutno vyrobit z vytaženého licího rámečku, do trupu je nutno vyříznout velmi nejasně naznačené hřbetní okno, navrtat řadu kotevních bodů pro podvozek a vyříznout či odvrtat spáru pro ostruhu. V motorovém krytu je třeba odvrtat otvory pro výfuky. Zasklení kabiny vytvořené z acetátu je křehké (čím starší, tím křehčí), a proto ho před vyříznutím z výlisku doporučuji vymazat Clearfixem nebo jeho ekvivalentem od Revellu, jinak popraská a rozpadne se. Polyuretanové díly (motor, interiér kabiny, výfuky) je třeba zbavit nálitků (ideálně odbroušením) a dopasovat do trupu/motorového krytu. Návod je relativně přehledný a uvádí zbarvení dílů jak interiéru (RLM 66, stříbrná, kůže a khaki), tak exteriéru (plochy RLM 02, podvozek RLM 66, guma a stříbrná/chrom).

Vlastní stavbu začneme výrobou doplňkových dílů, odvrtáním a vyřezáním patřičných otvorů do plastových dílů. U hřbetního okna je riziko prasknutí ztenčeného trupu. Příslušná místa pro otvory a dolepení exteriérových dílů jsou ale naznačena velmi špatně patrným rytím, takže je dobré je vyhledat a označit barvou či fixem ještě před zahájením prací. Začistíme polyuretanové díly. Sestavíme, dopasujeme do trupu a natřeme interiér a jeho vestavěním do trupu spolu s dodatečně vyrobenými kulatinami budeme mít tu snažší část za sebou. Slepíme poloviny trupu. Palubní desku jsem vlepil do interiéru až po slepení trupu – je umístěna těsně před zadními sloupky a jemně naznačenými dvířky a bylo lepší ji dopasovat až na konec, aby v trupu neplandala ani ho neroztahovala. Následně se věnujme motoru a jeho krytu. Do předvrtaných otvorů vlepíme výfuky a za neustálého zkoušení nasucho do polovin krytu dopasujeme jak polyuretanový motor, tak plastový ventilátor. Ten sedí na motoru na krátkém čepu, který též musíme vyrobit. Plastový kryt motoru je po začištění o chlup menší, než by měl být, takže by asi neškodilo minimálně do jednoho ze spojů vlepit tenký pásek plastu a spoj dobrousit. Když vše sedí, slepíme motorovou sestavu. Na trup nalepíme ostruhu a dopasujeme a nalepíme vodorovné ocasní plochy (měly by být kolmé na podélnou osu trupu) – rysky pro jejich umístění se bohužel ztrácejí v rytí, takže ho musíme odhadnout podle obrázků v návodu. Navíc se lepí natupo, takže vyvstane problém s udržením geometrie. Po dolepení ocasních ploch opatrně vyřízneme z výlisku zasklení kabiny, dopasujeme ho na trup a zalepíme Clearfixem nebo jeho ekvivalentem. Bohužel ekvivalent Contacta Clear od Revellu má mnohem horší vlastnosti než Clearfix a na rozdíl od něj nechává hmatatelné stopy (ztuhlé kapky). Dokud nám nepřekáží hlavní podvozek, přebarvíme trup RLM 02 a naneseme na trup a ocas obtisky (imatrikulace druhého prototypu ze šesti), což zahrnuje obvyklý taneček s lakem a obtiskovou chemií. Pozor při kompletaci dvoudílných „větrníků“ na ocase – středovému křížku se do čtverečku moc nechce ani s pomocí chemie (je dobré spodní vrstvu nechat důkladně přischnout a případně přelakovat a pak teprve nanášet druhou, pak problém nenastane). Navíc i obtisky s věkem křehnou a roste riziko jejich potrhání. Zdá se to poněkud předčasné, ale nanášet je na kompletní stroj by bylo krajně obtížné. Vyhneme se tak riziku „očesání“ podvozku či rotorů.

Nyní nastane opruz číslo jedna – sestavení hlavního podvozku. Každá polovina má kolo, podvozkovou nohu a tři vzpěry jen s minimálními styčnými body. Dát to dohromady tak, aby to drželo jak na trupu, tak pohromadě a ještě to bylo na obou stranách alespoň jakžtakž stejné, je zážitek silně masochistický. Mně to nakonec přes veškerou snahu vyšlo dost šejdrem a podepsalo se na tom i pnutí ve spojích při schnutí lepidla. Když to bezpečně drží, můžeme na trup dopasovat a přilepit taktéž nabarvenou sestavu motoru.

Nastává opruz číslo dvě – dát dohromady rotory. Bude třeba naznačit nebo navrtat jejich uchycení na pylonu nad kabinou, které zcela chybí. Pak se pustíme do sestavy rotorů. Návod naznačuje lepení hlavy a listů natupo, což je ale u listů technicky neproveditelné. Styčná plocha by byla necelý milimetr čtvereční, což by byl asi pevnostní problém i v případě, že by rotor byl celokovový. Hlavy rotorů mají ale přesahy, takže do kořenů listů vybrousíme drážky a do nich hlavy zalepíme. Nejprve ale podle návodu prohneme listy, aby vzhledově odpovídaly zaparkovanému stroji. Spoje doporučuji zespodu vyztužit přelepením kousky tenké struny nebo drátu – vzhled sice mírně utrpí, ale bude to držet. Rotory mají být podle některých zdrojů protiběžné, takže je nutno dávat pozor na orientaci lopatek vůči hlavám. Po slepení spoje přetmelíme a přebrousíme a rotory natřeme. Po důkladném proschnutí je nalepíme na pylon (ideálně vteřiňákem) v takové poloze, aby bylo patrné jejich prolínání a model byl zároveň relativně skladný, a pak můžeme tento vzhledově i technicky zajímavý unikát zařadit do sbírky.