Dámy a pánové, přistupte blíže! Uvidíte nevídané, uslyšíte neslýchané! A dost možná zažijete jedno z největších dobrodružství svého života. Díky Nezemě: Zde jsou příšery se ocitnete na neznámém ostrově, po kterém se prohánějí dinosauři, rostliny mají řádný apetit a na každém rohu se třese starobylá civilizace, aby vás mohla sníst a obětovat, ne nutně v tomto pořadí. A když se k tomu přidá ne moc optimistické proroctví, pak je téměř jisté, že tato kniha bude jízda.

Je fantastika „worthy"? Aneb o fantazii akademické obce spíše nevážně

Tak jsem se rozhodla, že si takhle při neděli trochu zastřílím do vlastních řad. Nebojte se. Nebude to žádný extra krvák, spíš srdceryvné pokrčení rameny zoufalého studenta PhD, který musí před akademickou obcí neustále obhajovat, že psát o fantastice je „worthy", dokonce i o té české.

Není tomu tak dávno, kdy článek Zkostnatělá česká fantastika způsobil na Sardenu ostré reakce tvrzením, že česká fantastika rozhodně nevzkvétá, ba co víc – zavání zatuchlinou. Eylonwai předložila hypotézu, že naše tvorba je plná klišé, opakujících se modelů a v porovnání se světovými trendy je zastaralá. Vzápětí se rozvinula diskuze, ve které byly vzneseny relevantní námitky. Avšak ani jedna z připomínek nebyla schopna vysvětlit závěry výzkumu Jana Pavliše v jeho bakalářské práci z roku 2016 zabývající se nákupními preferencemi čtenářů fantastiky.