Obrázek uživatele Jan Žlebek

Bio

Stručné bio
Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích.
Co na sebe dál práskl/a:
Narodil jsem se v roce 1987, na detaily si nevzpomínám. Od mládí jsem byl nadějný v ledasčem, ale nehodlám se stát otrokem kariéry. Nastoupil jsem na základní školní službu a ve škole jsem se naučil kdeco - čtení, psaní, počítání... Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích. Co se knížek týče, jsou si v mých očích všechny rovny (ale některé jsou si rovnější). Mezi ty nejrovnější patří knihy ze subžánru new weird, s chutí si pošmáknu i na kyberpunku. Pomalu se propracovávám do fáze, kdy si budu moct o svých knihách promluvit s rodinou u nedělního oběda. Abych parafrázoval klasika: literární vkus mých rodičů se mezi mým osmnáctým a třiadvacátým rokem neuvěřitelně zlepšil.

Historie

Členem již
12 let 2 měsíce

Moje příspěvky

China Miéville, jeden z nejzajímavějších a nejnápaditějších tvůrců současné fantastiky, se po roce opět vrací na scénu. Miéville, jenž rozproudil stojaté vody fantasy energií new weirdu a získal řadu cen, nyní přichází s románem Kolejmoří. Těšit se můžete na tradičně kvalitní překlad Milana Žáčka a originální obálku Edwarda Millera. Román je určen pro mládež, ale rozhodně by neměl zklamat ani dospělé čtenáře, obzvláště pak věrné fanoušky skvělého britského spisovatele. Vychází 2. května 2013.

Experiment musel být po šesti dnech dnech ukončen kvůli nečekané brutalitě dozorců, psychickému hroucení se vězňů a hrozící vzpouře. Psal se rok 1971 a na druhé straně železné opony uplynulo sedm let od vydání útlého románu Je těžké být bohem. Co má společného výzkumná mise pozemšťana ve středověkém světě cizí sluneční soustavy s psychologickým experimentem v zemi neomezených možností?

Kristepane na nebi, to je ale slátanina. U Ódinových koulí, vždyť tam se mytologie a popkultura míchají divočeji než ingredience v recepturách pejska a kočičky. A ani Síla sama nedonutí všechny ty tisícileté druidy, staleté upíry a dávné bohy nechovat se jako teenageři. Jenže na druhou stranu, všem těm fórkům ze života a vtipným narážkám by neodolal ani Velký Cthulhu. Tedy pokud by nespal kdesi v hlubinách.

Každá legenda má svůj počátek. A sláva největšího z vojslavických rodáků se začala psát jedenáct let nazpátek právě na stránkách Kronik Jakuba Vandrovce. Nechce se mi věřit, že byste tuto celebritu vymítačské profese, Jamese Bonda v zalátaných gumákách a ztělesnění génia loci malebného polského venkova neznali. Nicméně... Pakliže jste strávili posledních patnáct let v kómatu vyvolaném přílišnou konzumací pálenky vlastní výroby či někde zalezlí ve vaultu v očekávání nadcházející apokalypsy, zasloužíte si trochu osvícení.

Všude s sebou vláčí lenochoda, ale není to žádná plyšákofilní holčička. Žije mezi mrakodrapy, ale prohání se na stránkách fantasy románu. Autorka je Jihoafričana, ale ovace sklízí po celém světě. Co to je? Nová kniha nakladatelství Laser-books Zoo City spisovatelky Lauren Beukesové.

Konečně! Je tady!
Etanolový démon z postsocialistického Polska se vrací. První z příběhů génia škrtících smyček z brzdných lanek a virtuóza exorcismů čpících samohonkou přichází v novém vydání s nestárnoucí kvalitou. Ponořte se do dobrodružství charismatického vymítače-amatéra a poznejte kořeny legendy jménem Vandrovec. Jakub Vandrovec.

Posuzovat ročenku povídek není sranda. Tedy, nepochopte mne špatně, zábava to samozřejmě byla, neboť Jonathan Strahan rozhodně editorský talent má a vypadá to, že za mořem a za kanálem roku 2011 rozhodně neúrodou v oblasti F/SF povídek netrpěli. Jenže dívat se na knihu jako celek, když z principu vznikla každá část zcela samostatně, může být přinejmenším zavádějící podobně jako hledání budoucnosti v kávové sedlině. Proto nastává čas pro použití ultimátní recenzentské praktiky kombinující poznatky nejmodernější psychologie a nejčernějšího voodoo. Dámy a pánové, přichází co-mi-tak-uvízlo-v-paměti.

Promyšlený, hluboký, poutavý, chytrý... podobné přívlastky bych mohl za účelem zhodnocení Atlasu mraků a procvičení vlastní chabé slovní zásoby vršit na hromadu hodiny, jenže totéž za mne řeknou i oprávněné nominace na Booker Prize, Arthur C. Clarke Award, Nebulu či James Tait Black Memorial Prize. Postmoderní román s přesahem nabízí čtenáři F/SF ochutnávku literatury světové úrovně a samotné sci-fi podává pomocnou ruku na cestě z literárního ghetta. Co jiného by už mohlo někam vést než atlas? Haleluja!

Hej, kámo, znáš Attika? Hustej tejpek. Poslední druid na světě, ale zapomeň na nějaký páprdy s artritidou v kostech a fousama po kolena. Tenhlencten Atticus O'Sullivan je fakt cool, nosí hóóódně drsnej meč, castí druidský kouzla, vypadá na jednadvacet (a nikoliv století) a žere Hvězdné války. A klíďo píďo by do skonání světa prodával čarovný býlí ve svým arizonským krámě, jenže to by se mu nesměly imrvére valit na hlavu problémy. A co se potíží týče, předpověď hlásí pro tenhle díl série solidní průtrž sračen.

Danu Ruskovou českému publiku netřeba sáhodlouze představovat – minimálně té části, která věnuje pozornost výsledkovým listinám žánrových literárních soutěží. Mimořádné úspěchy ukazující, že kvantita v tvorbě nemusí jít nutně na úkor kvalitě, vzbudily značné očekávání ohledně čerstvě vydané urban fantasy Běsné město. Zajímá vás autorčina inspirace, plány do budoucna nebo jaké barvy má ráda? Odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek naleznete v následujícím rozhovoru.

Stránky