Někteří autoři se stále vracejí do vlastních fiktivních světů, aby vyprávěli příběhy nad rámec původní série, která je proslavila. Někdy se jedná o dobré, zajímavé knihy, jindy o kousky, nad jejichž kvalitou by se dalo polemizovat. Suzanne Collinsová se takto již podruhé vrátila do Panemu, tentokrát v příběhu Haymitche Abernathyho nazvaném Úsvit sklizně. Haymitchovi je šestnáct. Bydlí v chudé části kraje, má matku a mladšího bratra, milovanou dívku, s níž by se jednou rád oženil. A taky dvacet papírků v osudí, z něhož se losují každý rok splátci do Hladových her – což je celkem pech. Tento rok ale probíhají Čtvrtohry, jež mají speciální pravidla. A ta zní: Každý kraj pošle dvojnásobný počet splátců. Dvojnásobný pech… Úsvit sklizně se tak mimo jiné stane příběhem o tom, jak se ze zarytého abstinenta stal největší ochmelka Dvanáctého kraje. Čtenáři znají Haymitche jako opilce, který snad nikdy nevystřízliví a kterému nezáleží na ničem a na nikom. Je sice jediným přeživším výhercem z Dvanáctého kraje, zároveň je to ale zpustlík, v nějž se nevyplatí vkládat důvěru. Suzanne Collinsová se v dalším prequelu k Hunger Games rozhodla ukázat, že to tak nebylo vždycky. Jak už to tak bývá, problémem nemusí být jen samotná aréna, v

S Jelou Abasovou jsem si povídal o tom, že napsat a vydat arcanepunkový román není zdaleka tak šílené, jak by se podle jeho názvu mohlo zdát. Tvůj román Tři čtvrtě na šílenství je označován jako typický zástupce arcanepunku, a to nejen redaktorem nakladatelství Host Jiřím Štěpánem. Můžeš tedy čtenářům, kteří nevědí, co si pod termínem arcanepunk představit, říct, co knihy z tohoto žánru nesmí postrádat? Rozhodně nesmějí postrádat magii, která ale není využívána klasickým způsobem skrze kouzla čarodějů. Místo toho koexistuje s technikou, respektive je s ní těsně propojená. Magie v arcanepunku není nevysvětlitelnou, neuchopitelnou silou. Řídí se promyšlenými pravidly a je obecně dostupnější, což ovšem neznamená, že s ní umí dokonale zacházet každý na počkání, ale velká část lidí (nebo jiných bytostí) se s ní setkává v běžném životě a do jisté míry ji využívá. Podobné prvky je ostatně možné najít ve spoustě podžánrů fantasy, v arcanepunku ale hrají prim. Když jsem vymýšlela svět paromagické revoluce, nejdřív jsem ho sama řadila ke steampunku. Má totiž mnohé z jeho rysů jako společnost a technologie na úrovni 19. století, využívání páry k pohánění strojů, rozmach hodinových strojků, vzducholodí a podobně. Brzy jsem však zjistila, že ačkoliv se mi tyhle kulisy líbí a chci je zachovat, důležitějším prvkem je pro mě

Nakladatelství Host vydalo román Krev Písařů, podmanivý fantasy příběh o síle magie a rodinných vazeb.   ANOTACE: Sestry Joanna a Esther se dlouhá léta nesetkaly. Jedna se po otcově záhadné smrti stará o rodinnou sbírku vzácných kouzelných knih, druhá se toulá po světě. Jenže magickému rodovému dědictví se nedá uniknout ani v osamělém domě uprostřed Vermontu, ani na výzkumné stanici v Antarktidě. Aby obě sestry ochránily cenné knihy i jedna druhou, musejí zapomenout na své spory a zjistit pravdu o událostech starých přes dvacet let.    Ve vznešeném panském sídle poblíž Londýna zatím v přepychu, ale osaměle žije mladý muž jménem Nicholas, možná jediný člověk na světě, který má ještě schopnost tvořit magii. Každá cesta mimo domov pro něj představuje nebezpečí — existují totiž lidé, kteří by se ho nesmírně rádi zmocnili. Ale kdo to může být, když Nicholas žije v přísném utajení?    Je možné, že odpovědi, které hledá Nicholas i obě sestry, spolu nějak souvisejí? Jenže jak je najít, když i ti nejbližší — ať už dobrovolně, nebo z donucení — něco skrývají? A skutečně bude pravda stačit?      O AUTORCE: Emma Törzsová je americká spisovatelka, učitelka a příležitostná překladatelka, která žije v Minneapolis. Její beletristická tvorba

Šumavský Děs je bájná bytost, která žije celá staletí ve stínech a vyhýbá se lidem. Už se však párkrát rozhodl podělit o několik temných příběhů s Václavem Votrubou. Tentokrát se rozpovídal o upírech nejen v koutech Šumavy. Jak slibuje anotace, čtenář se může těšit na devět povídek plných ostrých špičáků a krve. Každá povídka začíná úvodem psaným samotným Děsem, který ve zkratce navnadí na nadcházející řádky, uvede čtenáře do kontextu a prozradí, kde se temná příhoda odehrála a kdy se o ni s Václavem Votrubou podělil. Zvolený formát vyprávění je velmi nápaditý a už se autorovi osvědčil například v předchozí knize Šumavský Děs: Paměti okultní (Golden Dog, 2022). O svižný úvod se postará On. Povídka ukazuje těžkosti stáří a to, jak snadným cílem se může stát starý muž pracující ve věži. Emil se už přes padesát let štrachá do schodů vysoké věže, která se stala jeho domovem. Bolí ho kolena, píchá v zádech. Zubožené staré tělo poznamenané lety výstupů o sobě dává znát. Je to osamělá práce. Dnes večer však nebude sám… „Z maštale se ozval křik, ze kterého tuhla krev v žilách.” Příběh plný naštvanosti a zuřivosti – tak by se dala pár slovy shrnout druhá povídka Ovce. Rodina

Takže co to tady máme? Stegosaurus, oviraptor, mosasaurus, tyranosaurus rex. A kteří z nich mají něco společného se spinosaurem? Koho vyřadíme? Mososaura, protože jediný žije ve vodě? Nebo býložravce stegosaura? SIMILO: Jurassic World je karetní hra pro skoro libovolný počet hráčů, nejméně ale pro dva milovníky dinosaurů. A doporučený věk začíná na 7 letech. Jedna výprava mezi dinosaury vám zabere okolo 10 minut. SIMILO: Jurassic World vydává v češtině firma Albi, stejně jako celou sérii Similo.  🎲 Co najdete v krabici V krabičce najdete 37 karet dinosaurů, které jsou tematicky ilustrované. Na okraji každé karty je napsáno, čím se dinosaurus živil a v které době žil. K tomu nějaká informace.  Takže například zjistíte, že oviraptor byl masožravec z období pozdní křídy.    🎲 Jak se to hraje Similo je kooperativní hra,  jeden z hráčů se ujme role Napovídače a ostatní se stanou  Hledači. Hráči buď vyhrají společně, nebo společně prohrají. Napovídač zamíchá balíček karet a horní si prohlídne. To bude tajný dinosaurus, kterého musejí Hledači odhalit. Napovídač si dobere celkem 12 karet, všechny je zamíchá a poskládá na stole do mřížky 3×4 karty.  Poté si vezme dalších pět karet, které představují stopy, pomocí nichž bude ostatní vést k odhalení hledaného dinosaura.

Již je tomu pět set let, kdy byly vyřčeny kruté kletby nad šesticí zemí, šesticí národů, které kdysi žily v míru pohromadě na území zvaném Světlozory. Některé národy v ostrovních Světlozorech zůstaly, jiné se přestěhovaly, ale kletby, které je sužují a oslabují, nezmizely. Každých sto let se panovníci účastní bojových her pojmenovaných Storočí, kdy mají šanci kletby zrušit. Podle proroctví musí pro jejich zrušení splnit několik podmínek a jednou z nich je smrt jednoho z panovníků. Jenže smrt panovníka zároveň znamená i smrt celé jeho říše a všeho živého na jeho území. Zatím bylo každé Storočí bezúspěšné a kletby si dál vybírají svou daň, země i lidé slábnou, svět se rozpadá. Páté Storočí by mohlo být pro všechny posledním.  Na páté Storočí míří mladinká panovnice Přírodňanů Isla, na které se kletby podepsaly zřejmě nejvíce. Její tajemství se ostatní vládci nesmí dozvědět. Narodila se totiž bez magické moci a mohla by být pro ostatní snadným cílem. Ale její dvě opatrovnice ji na tuto roli připravovaly, Isla se svým handicapem rozhodně není slabá. Zda ale bude její umění v boji, rychlost a chytrost a připravený plán stačit, záleží i na troše štěstí, a možná i na kamarádce, kterou si dokázala najít. Alex

V nakladatelství Brokilon vychází space opera Metamorf od Karoliny Francové, autorky fantasy trilogie Purpurová noc nebo například sci-fi románu Konstantynův efekt. ANOTACE: „Metamorf je podle našich mýtů bytost jednoznačně promiskuitní, jejíž smysl a účel spočívá výhradně v uspokojování sexuálních potřeb druhých. Naše legendy jej degradují na předmět bez vlastní vůle a vlastních cílů, na bytost bez morálky, bez zábran a beze cti. Na bytost nekonečně proměnlivou a měnící se. Na bytost plně se ztotožňující s heslem Kam vítr, tam plášť. Naše společnost přirozeně směřuje k tomu takovými lidmi pohrdat a vylučovat je ze svého středu, a přesto jsou metamorfové v našich pověstech bytosti dokonalé jak fyzickým vzhledem, tak duší, bytosti hodné obdivu a těšící se respektu a úctě. V našich mýtech vždy vystupují v pevných mocenských pozicích, ve statusu rádce, ochránce a spasitele. A to je paradox metamorfa, jehož příčiny se nikdo nesnažil odhalit.“ převzato se svolením autora z článku Jonathana Fressona Utajené kořeny metamorfní legendy. Rovnostářské Spojené světy, poživačný Sikarijský svaz a kastovní Matriarchát. Tři galaktické říše, které spolu udržují příměří, přestože jejich výchozí filosofie a morálka jen těžko mohou být odlišnější. Pečlivě opatrovaná rovnováha ale bere za své s příchodem metamorfa – mytické bytosti, která dokáže měnit osobnost

Michaela Merglová je všestranná autorka, která se nebojí posouvat své autorské hranice. Její nejnovější román Příští zastávka je klikatá a mrazivě vtipná cesta za sebepoznáním, okořeněná špetkou finského podivna. Spisovatelskou kariéru Michaela Merglová odstartovala hrdinskou fantasy trilogií Píseň oceli (Epocha; 2019 -2022) po níž následovala drsná zlodějská urban fantasy Prokletá věž (Epocha; 2020), následně čtenáře překvapila komorní sci-fi s detektivní zápletkou Prázdnota (Epocha; 2023) a letos jí v nakladatelství Mystery Press vyšla akční military spaceopera Planetární rachot, kterou napsala spolu s Martinem Paytokem. Ačkoli všechny tyto subžánry fantastiky pojala s vytříbenou lehkostí a autorskou suverenitou, do vod magického realismu smíseného s finským podivnem se pustila teprve v nejnovější knize Příští zastávka. Zakladatelkou žánru zvaného finské podivno (suomikumma) je Johanna Sinisalo a ta ho definuje jako žánr, který kombinuje prvky sci-fi, fantasy, dystopie či inklinuje ke spekulativní fikci nebo magickému realismu.  Pořád jsem to já Pořád jsme to my Pár přátel na cestách Od jara do zimy Přes všechen čas Všechny ty dny Přes všechno trápení Pořád jsme to my. (Chinaski – Vrchlabí) Ve své nejniternější podstatě je Příští zastávka existenciální román, v němž se autorka dotýká životních traumat, která trápí nejednoho z nás. Nevydařené manželství, životní neukotvenost, popírání svého pravého já či profesní

O světadíl Avalier se dělí hned několik království. Největší z nich Embergate patří dračím lidem, kteří oplývají silnou magií spřízněnou s královskou rodinou. Jenže král je posledním z nich, kdo se umí přeměnit v draka. Což je problém, protože nemá dědice a ani dostatečně magicky silnou ženu, která by ho na svět přivedla. Již jako velmi mladý se poslední dračí král Drae oženil, ale po letech marné snahy o dědice jeho žena zemřela při posledním porodu i s dítětem. Proto se jeho pověření služebníci rozjeli po království, aby mu našli novou, magicky zdatnou ženu schopnou dítě dračího krále donosit. Mají namířeno i do Cinder Village, nejzazšího koutu země, kde žije Arwen, dcera místní porodní báby, která se již jako dítě musela ujmout role živitelky rodiny a zaujmout po otci práci lovkyně. Po návratu z lovu domů se dozvěděla, že musí předstoupit před vyslanou družinu krále, aby byla prověřena velikost jejího magického potenciálu, tak jako u ostatních plodných žen. Arwen nemá obavy, že by musela opustit rodinu, protože se u ní magie nikdy neprojevila. Ale matka Arweninu bezstarostnost v tomto ohledu nesdílí. V Arwenině minulosti se skrývá tajemství, které by dívku mohlo stát život. Americká autorka Leia Stone žije s rodinou

Nakladatelství Triton vydá Bod nasycení, sci-fi román Adriana Tchaikovského, autora sérií Architekti světů, Děti času a dalších románů. ANOTACE: Hydrometrický neobyvatelný region, neboli „Zóna“, je rostoucí pás deštného pralesa podél rovníku, kde žár a vlhkost znemožňují život teplokrevným živočichům. Nechráněný člověk v Zóně umírá během několika minut. Před dvaceti lety přišla Jasmine Marksová do Zóny spolu se skupinou vědců vedenou doktorkou Elaine Fellovou, která měla za úkol studovat extrémní podnebí a posoudit, zda by se dalo využít v zemědělství. Výsledkem bylo pouze zjištění, že Zóna není místem pro lidi. Došlo k několika úmrtím a program byl zastaven. Nyní Jasmine Marksovou posílají zpět. Ztroskotání letounu, záchranná výprava, závod s časem o záchranu přeživších. Ale jsou věci, o nichž Marksové její korporátní šéfové neřekli. Zóna i doktorka Fellová mají svá tajemství… INFO O KNIZE: Vydá: Triton, 5/2025 Překlad: Zdeněk Uherčík Obálka: Renata Brtnická Vazba: vázaná Počet stran: 180 Cena: 349 Kč UKÁZKA Z KNIHY: 1. První záznam Zeptali se mě, kdy jsem naposledy viděla doktorku Fellovou, a ta díra v paměti, do které jsem se propadla, byla neskutečná. Po takové době. Po dvaceti letech. Posunula jsem se přece dál. Měla jsem někam pokročit. Jenže jsem nepokročila. Máte představu, jak se bude vyvíjet váš

Zachráníte svět, nebo ho potopíte? Rozbřesk je desková výzva o klimatické krizi od autora Pandemicu. Spolupráce, plánování a tvrdé volby. S lehkou nadsázkou lze říci, že na jakékoliv téma si vzpomenete, určitě k němu dnes už najdete deskovku. Zároveň je ale očividné, že některým tématům se dostává výrazně větší pozornosti než jiným. Mezi vody, do […]

Román Král démonů patří do regálu extra červené knihovny. Obálka jasně napovídá, že půjde o erotikou silně prosáklou romantickou fantasy, a je sympatické, že se nesnaží předstírat cokoliv jiného. Chudá květinářka z Vidlákova přichází do apartmá Lucase Ifera, nechvalně známého miliardáře a zřejmě i bosse místní mafie, aby ho požádala o pomoc při hledání kamarádky, která před týdnem zmizela z hotelu, který mafián vlastní. Svůdný a nebezpečně přitažlivý Lucas chudému děvčeti v ošoupaných džínách a v žabkách pomoc přislíbí výměnou za sedm dní, které s ním stráví, přičemž mu dovolí, aby si s ní dělal cokoliv, co se mu zamane. Zkušený čtenář (častěji čtenářka) červené knihovny si při čtení úvodní kapitoly možná povzdechne: Jaké otřepané klišé! Ale protože po knize sáhl s vědomím, že přesně něco takového se tam dá očekávat, čte usilovně dál v naději, že tentokrát snad bude zápletka nápaditější než obvykle. A tahle kniha ho nezklame. Postupně se ukáže, že ty záležitosti s Nebem a Peklem jsou dávno jiné, než jak se o tom píše v tlustých knihách. Květinářka Hannach je vržena do světa andělů, padlých andělů, démonů, draků, inkubů a sukub, fae, upírů a měňavců, a ačkoliv si to zpočátku nechce připustit, je jasné, že po setkání s Luciferem už v jejím

Květen znamená pro čtenáře tak trochu druhé Vánoce, protože se tradičně koná pražský veletrh a festival Svět knihy, a tak se nakladatelství vytasí s velkými peckami podobně jako na konci roku. Přemysl Krejčík: Mravenci a krevety Dvě mladé ženy a jedna plyšová lvice se vydávají na fantastickou cestu, v níž ožívají mýty i městské legendy. Na zádech krevet a v doprovodu mořských lidí odhalují skrytá zákoutí známých míst, ale především pátrají po tajemném zabijákovi. Jeho stopy hledají v zákoutích italským měst a městeček, ale také ve staré boloňské knihovně, na dně Comského jezera nebo ve snech o Neapoli. Putování na hranici reality a snu, kde mají prastaré příběhy stejnou moc jako nedávné události, je iniciační cestou, na jejímž konci není nikdo tím, kým byl na začátku. Ale možná se konečně stane tím, kým už dávno být měl. Vydá: Laser Kristýna Sněgoňová: Bezčasí Bezčasí. Dvanáct hodin, během nichž se svět mění k nepoznání a bohové kráčejí mezi lidmi. Dvanáct hodin, během nichž ztrácí svou nesmrtelnost a mohou se stát obětí kohokoliv. V Československu roku 1932 se kněžka Dorota ocitá v centru událostí, které mohou změnit osud celého lidstva. O sto let později se Meda vydává proti proudu času, aby zabránila smrtící

V knize Tři čtvrtě na šílenství autorka Jela Abasová zvolila netradiční koncept čtyř novel, které na sebe lineárně nenavazují a propojené jsou především světem, v němž se odehrávají. Každá z novel je příběhem jednoho ze čtyř upírských sourozenců, které osud, bohyně či autorčina fantazie zavály na zcela odlišná místa Středobrány. Jela Abasová je spolueditorkou sborníku Město králů a autorkou kratších textů, z nichž v češtině najdeme povídky Kéž by se netočila (antologie Jiný kraj) či Jedno z tisíc očí (antologie Žena s drakem). Její kniha Tři čtvrtě na šílenství je návratem do světa Středobrány, v němž se odehrávají obě výše zmíněné povídky. Autorka píše jak slovensky, tak česky, a když se ponoříte do světa, který proměnila paromagická revoluce, ani nepoznáte, že není českou rodilou mluvčí, natolik je jazyk, jímž své příběhy vypráví, košatý a malebný. „Lidi za lidi!“ křičeli lidé. „Zastavte upíry! Zastavte kozy! Zastavte paromagii! Zastavte čas!!!“ (str. 10) Spolu s Frozínou se čtenář vypraví do magického lesa, v němž žijí a bojují unikátní živočišné druhy, s Malakielem se vydá do lůna Vysočiny, která má s tou skotskou společného víc než jen horalské klany, jízdu po železnici si užije s Rionem a Mija ho zavede do kláštera. Stejně jako

První díl série Probuzení nazvaný Pád zkázy a hněvu autorky Jennifer L. Armentrout představuje svět Caelumského království, kde smrtelníkům vládnou nesmrtelní bohorozenci, čerpající energii z lidských rozkoší. Příběh je vyprávěný z pohledu dívky (a později mladé ženy) Calisty, řečené Lis. Jako sirotek nejasného původu vyrůstala v klášteře a po smrti laskavé matky představené živořila na ulici, o hladu, v špíně a bezpráví. V rané dospělosti zakotvila na dvoře barona Clauda z Archwoodu. Protože zaměstnavatel náleží mezi caelestie, míšence lidí a bohorozenců, nachází u něj bezpečné zázemí. Navenek se etabluje jako jedna z mnoha baronových konkubín, ale ve skutečnosti je baronovi mnohem užitečnější, protože disponuje talentem předvídat budoucnost. Její zvláštní vnuknutí ji často dovádějí na místa, kde se pak dějí podivné věci. V době, kdy se krajem šíří zvěsti o blížící se válce mezi bohorozenci, se Calistě díky vnuknutí podaří vysvobodit z potíží zraněného bohorozence, z kterého se vyklube Thorne, charismatický muž s temnou pověstí. Aniž by o to usilovali, vzniká mezi nimi vztah plný nevyřčených tajemství. Pro praktickou Calistu se Thorne jeví naprosto nedosažitelným, společenská propast mezi nimi jí připadá nedozírně hluboká. Thorne je Calistou fascinovaný a vůbec nechápe proč. Příběh končí překotně a drsně, zanechává čtenáře v napjatém očekávání kýženého pokračování. Svět, který autorka představuje, není zásadně odlišný od

Dopravní impérium je desková hra o chytrém plánování a rychlém využívání příležitostí, kde správně přepravená kostička může změnit celý průběh partie. Doprava patří k vděčným tématům stolních her, koneckonců modelování logistiky a dodavatelských řetězců je disciplínou, která k hraní nemá daleko. Není tedy divu, že deskovkoví milovníci vláčků a jiných přibližovadel mají kam sáhnout a mohou vybírat […]

Další odlehčený fantasy příběh z pera F. T. Lukens je tentokrát zasazený do prokletého města uvězněného v pět let trvající zimě, kde se ulicemi potulují čarodějnice, bohyně a temné stíny. Sedmnáctiletý Ellery vyrostli na rodinné farmě v kraji, který sužuje nikdy nekončící zima. Zatímco jejich rodina stále doufá v pomoc bohyně, Ellery dávno ztratili víru v nadpřirozeno a raději spoléhají na praktická řešení. Přestěhovali se do města, aby vydělali peníze navíc a mohli je posílat domů. Žijí teď u sestřenice Charley a její přítelkyně Zady a pracují v restauraci, kde si většinou hledí svého. Až na jednu výjimku – tou je Knox, pohledný, ale tak trochu zvláštní kluk, který si u nich v práci často vyzvedává jídlo. Ellery po něm pokukují, ale jinak se drží zpátky. Rozhodně by je nikdy nenapadlo, že Knox není obyčejný člověk, ale familiár, magická bytost stvořená k tomu, aby pomáhala lidem, kteří na křižovatce uzavřeli smlouvu s nadpřirozenem. Knox sice disponuje obrovskou silou, ale po celé roky mu chyběla možnost rozhodovat sám za sebe. Když proto náhle skončí jeho poslední závazek, udělá zbrklé rozhodnutí a odmítne se vrátit ke své královně do Jiného světa. Už roky od ní nedostal žádnou zprávu a ještě nechce přijít o

K příležitosti vydání sbírky hororových povídek S plísní na rtech mám tu čest vyzpovídat Petra Bočka, autora, jenž navázal na odkaz legendárního Miloslava Švandrlíka, dokonale spojujícího horor s humorem. Co tě přimělo seknout s učitelstvím a začít pracovat v archívu? Moc dobře se pamatuju na chvíli, kdy se mě po státnicích v roce 1991 ptal můj tehdy už bývalý vyučující z katedry historie, zda bych nechtěl jít spíš pracovat do muzea nebo do archivu, a ne se otravovat s dětičkami ve škole. Hrdě jsem odpověděl, že chci jít učit. Ale na jeho slova jsem si později ještě mnohokrát vzpomněl. Tehdy jsem učení bral jako poslání, navíc jsem vystudoval pedagogickou fakultu, obory český jazyk, ruský jazyk a dějepis, takže jsem na to měl příslušnou kvalifikaci. Tak jsem nastoupil v roce 1991 jako učitel na základní škole v Lanškrouně, odkud pochází moje manželka. Celých patnáct let jsem měl třídnictví, kratší dobu jsem zároveň vyučoval i na tamní zemědělce. Kromě svých předmětů jsem učil i občanskou výchovu, výtvarku, historický seminář, seminář žurnalistiky, pozemky… a kdovíco ještě. Vedl jsem s kolegou Zubíkem dramatický kroužek, byl jsem v redakci školního časopisu. Staral jsem se o kabinet audiovizuální techniky a ruštiny. Asi pět let jsem se do práce opravdu těšil, pět let jsem

Heslo, jímž se řídí Partenon a jeho andělské vojačky, zní „prêt à combattre“, což by se dalo volně přeložit jako „připravte se k boji“. K finálnímu dílu Architektů světů to sedí víc než dobře. Tady bude totiž potřeba bojovat hned na několika frontách. Idris objevil domov Architektů hluboko v neprostoru. Achab se spolu s ostatními rozhodl, že na tuto líheň zaútočí, což by se rovnalo genocidě. Idris sice celému vesmíru sdělil, že Architekti jsou otroci, kteří nic z toho, co páchají, nedělají dobrovolně, ale ve výsledku to nikoho nezajímá – když se nelze dostat k vládcům, stačí zlikvidovat jejich zbraně. Dalo by se to označit za typicky lidský přístup k věci. Jenže Idris se nechce na něčem takovém podílet. Do toho na sebe lidé s Partenonem chřestí zbraněmi, k čemuž se připletli i Kolektivci, a ani božští Essielové zdaleka neřekli poslední slovo. V případě Vládců nestvůrnosti to poměrně dlouho nevypadá, že by se jednalo o poslední díl série. Adrian Tchaikovsky jede stále ve stejném duchu – trocha toho objevování, pořádného ždímání emocí, někdo do něčeho hodí vidle a dojde na zbraně, aby se vše následně vyřešilo zcela logickou cestou. K tomu si připočtěte hromadu metafyziky, nějaké to filozofování a skvělé

Další z úžasných příkladů hluboké tradice českého hororu je nový titul z edice Temnosti (svazek 9), který navíc představuje autora, jenž ač nebyl úplně originálním, byl rozhodně osobností, která se nebála ani ve své době jít proti střednímu tvůrčímu proudu, a proto si zaslouží pozornost. Řeč není o nikom jiném než o Karlu Švandovi ze Semčic, jehož dílo pro českého čtenáře opět objevil Petr Boček a s reprezentativní sbírkou Švandových povídek si dal zdlouhavou práci. Knihu s naprosto výmluvným názvem Fantomy vydalo nakladatelství Carcosa. Jedná se o povídky vycházející z tradic gotických duchařských příběhů, v nichž nechybí odkazy na nesmrtelné mistry žánru, jakými byli Edgar Allan Poe a obzvláště E. T. A. Hoffmann. Druhý zmíněný se sám stal postavou hned několika v knize obsažených příběhů. Navíc současný český milovník fantastiky může navštívit opravdu krvavé období velké francouzské revoluce, kdy gilotina zvedala v ulicích soudobé Paříže doslova krvavá stavidla, a nejen tam. I na francouzském venkově se nemálo činila a ve jménu velkých ideálů vraždila množství nešťastníků napříč všemi společenskými vrstvami. Zde vede asi nejlepší povídka celé knihy pojednávající o Jeanu Paulu Maratovi s názvem Charlotta. Celkově velký význam v těchto povídkách zastávají postavy tajemných až přízračných žen, jak napovídají již