Jednoduchá pravidla, skvělá hratelnost, kvalitní zpracování a naprosto kouzelné ilustrace. Asi tak by se nejjednodušeji dala shrnout novinka polského Rebelu.. Řeč samozřejmě nemůže být o žádné jiné hře, než o Na louce, kterou na náš trh přináší společnost Blackfire. Připravte baťůžky a vydejte se napříč malebnou krajinou za krásami přírody. Pokud jste předchozích pár měsíců [...]

The post Na louce – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

Velké finále jedné z nejlepších X-Menovských sérií je zde. Příběh, který jsme měli možnost poprvé ochutnat před dlouhými osmi lety v trafikovém kompletu UKK se nyní díky Nakladatelství CREW konečně dočkal svého zakončení. Poslední příspěvek Josse Whedona a Johna Cassadaye do světa úžasných X-Menů je zde. A Whedon s Cassadayem dokazují, že jsou víc než [...]

The post Joss Whedon – Astonishing X-Men #4: Nezastavitelní appeared first on Schefikův Blog.

Usagi Yojimbo. Skutečná legenda a zároveň jedna z nejdéle vycházejících komiksových sérií u nás. Od roku 2007 nám tento “králičí” samuraj nabídnul již pořádnou porci příběhů. A jak se zdá, stále ještě nekončíme. Stan Sakai totiž pod hlavičkou IDW chytnul druhý dech a načíná zbrusu novou sérii se známým samurajem. Tentokrát dokonce v barvě… Představovat [...]

The post Stan Sakai – Usagi Yojimbo: Bunraku a další příběhy appeared first on Schefikův Blog.

Legendární Ticket to Ride asi netřeba nikterak představovat. Ostatně, v posledních měsících se toho o této klasice napsalo více než dost. Jenže jak to vypadá, stále ještě nekončíme. V Blackfireu si totiž řekli, že Jízdenek není nikdy dost. A tak si pro nás kromě chystané výroční edice a asijského dobrodružství připravili i bleskový výlet do [...]

The post Jízdenky, Prosím!: Londýn – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

Komiksový Doctor Strange je zde s námi již více než tři roky. A za tu dobu se nám “Nejvyšší čaroděj” představil v mnoha nejrůznějších podobách. Od mocného hrdiny, až po zlomeného a zcela vyčerpaného muže bez schopností, který však vždy dokáže znovu vstát a bojovat. Všechno ale jednou končí a tak se i Strangeův příběh [...]

The post Donny Cates – Doctor Strange #7: Město hříchu appeared first on Schefikův Blog.

Společnost Blackfire nás rozhodně nešetří, tedy alespoň co se zombie apokalypsy týče. Sotva jsme se se svými ratolestmi vypořádali se zombíky v Zombie Teenz, už se na nás hrne další horda. A tentokrát jím není nic jiného, než další přírůstek z univerza Zombicide. Tentokrát však necháme meče a kouzla stranou a za nemrtvými se vydáme [...]

The post Zombicide: 2. edice – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

Už jsou tomu takřka 4 roky, co jsme se naposled vydali do fascinujícího světa Petry Stehlíkové, který nám představila v roce 2016 v Naslouchači. A někteří čtenáři už možná ani nedoufali, že se nakonec vytouženého třetího dílu dočkáme. Po mnoha odkladech však konečně nastává okamžik, kdy se do neutěšeného světa Naslouchače vracíme, abychom odhalili tajemství, [...]

The post Petra Stehlíková – Nasterea appeared first on Schefikův Blog.

Pohádky. Jedinečné příběhy, které milují snad všichni napříč všemi věkovými kategoriemi. Tedy až na jednu výjimku. “Malá Gerda” v jednom takovém příběhu už trčí dýl než třicet let, což se chtě nechtě muselo podepsat i na jejím duševním zdraví. A tak je pološílený kříženec Deadpoola s Lobem v holčičích šatičkách zpět, aby se pokusil o [...]

The post Skottie Young – Nesnáším Pohádkov #3: Hodná holčička appeared first on Schefikův Blog.

O tom, že únikové a šifrovací hry mají na našem trhu vcelku silné zastoupení asi netřeba dlouze spekulovat. Ostatně, jen za poslední dva měsíce vyšla celá řada zajímavých titulů, které fanoušky těchto her museli potěšit. A jak se zdá, stále ještě nekončíme. Společnost Blackfire totiž přináší hned trojici únikových her spadající do franšízy Unlock! – [...]

The post Odemkni!: hrdinská dobrodružství – Úniková hra appeared first on Schefikův Blog.

Béčková akční fantastika má u nás bezesporu dlouhou tradici. Následovníků mistra Kulhánka se v průběhu let našlo opravdu hodně. Jak se však říká, přežijí jen ti nejsilnější a tak dnes kraluje české fantastice především František Kotleta. Avšak nejen Kotletou živ je člověk a tak nastal čas se po nějaké době zase podívat maličko do jeho [...]

The post Oskar Fuchs – Pekelný pastýř appeared first on Schefikův Blog.

 Autorem článku je Daniel Palička 

A je to tady!

Pokud si vzpomínáte, v jedné z dřívějších novinek (odkaz na ni máte přímo zde) jsem vás informoval o x-menských volbách, do kterých mohl svým hlasem přispět kdokoliv. Z deseti vybraných mutantských hrdinů se ten s nejvyšším počtem zaslaných hlasů měl stát právoplatným členem nového týmu X-Menů. Nyní známe oficiální výsledky, a tak je dobré se na ně podívat.

Jako první si zodpovíme tu nejdůležitější otázku. Kdo se vůbec stal celkovým vítězem?

Stala se jím mutantka Polaris.

Abyste si o ní udělali lepší představu, můžete si přečíst krátký popis: 

Vytvořena komiksovými legendami Arnoldem Drakem a Jimem Sterankem, Polaris debutovala v čísle X-Men #49, původně vydaném v roce 1968. Lorna Dane, která se k týmu připojila na zlomku Stříbrného věku komiksů (Silver Age), se v pozdějších letech stala navrátivší postavou předtím, než se vrátila do centra pozornosti v klasickém runu Petera Davida na sérii X-Factor. Coby dcera Magneta zdědila Polaris mocné magnetické schopnosti po jejím otci a nesčetněkrát je využila v jedněch z nejdivočejších bitvách mutantské rasy. Postava aktuálně vystupuje v řadě X-Factor od Leahy Williams a Davida Baldéona, kde svou odbornost využívá k řešení nejnaléhavějších záhad na ostrově Krakoa. Nyní se připojí k Cyclopsovi a Jean Grey, aby se společně stali vyvolenými šampiony mutantské rasy a celého světa.  

Na celkové výsledky hlasování se pak můžete podívat přímo zde: 

1) Polaris

2) Banshee

3) Sunspot 

4) Forge

5) Tempo

6) Armor

7) Boom-Boom

8) Marrow

9) Cannonball 

10) Strong Guy 

Na samotný závěr ještě přikládám čtyři minikomiksy sepsané mým oblíbencem Zebem Wellsem, v nichž mutanti, kteří byli do x-menských voleb původně zařazeni, reagují na celkové výsledky. Vřele doporučuji k přečtení:      

Jak jste spokojeni s výsledky mutantských voleb? Potěšily vás, anebo vás naopak zklamaly? Zanechte svůj názor dole v komentářové sekci. Rád si jej přečtu.

A kdo má zájem, může navštívit oficiální stránky Marvelu, kde se dozví ještě více zajímavých informací o výsledcích voleb. 

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Nová éra DC Comics naplno odstartovala. Začátkem března letošního roku vyšel sešit “Infinite Frontier #0”, úvodník, který měl čtenáře navnadit na novou etapu DCčkovského vesmíru. Coby pravidelný čtenář jsem se odhodlal a nultý sešit jsem si přečetl. Dokázal mě dostatečně navnadit? A naplnil má očekávání? 

Na začátek by se asi hodilo krátce napsat, co jsem od následujícího komiksu vůbec čekal. Víte, od “Infinite Frontier #0” jsem očekával působivý startovní bod, díky němuž si udělám lepší představu o směřování jednotlivých řad, změnách, kterých bychom se měli v nejbližší době dočkat, a událostech, které by měly dříve nebo později zasáhnout téměř každého superhrdinu. Neočekával jsem vysoce kvalitní kousek, ale pouze začátek, jenž splňuje svůj účel. Nic víc, nic míň. O to více jsem byl - v dobrém i špatné - překvapen s kvalitou jednotlivých příběhů. 

V sešitu naleznete dohromady dvanáct uzavřených povídek, které jsou prokládány hlavní částí, sepsanou Joshuou Williamsonem, Jamesem Tynionem IV a Scottem Snyderem. Každý příběh budu vždycky hodnotit zvlášť, přičemž na samotný závěr bych udělal obecné shrnutí, v rámci něhož bych krátce shrnul svůj názor na recenzovaný kousek. Pusťme se rovnou do toho! 

Hlavní část (Scénář - Joshua Williamson, James Tynion IV, Scott Snyder, Kresba - John Timms)

Hlavní část, ve které sledujeme původní Wonder Woman (princeznu Dianu z Themysciry), je dost slušná. Po výtvarné stránce nemám co vytknout, z hlediska scénáristického jde o dobrý příběh, který má výbornou poslední dvojstránku. Za mě spokojenost.

Justice League (Scénář - Brian Michael Bendis, Kresba - David Marquez)

Příběh o tom, kterak se Black Adam rozhodl zachránit několik nevinných civilistů před nebezpečným záporákem. Dějově nic převratného, ovšem svůj účel, tedy navnadit mě na Bendisovu Ligu spravedlnosti, splnila povídka na jedničku. O kresbě Davida Marqueze se snad ani nemusím rozepisovat. Ta je totiž na mistrovské úrovni. 

Batman (Scénář - James Tynion IV, Kresba - Jorge Jimenez)

Tynionova Batmana sice nepovažuji za nejlepší současně vydávanou sérii u DCčka, zvlášť když ji srovnáte s kvalitou batmanovského runu od Toma Kinga, ovšem musím říct, že tato extra dlouhá, akcí nabitá a překvapivě i napínavá povídka mě nadchla. Postavy jsou zajímavé, díky čemuž vám na nich po celou dobu záleží, kresba Jorge Jimeneze je fantastická a nastínění několika budoucích zápletek se vydařilo. Ano, takhle si představuji komiks, který nejen bezchybně staví půdu pro další dění, ale zároveň dokáže čtenáře perfektně navnadit na budoucí události. Skvělá práce!

Wonder Woman (Scénář - Becky Cloonan a Michael W. Conrad, Kresba - Alitha Martinez a Mark Morales)

Zatím jsem byl s jednotlivými příběhy relativně spokojený. Bohužel, zde přichází zlom. Ačkoliv scénář není žádná hrůza, objektivně nejde o nic, z čeho bych se posadil na zadek. A co se týče kresby, ta neurazí, ale ani nijak nenadchne. Podle mě jde spíš o jeden ze slabších příběhů celého sešitu.  

Wonder Girl (Scénář a kresba - Joëlle Jones)    

Návrat Yary Flor jsem uvítal s otevřenou náručí. Jen je škoda, že je povídka tak strašně krátká. Podle mě by se z ní dalo vytěžit mnohem více. Nicméně, Jonesová i přesto odvedla slušný kus práce. A co víc, opět mi dokázala, že je talentovanou kreslířkou.  

Green Lantern: Alan Scott (Scénář - James Tynion IV, Kresba - Stephen Byrne)

Povídka, kolem které se na internetu strhla obří diskuze, vzhledem k zvratu, ke kterému došlo na samotném závěru. Stephen Byrne odvádí skvělý kus práce a zachraňuje chabý, nijak vyčnívající scénář, kterému k dokonalosti chybí daleko. Neberte mě špatně, o kus hnoje rozhodně nejde, ovšem když mi interakce mezi postavami přijdou nucené a nepřipadají mi moc reálné, na výsledných kvalitách se to více či méně projeví. 

Teen Titans Academy (Scénář - Tim Sheridan, Kresba - Rafa Sandoval a Jordi Tarragona)

Slušný dvoustránkový úvod do chystané série o Akademii pro mladé superhrdiny, který je okořeněn precizním a zároveň velmi výrazným výtvarnem Rafy Sandovala a Jordiho Tarragony. Nestěžuji si. 

Superman (Scénář - Philip Kennedy Johnson, Kresba - Jamal Igle) 

Na to, jak mě Johnsonovy počiny z Future Statu bavily, mě následující zápletka zaměřující se na Jona Kenta nijak nezaujala, a to ani scénáristicky, ani kresebně. Že bych byl kdovíjak nadšený z výsledku, se rozhodně říct nedá. Nicméně, oběma supermanským sériím - Action Comicsu a Supermanovi -  které si Johnson vzal pod svá křídla, určitě dám šanci.

Green Arrow & Black Canary (Scénář - Joshua Williamson, Kresba - Alex Maleev)

Asi největší překvapení spolu s Flashem, k němuž se teprve dostaneme. Povídka sice má jen dvě stránky, ovšem Joshua Williamson z ní dokázal vytěžit maximum. Vypíchnout musím kresbu Alexe Maleeva, která je již tradičně bezchybná, a zároveň musím ocenit snahu scénáristy se co nejvíce zaměřit na dialogy Olivera Queena s jeho přítelkyní. Ačkoliv jde pouze o krátkou sekvenci, je napsaná kvalitně. Upřímně, po dočtení mi bylo docela líto, že jsme nedostali více a že se pravděpodobně nedočkáme samostatné série těchto dvou postav. Williamsonovu týmovku s Arrowem a Canary bych si totiž přečetl s radostí.     

Stargirl (Scénář - Geoff Johns, Kresba - Todd Nauck)

Asi nejpodivuhodnější povídka celého sešitu, navzdory tomu však relativně příjemná a rychle odsýpající. Zpočátku jsem kroutil hlavou nad tím, proč by Geoff Johns chtěl po tak strašné době napsat nějaký nový příběh se Stargirl. Možná za to může aktuálně vysílaný seriál, těžko říct. Každopádně, přes počáteční skepsi jsem se komiksem úspěšně prokousal. Nakonec musím říct jedno: Ač nejde o nejlepší část sešitu “Infinite Frontier #0”, mohu Johnsovu Stargirl i tak označit za ucházející nadprůměrný kousek, jenž některým jedincům může vykouzlit úsměv na tváři.       

Green Lanterns (Scénář - Geoffrey Thorne, Kresba - Dexter Soy)

Ryzí průměr. Nic víc. Ale Dexter Soy jako obvykle válí na plné čáře!   

The Flash (Scénář - Joshua Williamson, Kresba - Howard Porter) 

Další velké překvapení. Williamson se nečekaně vrátil ještě na malý moment k Flashovi (recenzi na “Dark Nights: Death Metal - Speed Metal, sešit, který znamenal konec jeho věhlasného flashovského runu, si můžete přečíst zde) a napsal výbornou povídku, ve které vsází především na rozvinutí charakterů postav a na pomalejší tempo vyprávění. Takhle si představuji kvalitní flashovský komiks se vším všudy! 

Epilogue (Scénář - Joshua Williamson, Kresba - John Romita Jr. a Klaus Janson)  

Závěrečný epilog kombinuje chladnou, tísnivou atmosféru, umocněnou specifickým stylem Johny Romity Juniora a jeho parťáka Klause Jansona, s pomalým vyprávěním, což se na výsledku projevilo pouze v dobrém. Poslední stránka je pak pravou třešničkou na dortu, která mě perfektně navnadila na “Infinite Frontier #1”. Nemohu se dočkat! 

Nyní přichází čas na krátké shrnutí. “Infinite Frontier #0” je sešit, prostřednictvím něhož nám DC naservírovalo hned několik solidně napsaných a úžasně nakreslených příběhů, které nejenom že dokážou nalákat na chystané série, ale zároveň mají fanouškům co předat. Jistě, pár slabších kousků se přece jenom našlo, ovšem valnou většinu tvoří kvalitní nebo při nejhorším průměrné ucházející povídky, což je dost slušný výsledek. Jsem zvědavý, co “Infinite Frontier #1” nabídne, protože úvodní nulté číslo moje očekávání naplnila, ba dokonce v lecčems překonala. Tak se nechme překvapit v červnu!  

Napadlo vás někdy, že vlastně náš život nemusí být tak špatný, jak vypadá? Naše každodenní problémy a starosti nad těžkým životem mohou být pro někoho jen důvodem k úsměvu, protože to nejdůležitější máme. Zdraví a i když si ho nevážíme, někdo by ho vyměnil za všechno bohatství na světě. Stejně jako hlavní hrdinové velmi emotivní [...]

The post R. J. Palacio – (Ne)obyčejný kluk appeared first on Schefikův Blog.

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Tim Sheridan

Kresba: Eduardo Pansica

Po menší odmlce se vracíme k recenzování titulů z DCčkovské iniciativy Future State. Ta sice již dávno skončila vydáním třetího sešitu minisérie “Future State: Superman vs. Imperious Lex” a odstartováním nového velkolepého přečíslování “Infinite Frontier”, ale ještě nám zbývá zrecenzovat hned několik minisérií, ke kterým jsme se ještě nestihli dostat. Jeden z nich, “Future State: Shazam!”, si dnes zhodnotíme.

Abych se přiznal, Shazam nepatří mezi mé nejoblíbenější hrdiny. Musím uznat, že jde o postavu, která je v lecčems jedinečná, a která bezpochyby má co říct čtenářům. Každopádně, na minisérii zaměřenou čistě na něj jsem vůbec zvědavý nebyl. Problém netkvěl ani tak v charakteru Billyho Batsona, jako spíš v scénáristovi Timu Sheridanovi. Ten sice napsal nadprůměrný kousek “Future State: Teen Titans”, ovšem o žádný zázrak rozhodně nešlo. K dokonalosti měla minisérie daleko a ke dnu jí i přes řadu objektivních kladů posílalo hned několik negativních aspektů, především chaotičnost v druhé polovině vyprávění a špatně zpracovaná akční stránka. Právě proto jsem neměl moc velká očekávání. A jaké že byly mé pocity ihned po dočtení? Inu, smíšené…

Dějově se opět nacházíme v daleké budoucnosti, přičemž hlavní dění se odehrává několik let po událostech zobrazených ve “Future State: Teen Titans”. Došlo k velkému incidentu na Titans Islandu, který vedl k definitivnímu zániku Akademie pro mladé hrdiny, a po Billym Batsonovi se rázem slehla zem. Co se s ním stalo? A jak je možné, že jeho superhrdinské alter ego Shazam pobíhá po Zemi a vede skupinku méně známých ochránců spravedlnosti? To vám, bohužel, nepovím. Každopádně, na tyto otázky dostane čtenář odpověď v průběhu vyprávění. 

Docela netradičně začnu nejprve s hodnocením kresby. O tu se postaral Eduardo Pansica a musím říct, že jsem byl s jeho stylem nadmíru spokojený. Občas až okatá inspirace ve stylu známějšího Ivana Reise nijak neuškodila, poněvadž panely jsou do detailu prokreslené, postavy mají pěkné designy a akční sekvence vypadají úžasně. Výtvarník si i v rámci možností dává záležet s okolním prostředím, což také musím vyzdvihnout. Člověk pak nemá pocit, že sleduje pouze sled rychle načrtnutých a odfláknutých stránek, se kterými si její autoři nedali moc záležet. A co víc, barvy Marcela Maioly jsou dostatečně výrazné na to, aby díky nim lépe vynikly drobné detaily.  

Co se týče scénáře, ten… mi zdaleka nesedl. Neberte mě špatně, nešlo o naprostý odpad nebo o kdovíjak velké utrpení, o nic převratného však také nešlo. Oceňuji vcelku originální nápad, který je naplno zužitkován v druhé polovině (nemohu jej bohužel do detailu popsat, vzhledem k tomu, že bych zbytečně vyzrazoval důležitou část příběhu), a vypíchnout rovněž musím akci, která byla na velmi slušné úrovni. Každopádně, směřování celé zápletky mě v podstatě nezajímalo, což není známka dobrého komiksu. Hlavní záporák mě nebavil, šlo o dalšího generického záporáka s velkou škálou schopností. Žádná invence, ani přehnaně velká originalita. Mimo hlavního hrdinu mě postavy nijak nezaujaly, ba dokonce bych si dovolil tvrdit, že mě nudily k uzoufání, a špatně ukočírovaný závěr je kapitolou samou o sobě.

Abych to tedy shrnul, “Future State: Shazam!” lze označit za komiks, který podle mě nepatří mezi špičku iniciativy Future State. Že bych byl ze čtení odvařený, se říct nedá, ovšem o naprostém odpadu bychom mluvit také nemohli. Osobně bych Shazama zařadil do středu, čili do kategorie “průměr až podprůměr”. Čtení vás nijak neurazí, ale zároveň ani nenadchne. Chyby jsou na výsledku znát, ovšem několik kladů by se přece jenom našlo. Pokud jste fanoušky Billyho Batsona, následující kousek klidně vyzkoušejte, avšak nečekejte nic, co by vás posadilo ze židle. 

Přehled titulů, které jsou zahrnuty do iniciativy Future State, naleznete zde.

Únikové a detektivní hry mají na našem malém trhu vcelku silné zastoupení. Prakticky každý z našich distributorů tak má ve svém portfoliu nějakého toho zástupce tohoto žánru. Nyní do této společnosti přichází i INICIATIVA známého herního designéra Coreyho Konieczky, jenž se s touto hrou rozhodl vnést mezi šifrovací hry trochu svěžího větru. Zda se mu [...]

The post Iniciativa – desková hra appeared first on Schefikův Blog.

 Autorem článku je Daniel Palička

Vydalo nakladatelství Crew v roce 2021. Vydání má 24 barevných stran a prodává se v plné ceně za 79 korun na stáncích a v obchodech. 

Scénář: Christos Gage 

Kresba: Reilly Brown 

Co vznikne spojením DCčkovského univerza a herního fenoménu Fortnite? Minisérie Batman/Fortnite: Bod nula (v originále Batman/Fortnite: Zero Point), jejíž první sešit vyšel nejen v Americe, ale také v České republice. Jde o vůbec první zahraniční komiks, jenž souběžně vychází i u nás, a tak jsem si první sešit nemohl nechat jen tak ujít. Stojí podle mě za vaši pozornost? 

Ještě předtím bych ovšem chtěl uvést několik věcí na pravou míru. Zaprvé, nejsem pravidelným hráčem Fortnitu. Ačkoliv herní průmysl zbožňuji a pravidelně se o něj zajímám, žánr battle-royale mě minul obloukem. Tituly jako Apex Legends, PlayerUnknown's Battlegrounds (pro lidi známější pod zkratkou PUBG) nebo Call of Duty: Warzone sice respektuji a v žádném případě je nezatracuji, jejich popularitu jsem však nikdy nepochopil. Nicméně, tím se dostáváme k druhému bodu. Přestože mě výše zmíněné tituly nikdy nezaujaly, dal jsem následující minisérii šanci. Myšlenka spojit klasický superhrdinský svět s bláznivou videoherní realitou, v níž prakticky neexistují žádné hranice, mě podvědomě lákala. Navíc, Christos Cage, ačkoliv nejde o nejlepšího scénáristu na současném komiksovém trhu, bylo jméno, které mě navnadilo, protože jde o tvůrce, který umí napsat příjemné, svižně odsýpající příběhy. 

Příběh začíná v Gothamu, kde se zčistajasna otevře tajemný portál. Po krátké debatě s komisařem Gordonem se Batman rozhodne zasáhnout a situaci vyřešit. Nicméně, situace se vyvrbí poněkud jinak, než by kdo býval čekal. Temný rytíř se rázem ocitne ve světě, který je pro něj cizí, a musí v něm úspěšně přežít. Jak se mu to podaří? A koho všeho na své cestě potká? To již konkretizovat nebudu. 

Po dějové stránce zatím nemám moc co vytknout. Přece jenom, jde o první část ze šesti, takže jsem neočekával nějaký bombastický start, jenž by mě dostal do kolen. Zápletka se zatím solidně rozjíždí a rozehrává se možné směřování vyprávění v dalších dílech. Co osobně musím vytknout, je pojetí Batmana (především v první polovině), které mi přišlo trošičku tuctovější, než bych od postavy podobného rázu očekával, ale dalo se to relativně snést. Jsem zvědavý, jak se jeho charakter bude po závěru prvního sešitu vyvíjet dál, ačkoliv - buďme upřímní - nečekám žádné zázraky.    

Kresba Reillyho Browna podle mě není hrozná, zároveň je však nutné podotknout, že se nejedná o žádný převrat. Designy postav jsou standardní, okolní prostředí vypadá relativně dobře a akční scény jsou ucházející. A co se týče coloringu Johna Kalisze, ten neurazí, ale ani nenadchne. Jinými slovy, výtvarno je solidní. Sice by mohlo být o něco lepší, ale i tak je na velmi slušné úrovni.  

Sečteno a podtrženo, sešit “Batman/Fortnite: Bod nula #1” mohu i přes několik drobných chybiček s klidem označit za slušný rozjezd, který funguje jako skvělý úvod do dění. První číslo mě velmi překvapilo a jsem zvědavý na další díl. Dávám palec nahoru!   

Loki. Jedna z nejrozporuplnějších a zároveň nejoblíbenějších postav Marvel univerza je zpět. Malekith je poražen a Válka říší je konečně minulostí. A tak nastal čas začít psát novou kapitolu dějin. A ta se nyní týká i samotného Lokiho. Přeci jen králem ledových obrů se zas tak často nestáváte. Bude to ale pro boha klamu a [...]

The post Daniel Kibblesmith – Loki #1: Bůh, který spadl na Zemi appeared first on Schefikův Blog.

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Gene Luen YangKresba: Dike Ruan, Philip Tan

Shang-Chi by se ještě letos měl dočkat svého prvního hraného filmu jménem “Shang-Chi and the Legend of the Ten Rings”, zapadajícího do propojeného filmového světa Marvelu (MCU). Není tedy divu, že se vydavatelství rozhodlo jednoho z nejznámějších mistrů bojového umění představit čtenářům, kteří neměli tu čest se s ním dosud seznámit. Kromě uzavřeného one-shotu “The Legend of Shang-Chi” od Alyssy Wong rovněž vyšla minisérie “Shang-Chi”. Ta se letos v březnu dočkala souborného vydání “Shang-Chi by Gene Luen Yang, Vol. 1: Brothers & Sisters”, které si podrobně zhodnotíme v dnešní recenzi.

Abych pravdu řekl, s Shang-Chim jsem nečetl kdovíjak převratné počiny. Mám rád kung-fu filmy a bojové umění mě - nehledě na její formu - vždycky dokázalo uchvátit. Nicméně, že by komiksy s již zmíněným hrdinou byla mistrovská díla, se říct v žádném případě nedá. Neberte mě špatně, vždy šlo o zábavné, akcí nabité a svižně odsýpající příběhy, jež jsem si naplno užíval, ovšem za nějaká veledíla bych je rozhodně označit neodvážil. Když jsem proto viděl recenze pějící chválu, zbystřil jsem. Yang na postu scénáristy upoutal mou pozornost, přičemž obálka od Jima Cheunga na mě udělala dojem. Měl jsem tedy o to větší motivaci se pustit do čtení. Otázka ovšem zní, byl jsem s výsledkem spokojený?

Výjimečně nebudu v recenzi do detailu popisovat děj. Čím méně totiž o recenzované minisérii víte a jdete do ní s nulovým očekáváním, o to více pak budete nadšení z výsledku. Osobně však mohu poznamenat, že z výpravného hlediska je “Shang-Chi by Gene Luen Yang, Vol. 1: Brothers & Sisters” na velmi slušné úrovni. Scénárista Gene Luen Yang klade důraz na postupný vývoj postav a na představení okolního světa, díky čemuž si nejen naplno vychutnáte přenádherné scenérie, v nichž se zápletka odehrává, ale mimo jiné oceníte propracované charaktery hlavních hrdinů. Kromě Shang-Chiho, jehož osobnost je perfektně rozvinuta nejen skrze dobře napsané dialogy, ale také prostřednictvím parádních retrospektivních pasáží, které poodhalují detaily z jeho nelehkého mládí, narazíte i na řadu nových, nikdy předtím viděných hrdinů. Ti jsou natolik sympatičtí, že si je již od prvního okamžiku, kdy se objeví na scéně, dokážete zamilovat. To podle mě něco značí!  Koho možná vnímám jako hůř napsanou postavu, je hlavní záporák, který, ač má dostatek prostoru na to, aby se dostatečně projevil, je lehce klišoidní a značně neoriginální.

Samozřejmě, kromě klidnějších, mnohem usedlejších pasáží, jež skvěle posloužily k tomu, aby si čtenář udělal lepší obrázek o hlavních protagonistech, dojde řada i na několik překvapivých zvratů, dynamických akčních scén a vtipných momentů, a to obzvlášť během druhé poloviny. A abych nezapomněl, závěrečná gradace v podobě velkolepého finále mě ohromila. Doslova! Až budete číst, určitě si budete souboje naplno užívat. Menší vadou na kráse je dle mého názoru občasná předvídatelnost, která zbytečně kazí čtenářský prožitek, a někdy až okatá klišé, která jsou ovšem s žánrem kung-fu spjatá od nepaměti.        

Co se týče výtvarné stránky, o tu se postarali hned dva ostřílení marvelovští kreslíři. Prvním je Philip Tan, který svůj talent naplno zužitkoval při kreslení scén z minulosti. Vsází především na jemnější a uhlazenější linky v kontrastu s výraznými sytými barvami. To má za následek fakt, že designy postav jsou o poznání detailnější, okolní prostředí je nápaditější a stínování více vynikne. Takže za mě osobně spokojenost. U některých panelů jsem si doslova rochnil blahem. A pokud mám napsat něco k druhému výtvarníkovi, Diku Ruanovi, který si vzal na paškál scény ze současnosti, jeho kresba mi zpočátku vůbec nesedla. Byla mnohem jednodušší, zároveň ne tak detailní než Tanova. Možná právě z toho důvodu mi chvíli trvalo, než jsem se začetl, poněvadž mě Ruanův jednodušší styl zpočátku šíleně rušil. Každopádně, v průběhu čtení jsem si na něj zvykl a postupně jej o to více docenil (a o to více také užíval). Objektivně asi nejde o nejlepší výtvarno, jaké jsem kdy viděl, ale k celkovému vyznění minisérie výborně sedí. Pokud se tedy přenesete přes Ruanovu jednodušší stylizaci, jež může zpočátku působit jako pěst na oko, budete si během čtení jednotlivé stránky naplno užívat. Aspoň takhle jsem to měl já...

Hledáte-li ideální a zároveň kvalitní start na seznámení s Shang-Chim a nestačí vám česky vydaný svazek “Nejmocnější hrdinové Marvelu #33: Shang-Chi”, je “Shang-Chi by Gene Luen Yang, Vol. 1: Brothers & Sisters” naprosto ideální volba. Mě samotného po dočtení závěrečného sešitu překvapilo, jak hravý, sem tam humorný a řemeslně dobře zpracovaný kung-fu komiks plný příjemně napsaných postav a dynamických soubojů jsem vůbec četl. Dle mého názoru se jedná o výborný kousek, který je povinností nejen pro skalní Shang-Chiho fanoušky, ale zároveň pro čtenáře, kteří touží po skvělém čtenářském zážitku. Dávám oba palce nahoru a těším se na chystanou pravidelně vycházející sérii pod Yangovou režií, které bychom se měli dočkat v květnu. 

DC Black Label je zde s námi něco málo přes rok. Za tu dobu nám tato edice již stihla přinést tři skvělé kousky, které potěšily nejednoho fanouška dospělejších komiksů. A na tomto trendu se evidentně nebude nic měnit ani tentokrát. Na scénu přichází Mrtvá Země, která představuje hrůzyplnou postapokalyptickou vizi s Wonder Woman v roli, [...]

The post Daniel Warren Johnson – Wonder Woman: Mrtvá Země appeared first on Schefikův Blog.

 Autorem článku je Daniel Palička

Scénář: Mike Costa, Jason LatourKresba: David Baldeon, Robbi Rodriguez 

Po knize “Nejmocnější hrdinové Marvelu #99: Silk” přichází na řadu další pavoučí bojovnice, která tentokrát debutovala během spidermanovského eventu “Spider-Verse”. Řeč je o Spider-Gwen, která se v rámci české edice Nejmocnějších hrdinů Marvelu představuje v již 100. čísle kompletu. Pomalu, ale jistě se tak začínáme blížit ke konci. Nicméně, abych se vrátil zpět k recenzovanému kousku, musím podotknout, že já osobně mám Spider-Gwen coby postavu velmi v oblibě. Její samostatnou sérii od Jasona Latoura miluji a s jejím vývoj, který si za dobu její komiksové existence prožila, jsem spokojený. Proto jsem byl zvědavý  na to, jaký komiks tvůrci vyberou do hlavní částí. Bohužel, jejich volba nedopadla zrovna šťastně. Ale začněme pěkně popořadě.    

Svazek - podobně jako minule recenzovaná Silk - obsahuje dva příběhy. První z nich, “Na okraji Spider-Verzu”, původně vyšel v minisérii Edge of Spider-Verse, která vynikala tím, že každé číslo bylo zaměřeno na stěnolezce z jiné alternativní reality. Vždy jste se dozvěděli původ samotného hrdiny, jakými oplývá schopnosti, v čem oproti jiným Spider-Menům vyniká a jaké jsou jeho slabiny. Velká výhoda jednotlivých originů tkvěla v kreativní svobodě, ale především v žánrové rozmanitosti. Nehrozilo, že byste četli jednu a tu samou šablonovitou zápletku pořád dokola, a tvůrci si aspoň mohli více vyhrát s některými nápady. Co se týče původu Spider-Gwen, ten se opravdu vyvedl. Úvodní sešit je hravý, svižně odsýpající a akčně nabitý. Postavy spolu se světem, ve kterém se děj odehrává, jsou propracované a z hlediska charakteru dostatečně zajímavé, abyste si k nim utvořili silnou citovou vazbu. Tohle všechno je doplněno o nápadité výtvarno Robbiho Rodrigueze, jež je umocněno coloringem Rica Renzy. Za mě spokojenost, na představení ústřední hrdinky naprosto ideální. 

Přesouváme se k hlavní části, konkrétně k pětisešitovému “Světu podle Electra”, původně vydaném v sérii Web Warriors. Děj se odehrává po událostech velkého eventu Spider-Verse. Gwen Stacy se spojila s dalšími pavoučími ochránci a úspěšně porazila Morluna s celou jeho rodinou. Uběhla však nějaká doba a je načase, aby se hrdinové ze všech možných koutů multivesmíru opět spojili a postavili se nové nebezpečné hrozbě. Jak již název příběhu napovídá, jde konkrétně o Electra, který se se svou mocnou armádou bude chtít vypořádat se všemi Spider-Meny a Spider-Women, kteří se mu postaví do cesty.      Bohužel, zde už to jde trochu z kopce. Největší problém osobně vnímám hlavně v tom, že “Svět podle Electra” se v žádném případě nehodí do “Nejmocnějších hrdinů Marvelu”. Původní série totiž byla koncipovaná jako čistokrevná týmovka, nikoliv jako klasická série o jedné ústřední postavě. Záměr autorů tedy v žádném případě nebyl se co nejvíce věnovat Gwen Stacy, ale dát prostor těm nejznámějším a sem tam i méně známým hrdinům ze všech koutů Spider-Verza. Už z principu byl totální nesmysl zahrnovat příběhový oblouk podobného rázu.

Každopádně, tohle bych komiksu ještě mohl prominout. Jsem si totiž plně vědom, že tehdy neměli autoři kompletu moc volnou ruku. V zahraničí paralelně vycházel Ultimátní komiksový komplet, v němž přišla řada na pár příběhů ze sólové řady Spider-Gwen, a v době vydání, čili někdy během roku 2018, nebylo z čeho vybírat. Nicméně, to nemění nic na obecných kvalitách komiksu. Bohužel, interdimenzionální dobrodružství selhává hned v několika bodech. Mike Costa se snaží za každou cenu využít co nejvíce postav, což vede k tomu, že jejich charakter moc nevynikne a nezbyde moc prostor na jejich vývoj. Scénář je sem tam chaotický, zbytečně se skáče z jednoho místa na druhé a Electro mě coby záporák nijak neuchvátil. Co se týče kresby, neřekl bych, že je špatná, ovšem ve srovnání s úžasným Rodriguezovým stylem jde o výrazný propad. Neurazí, ale nenadchne. Ale abych jen nekritizoval, musím pochválit humornou sekvenci ze začátku prvního sešitu, pár příjemných momentů, několik solidně napsaných interakcí mezi postavami a ucházející akci. Tyto aspekty však komiks nijak nezachraňují. Bohužel… Že bych byl ze čtení kdovíjak odvařený, se říct nedá. Naopak, byl jsem štěstím bez sebe, když jsem se konečně dostal na konec. Ryzí satisfakce!      

Abych to krátce shrnul, “Nejmocnější hrdinové Marvelu #100: Spider-Gwen” je špatný a naprosto zbytečný svazek, jehož úvod sice začíná bravurně, poté ovšem sklouzne do podprůměrných kvalit. Upřímně, pro lepší seznámení se Spider-Gwen vřele doporučuji její samostatnou sérii od Jasona Latoura, která je naprosto výborná. Pokud ji vyzkoušíte, nebudete litovat. Minimálně se dozvíte více a budete po dočtení mnohem spokojenější s výsledkem. Recenzovaný kousek si raději ani nepořizujte.