Něco tomu chybí

Na rozdíl od Rapsodie příběh nepřeskakuje mezi současností a minulostí, což mu ubírá na spádu, ale autorce to dává prostor k vyřešení problémů, kterými předchozí díl trpěl. Čtenáři se například konečně naskýtá pohled do Jinosvěta jako takového, už to není jenom výhled z Desmondova pokoje nebo prostý popis místa, objeví se i trochu víc vedlejších postav a vztahů, konečně je popsáno, jak funguje magie a (pro mě osobně) je vytvořen jakýsi dojem o časovém rozpětí děje.

Na druhou stranu odstraněním flashbacků některé části příběhu působí nataženě a nedotaženě. Například se konečně dozvíme, co je zač Temper (velmi mocná kouzelnice – neplést s čarodějkou, je v tom velký rozdíl), ale to je z její linky asi tak vše. Zase. Navíc podle její mluvy (především v originále) se autorka zřejmě snažila, aby byla na první pohled jasná její etnicita, což v překladu trochu zanikne (což není chyba překladatele, to ani v nejmenším!). Jednoduše řečeno, Temper je černoška, a autorka se jí jako stereotypní černošku i napsat snažila, protože mezi nejčastější výrazy patří nadávky, kotě, pipko atd. Je to škoda, protože mám za to, že tato postava by se dala víc vytěžit a lépe popsat.

V první polovině příběhu se autorka soustředí především na Calliino vypořádání se s následky mučení, což jí křídla a drápy rozhodně nezjednodušují, ale Desmond se rozhodne jí pomoci a trénovat s ní, aby znovu nabyla sebevědomí a cítila se ve vlastní kůži pohodlně. Lekcemohly být popsány trochu více, aby potom celý výcvik nebyl shrnut v pár větách s dodatkem – mělas pár lekcí, to zmákneš. Drahá Callypso si navíc neuvěřitelně stěžovala skoro na všechno, člověk by si řekl, že při všech těch pokusech o její život bude trochu nadšenější a motivovanější nějaký výcvik vůbec podstoupit. Navíc – no tak, je dospělá, pracovala jako soukromé očko, proč se chová jak puberťák? Osobně jsem měla s jejím nevývojem trochu problém, protože se najednou proměnila z neřízené střely v pasivního pozorovatele. Možná se jednalo o kombinaci faktů, že ještě nepřijala svůj nový vzhled a že se ocitla někde, kde jsou jí její schopnosti absolutně k ničemu a bude muset najít jiné funkční silné stránky.

Zbytek knihy se odehrává v Říši flory během oslav Slunovratu, kde trocha intrikaření, vílí etiketa a noví vladaři zpestřili děj. Jedná se o akčnější část, která některé otázky zodpoví a některé zase vytvoří.

Obdivuhodným aspektem jsou detaily v příběhu a jeho vedlejších liniích. Byť se nejedná o nic nepředvídatelného (autorka má ve zvyku plno informací často opakovat), Neznámý žalm stále nabízí dostatečnou zábavu a čtivost, a pro některé i trochu té smyslnosti v podobě ne až tak detailně popsaných intimních scén mezi Callypso a Desmondem. Navíc spolu ti dva začnou trochu více komunikovat, Des se otevře ohledně své minulosti, věcí, které zažil. Není to změna k lepšímu v tom pravém slova smyslu, ale je to začátek, co se jejich vztahu týká, je to jeho projev důvěry, ve kterou Callie tak doufala.

Neznámý žalm je dobrým pokračováním v úrovni těch guilty pleasure knih, které čtete pro odpočinek a ne pro jejich úžasnou dějovou linku a komplexní stavbu světa. Neznámý žalm je o dramatu, romantice, natažených scénách a veškeré té roztomilé nesmyslné výplni, která odpoví a vytvoří pár otázek, než přijde velkolepé finále.

Laura Thalassa: Neznámý žalm

Vydal: Mystery Press, 2023

Přeložila: Alžbeta Lexová

Počet stran: 391

Cena: 449 Kč

 

Podruhé se vracíme do univerza Trhlinových válek, dnes již kultovního díla R. E. Feista. Ten si k Sáze o impériu přizval jako spoluautorku Janny Wurtsovou, protože hlavní hrdinkou je mladá žena jménem Mara a kdo napíše ženský charakter lépe než žena, že? Opět se podíváme na fantasy žánru meč a magie trochu jinou optikou, protože hlavní hrdinka není žádná úžasná Xena, ale stále ještě v mnoha odhledech vyjukaná dívka lapená v osidlech společnosti, které vládnou muži.

Využij všeho, co máš!

Na počátku se na chvíli vrátíme k předchozímu, úvodnímu dílu Ságy o impériu, Dceři impéria. Možná si vzpomenete kterak Mara musela převzít vládu nad celým domem (nebo rodem, chcete -li). A jak se svojí bystrou myslí, odhodláním, chladnou logikou a nemilosrdnou vypočítavostí dosahovala prvních úspěchů, ačkoliv se dlouho zdálo, že bude pouze loutkou s těhotenským břichem po boku svého strategicky vybraného manžela.

Sluší se říct, že Sága o impériu se odehrává ve stejném univerzu jako Trhlinové války, jen na druhé straně trhliny. Obě ságy se velmi dobře doplňují, a ačkoliv jsme se i v té původní  podívali do světa Tsuranů, konečně dostane posluchač v plné síle možnost pochopit zvláštní svět spoutaný pravidly, strnulými rodovými vazbami a pro lidi nepochopitelným systémem různých konvencí.

Stejně jako Dcera impéria se i Ochránce impéria s podtitulem Otrok nese v podobném duchu. Ale Mara už není bezvýznamná a ustrašená dívka, ale ve velké hře o moc získala dostatek zkušeností. Vybudovala armádu, získala pro svůj dům finanční nezávislost a posiluje strategická spojenectví, které jí chrání od otevřené agrese jejích protihráčů a nepřátel. Jenže co platí dnes není vůbec jisté příští den, což si Mara mnohdy bolestně uvědomuje. A tak nezbývá než dál tvrdě pracovat, protože vojáků není nikdy dost, podobně jako služebnictva i otroků na polích. Věci jsou však o něco obtížnější, protože Maru už po jejích úspěších nikdo nepodcení. Její výhoda momentu překvapení je pryč. Na druhou stranu už nemusí hrát pokornou oddanou manželku…

Nemění se ani průvodce příběhem. Klidný, vyrovnaný přednes Libora Böhma v roli vypravěče je příjemný (byť by někdo mohl namítat, že místy vzhledem k dramatičnosti některých scén až příliš klidný). Böhm se nesnaží nijak výrazně hrát, měnit hlasy; spíše pracuje s tempem tak, aby líčené dění bylo plynulé. Udrží posluchačovu pozornost a je zřejmé, že narátora samotného příběh baví – má v hlase onu nadšenou jiskru, která o kousek přidá na zážitku. Pochválit musíme i hudební předěly kapitol Ondřeje Morcinka, protože tahle hudba pocitově k epické fantasy sáze dokonale sedí!

Dobrá rada nad zlato

Otrok se opět nese ve svižném tempu, kdy jedna událost střídá druhou. Chvíle radosti z drobných úspěchů střídá strach ze selhání i pádu celého domu. Mara má konečně možnost ukázat, že k vládnutí nepotřebuje muže a že může být stejně úspěšnou vládkyní jako všichni ti „pánové tvorstva“. Samozřejmě, občas má štěstí a vsadí na správnou kartu, ale i to k podobným příběhům patří.

Oproti předchozí audioknize se nově podíváme v kratších pasážích i do tábora úhlavních nepřátel čímž se děj prolíná a doplňuje některé informace, které by jinak posluchač nedostal.

Opět musíme konstatovat, že postava Mary je napsána uvěřitelně a chová se konzistentně. Tady si troufneme spekulovat ohledně vlivu Janny Wurtsové, ale i kdyby – cíl byl splněn ke spokojenosti posluchače, což je to hlavní!

Kromě toho má Mara i dobré poradce a oddané spolupracovníky. Mezi ně se postupně zařadí i onen v názvu zmiňovaný otrok – Kevin z Midkemie, tedy člověk „z druhé strany trhliny“. Nejprv tenhle vzpurný muž odmítne být otrokem, aby se ukázalo, že jeho názory a zkušenosti šlechtice a válečníka mají svoji váhu a stojí za zvážení. Kevin má navíc (ne)výhodu, že se příliš neorientuje v tsuranské kultuře a nabízí Maře úplně jiný úhel pohledu na dění.  Navíc není úplně marný ve vojenství, a má i vliv na otroky, z jejichž řad do služby paní domu přišel.

Kevin navíc kašle na zkostnatělé tsuranské zvyky, což Maru přitahuje, a tak se postupem času začne mezi nimi rozvíjet milostný vztah. Jenže tsuranské zvyky nekašlou na Kevina, a jeho vztah se zástupkyní domu Acoma je vnímán jako krajně nevhodný a snadno napadnutelný. Zkrátka: mladá žena strká hlavu do oprátky a riskuje pro své hormony víc, než by mohlo být zdrávo.

Raději si to ale shrňme ještě jednou, aby tu nedošlo k představě, že se jedná o nějakou červenou knihovnu. Otrok je příjemnou fantasy, i když nejvýraznější fantasy složkou je svět, ve kterém se příběh odehrává a někteří jeho obyvatelé (například hmyzí rasa). Tempo vyprávění sice není nijak zběsilé, protože se řeší politika i ekonomika a intriky, ale pořád se něco děje a věci jsou příjemně provázané, každá akce vyvolává reakci a hýbe globální situaci. Zmíněná milostná linka jen (v malé míře) doplňuje toto dění.

A když jsme u toho doplnění: pokud jste poslouchali i zmíněné Trhlinové války, což bych vřele doporučil už jen proto, že je to skvělá „oldschoolová“ fantasy a jedna z legend žánru, zjistíte, že se obě ságy prolínají a Sága o impériu nabízí některé scény, které mohl pozorný posluchač zažít z jiného pohledu.

Raymond E. Feist & Janny Wurts: Ochránce impéria – Otrok

Vydalo: Čti mi!, 2022

Interpret: Libor Böhm

Délka: 16 hodin 10 minut

Formát: MP3 ke stažení

Cena: 360 Kč

Pokud uvidíte někdy v Geekárně nebo na nějakém conu skupinku lidí, kteří se střídavě červenají a propadají záchvatům smíchu (a drží přitom v ruce kartičky se srdíčky), pravděpodobně hrají právě Blbý balící hlášky. Právě na ní běží crowdfundingová kampaň na Startovači. (https://www.startovac.cz/projekty/hra-blby-balici-hlasky) Příběh téhle hry je poměrně bláznivý. Mou původní snahou bylo vytvořit hru, která by učila lidi smysluplné konverzaci. Ta se jmenovala a vlastně stále jmenuje “Ďáblovi advokáti”. Měla to být hra spíš “na vážno” a logicky byla poměrně komplikovaná. Tak komplikovaná, že vlastně stále není hotová. Nápad odvodit z ní jednodušší hru imitující balení přišel asi rok před začátkem pandemie. Kupodivu to bylo nečekaně náročné. Ďáblovi advokáti vystačili zhruba se čtyřicítkou karet, základní sada Blbých balících hlášek jich má ale 216. V prvním použitelném stavu byly Blbý balící hlášky za prvního lockdownu, takže jsme je hráli přes videokonferenci s fanoušky Babylonu 5, pár trekkies a sem tam s pár lidmi z jiných fandomů. Jak se dalo očekávat, většina pravidel Ďáblových advokátů byla v téhle nové, svižné hře naprosto zbytečná, nebo dokonce překážela. Současná pravidla obsahují méně než desetinu původních pravidel a je to dobře. Teď má za sebou čtyři roky testování a úprav, přesto se detaily pravidel ještě drobně upravují, ale už to nijak nezasahuje do samotného principu fungování hry. Většinou jde o přidávání nových rozšiřujících sad a speciálních karet. Rozšiřující sady překonaly poslední problém Blbých balících hlášek – opakované hraní stejnými hráči. Jsou totiž tři – Country speciál, Fandom speciál a BDSM speciál –  každá má 99 karet. Zapamatovat si 513 hesel už vyžaduje mysl mentalisty a umět si představit jejich kombinace je úkol pro počítač a nikoli pro člověka. Hra se tak stala dostatečně nepředvídatelnou, aby se dala i se známými lidmi hrát vícekrát. Nakonec je ta hra spíše absurdní, než vysloveně lechtivá. A dá se i samostatně vyzkoušet. Její demoverze je volně ke stažení: https://uloz.to/file/kMsZDqGannzw/bbh2-cb-verze-demo23525-pdf#!ZGL5MwR2A2IxLmIuA2V1AzIxZGD0BKq6oz56DJbmnRcwJQIzLj== Problém Blbých balících hlášek je v tom, že je tak trochu na hraně několika stylů. Proto ta crowdfundingová kampaň. Od hráčů vyžaduje fantazii asi jako Dixit a schopnost kombinovat nepředstavitelné podobně jako Karty proti lidskosti, ale výsledek stojí za to.

Chudák Formánek! Měl tu smůlu, že se narodil jako muž, což znamenalo, že až půjde v osmnácti letech na vojnu, tak tam umře. Navíc měl smůlu v tom, že jeho otec opustil rodinu, z čehož ho vinila jeho matka i sestry. Neměly ho rády. A tak si chudák pokusil vzít život. Na to však myslel stát se svými čipy, jehož jeden exemplář měl v lebce i Formánek. Takže nejen, že mu ten čip překazil snahu o sebevraždu, navíc mu změnil barvu vlasů, aby všichni věděli o tom, že se o něco takového pokusil.

To mu nepomůže o nic víc při skutečném nástupu na vojnu, kdy je okamžitě vybrán díky své nálepce sebevraha s rudými vlasy do následující vojenské mise jako návnada. Poté následuje státem placené navštívení nevěstince, kde na Formánka čeká zdánlivě vtipně dohodnuté setkání s místní dominou Madam, což je pro něj ale setkání s osudovou láskou. Tak silným a intenzivním zážitkem to pro Formánka je. Jaké je pak překvapení při následné akci, když on, připravený na smrt, na rozdíl od zbytku jednotky přežije. A pak už jde jedno s druhým.

Spisovatelka a grafička Rosana Zvelebilová, zakladatelka a majitelka nakladatelství Canc, dala  polokomiksu Murie exkluzivní grafickou podobu své vlastní povídce, která vyhrála jistou nejmenovanou soutěž v neutěšeném roce 2020, čímž se tato povídka ani sama autorka nedočkaly slavnostního vyhlášení, natož ocenění. O to víc pro českého čtenáře Rosana Zvelebilová následně udělala, když tuto povídku převedla do podoby polokomiksu obohaceného jejími vlastními ilustracemi, navíc vyvedeného na křídovém papíru. Dialogy v psaném textu jsou odlišeny v barvách, aby čtenář nemusel bádat kdo co říká.

Vlastně není nic, co by se tomuto sci-fi válečnému komiksu dalo vytknout. Příběh Murie je nápaditý, poutavý. Od začátku je smutně spojený s postavou nešťastného sebevraha Formánka, jehož existence se točí jen kolem spásné představy vlastní smrtí, aby nakonec poznal důvod k životu, ztratil jej, a vše vygradovalo do pro někoho nečekané zápletky. Každopádně se jedná o knihu, kterou by se milovníci netradiční literatury i s prvky BDSM typickými pro produkci nakladatelství Canc (viz jejich slogan ‚Pohádky pro dospělé‘), mohli pokochat.

Rosana Zvelebilová: Murie

Vydavatelství: Canc, 2023

Obálka a ilustrace: Rosana Zvelebilová

Počet stran: 140

Vazba: měkká/brožovaná

Cena: 550 Kč

Knižní novinku Petra Jaroňka jste mohli vidět už na letošním Světě knihy – konkrétně na stánku nakladatelství Epocha – a nyní míří na pulty knihkupectví. Ocitnete se v ní na samotném sklonku mykénského období starověkého Řecka ve 12. stol. př. n. l.

Petr Jaroněk podepisuje svoji novinku

Autor se dané epoše věnuje s velkou vášní již od malička, takže se po odbočce ke slovanské fantasy v předchozích románech Ospalá slovanská díra a Běsi z temného hvozdu spíše takříkajíc vrací ke kořenům. Jeho román ožívá nejen díky plastickému prostředí a historickým reáliím, ale taky díky propojení s řeckou mytologií, což knihu posouvá do žánru fantasy.

Theomachia silně vychází z tradice eposů jako Ilias a Odyssea, ale zároveň představuje moderní epickou fantasy sledující hned několik dějových linek a znázorňující kolaps mykénské řecké kultury a celé bronzové epochy starověku, jak ostatně i autor deklaruje v doslovu:

„V knize jsem se pokusil o ztvárnění této zmatené, spletité a mlhou zastřené epochy a pojal jsem příběh jako fiktivní historický mýtus. Jakési doplnění Iliady a Odyssei o „třetí díl“. O završení, v němž je nit mezi tajuplným časem mýtů a časem patřícím pouze lidem definitivně přestřihnuta.“

Protože od posledního dílu série uplynula již dlouhá doba, na počátku si určitě neuškodí zopakovat něco málo o tom, kdo a co Agent JFK je. Tak předně je to fantasy/sci-fi série, jejímiž duchovními otci jsou matadoři české fantastiky – Miroslav Žamboch a Jiří Walker Procházka. Možná vás zarazí, že se nemůžou autoři rozhodnout, zda jde o fantasy či sci-fi, ale to je dáno náplní celé série. Hlavní hrdina, John Francis Kovář, je agentem hájícím „pravdu a právo“ v paralelních světech, které jsou ovšem mnohdy podobné tomu našemu. Jde tedy jen o to, v jakém alternativním světě se zrovna ocitne. Fantazii se meze nekladou a JFK může bojovat s rytíři, dinosaury, pistolníky z divokého západu nebo roboty…

Od doby, kdy byla rozprášena Agentura Kovářů rovnováhy, jejímž byl Kovář členem, ovšem celá série začala skomírat. Ale zatím stále žije a doufejme, že novinková Bitva vzducholodí je blýskáním na lepší (a aktivnější) časy.

Starý dobrý JFK

A ještě jednu věc charakterizující celou sérii musíme připomenout: Agent JFK je jakousi obdobou šestákových detektivek, lehký čtivý brak, kterému ovšem nechybí literární kvalita. Kratší (přibližně dvou set stránkové) příběhy jsou nabité akcí, mnohdy i vtípky a popkulturními odkazy a napsané tak, aby se čtenář pobavil bez větší potřeby přemýšlet. Takhle to prostě JFK má a nikdy se nesnažil hrát si na nic jiného.

Hozenou rukavici autora, který bude sérii resuscitovat, zdvihl Vlado Ríša, který už má dva díly série na svém spisovatelském kontě. Sluší se ovšem říci, že to už je dávná minulost, protože Ríšovi „příspěvky do série“ spatřily světlo světa v letech 2008 a 2010!

Poslední dobou se JFK motal kolem nacistů a ani tentokrát tomu není jinak. Přesto, že už jim několikrát nakopal jejich hákenkrojcíky, tok dějin v paralelních světech je zlomyslný a neustále tyhle fanatiky nutí lačnit po moci. Takže si to dáme pěkně znova, vždyť je to jedno ze čtenářsky nejvděčnějších témat, včetně nejznámějších záporných postav dějin.

Příběh začíná ve staré dobré alternativní Anglii. Pravý gentleman JFK přijíždí z USA sehnat pár vzducholodí, ale zjišťuje, že Němci byli rychlejší. O tom, že je válka na spadnutí si cvrlikají i vrabci na střeše, a na techniku se stojí fronty JFK navíc svým zájmem namíchl i pár vlivných lidí, takže první šarvátka na sebe nenechá dlouho čekat. A to je jen rozjezd.

Na čtenáře čeká svižný kolotoč akce zahrnující malý výrobní letecký závod v Kralupech, německé špiony, magii a šamany, odlehlý ostrov v Rusku, dimenzionální bránu a samozřejmě i tu v názvu slibovanou bitvu vzducholodí. Ano, tohle všechno se podařilo namixovat tak, aby to mělo švih a bavilo čtenáře! Prostě lehké oddechové čtivo se správným chlapem v hlavní roli, přesně jak velí duch celé série.

Úsměv, prosím!

Nejen bitkami a mystikou je ovšem JFK živ. Vlado Ríša se při psaní musel skvěle bavit, protože do role Kovářova sidekicka (co by byl správný klaďas bez pomocníka, že?) pasoval věhlasného pilota Jamese Biggleswortha aka Bigglese, ale v textu najdete spoustu všemožných vtípků a více či méně skrytých narážek na dobře známé popkulturní fenomény. Potěší třeba odkaz na Rychlé šípy a určitě najdete i mnohé další.

Bitva vzducholodí se nebojí odlehčených pasáží, a tak si v duchu pulpových dobrodružství dovolí i humorné hlášky a scény, které jsou občas lehce klišovité a působí až parodicky, což pozvedne vaše koutky. Podobné převážně nevážně záležitosti nijak nebrzdí tempo příběhu a nepůsobí samoúčelně – pokud jsme hovořili o tom, že série si drží literární kvalitu, pak nám nejnovější přírůstek opět dává zapravdu.

Ríša si navíc vybral chytlavá a zajímavá témata, kterým vévodí letectví „v plenkách“, což také čtivosti pomůže. S přibývajícími stranami si možná čtenář může klást otázku zda toho v jedné knize není zkombinováno až moc, ale naštěstí se jednotlivé motivy netlučou a neupozaďují navzájem, takže i kombinace vzducholodí a magie funguje.

Pravda, z pohledu série se nikam příliš neposuneme, ale pořád nezbývá než doufat, že tohle je ne předkrm oznamující že JFK žije a dýchá a že to ještě pořádně rozpálí. Jako zábavná jednohubka poslouží Bitva vzducholodí na výbornou, což je přesně to, co se očekává. Takže – vzhůru na palubu, plantážníci, odlétáme do alternativních světů!

Vlado Ríša: Bitva vzducholodí (JKF 41)

Vydal: Triton, 2023

Obálka: Petr Vyoral

Počet stran: 208

Cena: 249 Kč

To, že autoři přemýšlejí o aktuálnosti témat ve fantastice ostatně dokazuje i tento článek na Sardenu. Byl to právě zmíněný článek, který přivedl spisovatelky Terezu Kadet Kadečkovou a Terezu Temnářku Matouškovu k sestavení antologie Jiný kraj. Obě editorky jsou zkušenými autorkami fantastiky, ale stvořit antologii je přece jen něco trochu jiného než napsat román. Zvlášť když jejím jednotícím prvkem mají být témata, která jsou Achillovou patou moderní společnosti.

K oběma Terezám se připojilo devět autorek a autorů, a díky tomu antologie obsahuje hned jedenáct povídek. Ty se tematicky věnují nejen dnes tak populární LGBT+ tematice, ale například násilí na dětech, ekologii, rasismu, umělému početí, sexuální obtěžování na pracovišti či problematice velkochovů drůbeže. Nejde o to, jestli tato témata do fantastiky patří, ale spíš o to, jak dobře si autor či autorka s tématem, které si vybral, poradil. Tedy jak ho sladil s fantastickými prvky.

Většina povídek se dotýká více než jednoho tématu a u některých je trošku problém poznat kterým bolavým místům naší doby se autor rozhodl věnovat. Ne všechny povídky oplývají překvapivou pointou či katarzí, ale ve všech jsou zpracována originálně a zajímavě. K vrcholům knihy rozhodně patří ekologicky laděná povídka Přemysla Krejčíka – Dcery Neptuna, Synové Amfitríty a Čas květů Vilmy Kadlečkové, v níž kreativně zpracovala téma genderové integrity. Veroniku Saláškovou i Terezu Matouškovou nelze než pochválit, neboť problém umělého oplodnění zpracovaný Veronikou a sexuálního harašení z dílny Terezy dokázaly krásně spojit s pohádkovými motivy. Tereza Janišová pro změnu hezky zpracovala problém influencerství. Tereza Kadečková si povídkou Dar boha vyhnanců zadělala na to, že jí fanoušci budou stát pod okny školy a křičet, že chtějí postapo román o kočkách. Petra Machová zaujme fantasy povídkou Rohy, v níž se velice originálně popasovala s ženskou rovnoprávností. S hororem si pohráli Jan Hlávka i Lukáš Vavrečka, každý svým způsobem. Zatím co Hlávkova povídka Sami na cestě je tradiční, Vavrečka mile překvapil nejen zvoleným tématem, ale i u něj nezvyklou syrovostí. Ne všechny povídky zaujmou na první přečtení. Kra Barbory Vrobelové, či Kéž by se netočila – Jely Abasavé budou po čtenáři vyžadovat víc trpělivosti. Ale bez ohledu na to, jestli jsou autoři zkušení matadoři, kteří mají za sebou několik románů, nebo autoři s pár povídkami na kontě, po řemeslné stránce nenajdete ve sborníku jedinou slabou povídku. Tady editorky odvedly kus poctivé práce a já jim za to tleskám.

Závěrem dodám, že kniha obsahuje skvělou předmluvu redaktora Sardenu Jana Křečka, za tu by se nemusela stydět ani Ursula Le Guin. Fantastika opravdu není jen Harry Potter nebo Bilbo Pytlík. Už dávno ne, a česká fantastika už taky dávno není žádná Popelka. Dokazují to i povídky v tomto sborníku. Takže pokud bych měl hodnotit Jiný kraj jako celek, mohu s čistým svědomím říct, že svůj úkol splnil.

Pokud máte chuť, přečtěte si ukázku z knihy

Tereza Kadečková, Tereza Matoušková (editorky): Jiný kraj

Obálka: Alena Kubíková

Vydal: Golden Dog, 2023

Počet stran: 312

Cena: 399 Kč

Knih o paradoxu způsobeném při cestování časem už bylo napsáno spousty. Stačí zašlápnout brouka, zabít konkrétní osobu nebo zabránit jednomu rande a řeka dějin si vybere úplně jiné koryto. Jenže Zlé časy jsou jen jedny, a Michal Březina se sice stará o čas, ale namísto koryta nabízí spíše kopyto, protože jinak by člověk hlavního hrdinu Dušana Hofírka ani nazvat nemohl.

Ty tvý nenechavý pazoury, Hofírek!

Na začátku by bylo dobré říct si pár slov k pojetí tématu. Pokud čekáte seriózní román o cestování časem, pak se rovnou poohlédněte jinde. Březina je autorský svéráz a jeho styl vyprávění se nese v duchu nekorektnosti, zábavných přirovnání, lehké praštěnosti, machismu a českého národního buranství (mnohdy až švejkovského). Pokud jste četli Měsíční deník, tak máte velmi dobrou představu co na vás ve Zlých časech číhá.

Základ celého příběhu je jednoduchý jako hlavní hrdina sám. Zvláštní agent Dušan Hofírek je vybrán, aby podnikl cestu časem. Jeho kvalifikací je to, že má sice dostatek svalů, ale hlavu spíše k estetickým účelům. A protože stroj času přepravuje pouze jedince nepříliš bystrého rozumu…

Jenže kam Hofírek vstoupí, tam sto let tráva neroste. Po prvním menším extempore se zaměstnavatel nepoučí a Hofírek dostane další šanci podívat se do doby vlády Karla IV. A co čert nechtěl, agent se nám zakouká do nesprávné ženy a jeho malý úlet změní celou budoucnost. Ale Dušan není žádný béčko (nebo si to o sobě aspoň myslí), a tak se vydá zpátky, aby vše napravil. Jenže namísto toho skončí v daleké budoucnosti a začnou se dít věci.

Hop sem, hop tam

Úvodní část až do bodu, kdy se hlavní hrdina snaží vrátit zpět a vše napravit, je o něco svižnější a konzistentnější než zbytek knihy. Částečně je to dané počátečním seznamováním s reáliemi, kdy může autor dělat spoustu vtipů a vytasit se se svými oblíbenými neotřelými přirovnáními. Aby ale nedošlo k mýlce: Březina se nesnaží dělat jen humor, ale píše humornou literaturu. Literární kvalita knize nechybí, i když autorův styl obsahující občasné myšlenkové odskoky a zkratky (čímž se občas do textu dostanou věty jako z „jiného světa“ aby další věta už byla zase úplně normální) nejspíš nepřesvědčí každého. Čtenáři ale rychle dojde, že Březina má slušný literární rozhled, a užije si dešifrování odkazů a narážek, které mnohdy ani nejsou nikterak skryté. Inu, jak se říká: psaní blbých knih si mohou dovolit pouze chytří autoři.

Druhá část knihy už je mnohem rozsekanější. Hofírek se vrací z daleké budoucnosti se zajímavým doprovodem a na svých poměrně častých zastávkách opakuje v různých variantách to samé: přivlastnit si pohon stroje času, aby mohl opět pokročit nazpět. Objeví se v časech zlých i lepších, ale na čtenáře nečeká žádný zásadní kulturní šok co se týká toho, jak to bude v budoucnu vypadat. Občas si říkáte, že některé zastávky mohou být zbytečné, některé dost natahované, ale když se nad tím zamyslíte na konci, je celá mozaika dobře poskládaná a dílky do sebe zapadnou.  Jen děj už díky větší rozkouskovanosti nemá takový švih a spád, i když nechybí akční scény ani humorné momenty. Zajímavé je sledovat, kterak cestovatelé sledují následky neuváženého činu v minulosti a přemítají, jak asi bude vypadat budoucnost když…

Zlé časy jsou sci-fi časovkou, která zaručeně pobaví a mnoho čtenářů i potěší, jde jen o to sžít se s Březinovým svérázným stylem. Po vrstvou humoru se totiž skrývá relativně jednoduchý, ale v mnoha ohledech propracovaný a zajímavý příběh s několika překvapivými momenty.

Michal Březina: Zlé časy

Vydal: Laser, 2023

Počet stran: 248

Cena: 329 Kč