Nedávno som dočítal knihu Malý bratr od Coryho Doctorowa (len pripomeniem, že značná časť redakcie Sardenu ju považuje za najlepšiu knihu minulého roku). Citát na obálke hovoril o „znepokojivej vzbure počítačovej generácie“. O pár dní nato som zapol správy a vidím, že v uliciach je množstvo mladých ľudí a hádžu banány a vajíčka na Úrad vlády Slovenskej republiky i Prezidentský palác...
Teprve nedávno jsem se dostala k přečtení tohoto veleprofláknutého, veleklasického veledíla a vele na mě zapůsobilo. Přišlo mi nepatřičné psát klasickou recenzi, neboť bych nosila dříví do lesa a já hrozně nerada dělám zbytečnosti. Na druhou stranu jsem ovšem nedokázala odolat nutkání, se k právě zhltnutému příběhu nějak vyjádřit:
O´Brien: Vítám vás, jsem rád, že jste se odvážil k této diskuzi. Zajisté je to kvůli tomu, že tvůrce mé osobnosti a vlastně celého románu, vytvořil dílo, které vás poznamenalo. Pechy: Ano, máte pravdu O´Briene, nejprve bych si dovolil seznámit čtenáře s tímto světoznámým románem.
Vůbec se to nezdá dávno, kdy jsem obhajoval zrušení hranic žánru. S ignorancí, která může být přiřazena jedině nezkušenosti a mládí, jsem věřil, že je důležité, aby mainstream přijal SF, a že jedinou cestou k dosažení tohoto cíle je zrušení žánru SF jako takového.