Arthur C. Clarke měl s Vesmírnou odyseou takový úspěch, že bylo jen otázku času, kdy vzniknou další díly. Navíc, ač se to nezdá, 2001: Vesmírná odysea končila pořádným cliffhangerem.
Způsob, jakým knihu Martin Myšička předčítá, přenese posluchače do budoucnosti. Jeho čtení je sugestivní a dokáže si s mluveným projevem opravdu vyhrát. K tomu mu dopomáhají efekty, které umožňují odlišit mluvený projev více postav v případě jejich rozhovoru.
Ke kosmické lodi Discovery, osamoceně plující hlubokým vesmírem od doby, co David Bowman prošel „Hvězdnou bránou“, se vydává nová mezinárodní expedice. Jedním z cílů výpravy je objasnění tragických událostí, které se na Discovery odehrály.
2001: Vesmírná odysea v sobě snoubí několik prvků, které z ní činí výbornou a stále vyhledávanou knihu. Je to to pravé sci-fi postavené na myšlence, jenž nebyla zatím uspokojivě zodpovězena a jak ukazují objevy NASA z poslední doby, stále lidstvo enormně zajímá. Samotné části knihy jsou dobře napsané a čtivé. A samozřejmě je tu film s nálepkou něčeho neopakovatelného, který k ní přivádí nové čtenáře.
Měl to být výlet jako každý jiný. Jenže Moře žízně na prašném povrchu Měsíce není místo jako každé jiné. Stačí malá chyba a zábava se v okamžiku promění v zoufalý boj o přežití...
Skoro se mi chce úvodem napsat, že Arthura Charlese Clarka není třeba představovat. Ale to bych mu křivdil – málokterý spisovatel si tolik zasluhuje publicitu a propagaci. Clarke je totiž symbolem hard SF, tedy literatury, která ve spojení science fiction klade důraz právě na tu vědu.
"A jelikož v celé galaxii nenalezli nic drahocennějšího nad myšlení, povzbuzovali jeho zrod, kde jen mohli. Stali se rozsévači na hvězdných lánech; zasévali a někdy i sklízeli. A jindy, bez hněvu a lítosti, se nevyhnuli ani plení. " Clarkův cyklus Vesmírných odysejí určitě není nejlepším vesmírným cyklem, který u nás vyšel, není ani nejrozsáhlejším či nejpropracovanějším – ale rozhodně je nejznámějším.
Po valnou část loňského roku jsem se na stránkách Sardenu zabýval prehistorií science fiction – počátky Zlatého věku. Ale pravověrný scifista nežije tím, co bylo – nejvíce jej zajímá to, co je či co bude.
„Jdou k nám,“ řekl jeden z průzkumníků vzrušeně. „No, ať se propadnu,“ řekl Max Puckett, kterému mráz přebíhal po zádech, „to je Abraham Lincoln!“ „A žena,“ řekl druhý, „v nějaké uniformě.“ „Připravte se k palbě,“ nařídil Ian Macmillan.
Třetí příběh rámanského cyklu navazuje v okamžiku, kdy se Ráma II, kosmická loď mimozemské civilizace, vrací z návštěvy v naší sluneční soustavě a unáší tři kosmonauty lapené ve svých útrobách do hlubin vesmíru.