česká fantastika

Smrť nás sprevádza celým životom. Niekto umiera, niekto sa rodí. No nielen smrť je obsahom zborníka Umrlčí věnec, zloženého z prác starších českých poetov. Je to aj strach, záhady, neznámo a tragédie, čo sa u zbierky hororových básní a balád samozrejme očakáva. Že vám horor a starí básnici nejdú dohromady? Poďte sa sami presvedčiť, že to spojenie je úplne prirodzené a veľmi osobité.

Knihu načetl herec Jan Meduna, kterého můžete znát převážně z divadelních jevišť. Působil například v divadlech Studio DVA, Divadlo V Dlouhé, Městská divadla pražská a řadě dalších. Čtenáři orientující se ve filmové a televizní tvorbě ho možná znají z filmů Tobruk, Rytmus v patách nebo ze seriálů Případy 1. oddělení a Labyrint. Režie se ujal Jakub Tabery.

Taky si někdy říkáte, že je to hrozné, jak ti mladí pořád koukají do mobilů? Jak už spolu neumí normálně mluvit? Jak pořád pracují nebo sedí u fejsbuků, instagramů a e-mailů? Aji v neděli?!
No, nerad vám to říkám. Ale je nejvyšší čas stěhovat se na Prašinu.

Květnová sardenská povídka vás zavede do Města pavučin, kde není radno si zahrávat s čarodějkami a kde by si čarodějky neměly zahrávat s pradávnou mocí, o které toho příliš nevědí. Další nepotopený střípek z prvního ročníku Sardenských legend, který se neumístil na předních příčkách, ale přesto zaujal předsedkyni poroty natolik, že dostal možnost objevit se na stránkách Sardenu.

Posádka (Vzdorující) Kraksny je konečně svobodná. Uprchla z vesmírného tábora nucených prací a teď si může létat po všech hvězdných soustavách, kam se jí zachce. A cestou z planety na planetu zachraňovat lidskou rasu… no, leda prd.

Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.

Prázdný svět je ráj pro introverty. Lidstvo téměř vyhubila smrtící pandemie, města se rozpadají a jediný, kdo z dezolátní situace jakž takž prosperuje, je Matka Příroda. Avšak nenechte se zmýlit – i na planetě, kde je dost místa pro všechny a člověk je poprvé za tisíce let zase svobodný, se najde důvod rozpoutat válku o území.

Boris Hokr se stal laureátem čtenářské ankety Kritik roku vyhlašované časopisem Tvar. Gratulujeme! A teď popořadě: kde se takový Kritik roku vezme, co je to ten Tvar a co to všechno znamená pro českou fantastiku.