Guy Gavriel Kay je jedno z velkých jmen světové fantasy. Kariéru začal spoluprací s Christopherem Tolkienem, když mu pomáhal sestavit Silmarillion. O deset let později vydal své dosud nejznámější dílo, Fionavarskou tapiserii, která se zcela zjevně Středozemí inspiruje – což jí nijak neubírá na kvalitě. Od té doby sbíral žánrové ceny za své pseudo-historicko-fantasy romány, na kterých můžeme debužírovat i u nás: Tigana, Lvi z Al-Rassanu, Ysabel, Pod nebesy a další. Poslední záblesk slunce původně vyšel v roce 2004, v českém překladu loni. Podobně jako jiné Kayovy romány je zasazen do světa, který velmi silně připomíná ten náš, jen jména jsou pozměněna.

Svět nezná pocit srovnatelný s dračím žalem. Vyjma snad dračího vzteku.
Nakladatelství Triton vydalo epický fantasy román Bitevní mág skotského autora Petera A. Flanneryho.

Möbiova kočka má jednu stranu a jednu hranu. Až na to, že v téhle knize žádná kočka není, pokud nepočítáte název kapely Möbius Cat se svým frontmanem mlokem Axelem. Ale najdete tu třeba červí metro, nemrtvé, chiméry, obskurní hudební reference nebo roztomilá morčátka. A to všechno v Praze.

Ať už by PAX: Draugova oběť dopadla jakkoli, než se na ní podíváme, je nasnadě zhodnotit a shrnout celou sérii. PAX totiž dorazil úspěšně k poslednímu dílu, a tak se sluší a patří shrnout, zda to stálo za to.

Ostravská mystéria jsou 136. svazkem edice Česká fantastika. Díky poděkování autora se na začátku čtenář dovídá, že téměř polovina knihy vznikla v porubské KurnikŠopě, velmi inspirativním prostředí k tomu, aby byla sepsána taková pecka.

Povězte, jak psát o největším klasikovi žánru? Jak se jen pokusit vystihnout něco, co jeho vlastní slova dokážou sama, a neuchýlit se při tom ke zbytečné mnohomluvnosti? Nu, to je otázka…

Kniha NOS4A2 (čteno Nosferatu) z rukou spisovatele Joe Hilla u nás v 1. vydání vyšla pod názvem Vánoční říše, který příběhu odpovídá možná ještě lépe. Jelikož Hillovi sedí spíše delší příběhy než sepisování krátkých povídek, není překvapením, že i NOS4A2 se řadí mezi jeho povedenější díla.

Jednoho dne se vydal do lesa a už se z něj nevrátil.
Putoval hvozdem; držel se zvířecích cestiček, prolézal zelená údolí, přeskakoval potůčky, pil ze studánek a spal na listí. A občas koutkem oka něco zahlédl, stín, který se míhá na okraji vidění. A čas, čas se choval nadmíru zvláštně. Kam se poděly ty dny?