Fantasy

Na zemi žijú rôzne bytosti. Majú rozdielne jazyky, životný štýl, zákony a v neposlednom rade aj výzor. Minotauri sú známi tým, že nikdy neklamú. Sú to hrdí bojovníci, čestný a zásadový národ, po stáročia lipnúci na dodržiavaní Kódexu, akejsi zbierky zákonov. Základom ich spoločnosti je udržiavanie cti a tradícií. Na ich domovinu si brúsia zuby okolité národy. No čo zmôžu ľudia proti minotaurím svalom, obratnosti a mágii? Lenže časy sa menia. Čo sa stane, ak sa zrúti najsilnejší pilier ich spoločenstva a minotauri začnú klamať a podvádzať?

Na ľudstvo bola zoslaná clona, ktorá mu bráni vidieť mnohorakosť stvorenia, ktorým je obklopené. Takže ľudia sú presvedčení, že to oni sú páni tvorstva, majú najväčšiu moc a rozhodujú o bytí či nebytí. Existujú jedinci, ktorí pod tlakom silných emócií o clonu prišli. Zrazu uvideli bytosti a tvory patriace do príbehov potulných bardov a rozprávkárov. Dokážu sa vyrovnať s tým, čo ich obklopuje alebo sa jednoducho zbláznia? Nikto im predsa neuverí, že vidia elfov, trpaslíkov, čarodejníkov, drakov a iné príšery. Ale raz sa stretli dvaja takýto ľudia na bitevnom poli a bok po boku s ostatnými bytosťami bojovali proti zlu, rozliezajúcom sa po celom svete...

Tahle srdcovka není o konkrétním filmu, je o rolích. Původně jsem minulý týden chtěla napsat Nedělník, ale nějak jsem to nestihla, tak jsem se infiltrovala do filmové srdcovky, kam možná moje téma patří ještě víc… i když to není o konkrétním filmu, ale zároveň vlastně je.

Nakladatelství Mystery Press reprezentované Tomášem Němcem (bývalý šéfredaktor časopisu Pevnost) se po detektivkách pomalu, ale jistě etabluje na trhu s fantastikou, hlavně s tou českou, a po matadorech pouští ke kormidlu i autory, kteří stále patří mezi ty mladší a neokoukané.

Osobně jsem se celkem bála, aby Vládce hvězdné oblohy nebyl na způsob Půlnočního slunce (Stmívání z pohledu Edwarda Cullena), které bylo tak nudné, že si ani nepamatuju, jestli jsem ho vůbec dočetla, ale moje obavy se naštěstí ukázaly být více než liché. Zhruba dvě stě třicet stran dlouhá novela psaná formou útržků napříč lety se četla naprosto sama.

Kdyby Vám někdo slíbil dostatek prostředků na splnění všech snů, co všechno byste pro to byli ochotni riskovat?

Kto pozná tvorbu Kristíny Haidingerovej vie, že Očistec sú tri knihy „pod jednou strechou“. Romány o Violetoch začala totiž autorka písať už dávnejšie. Prvé dva, Ti nepohřbení a Děti Raumy, vyšli samostatne. Príbeh však bolo treba dokončiť, preto máme teraz v rukách Očistec, ktorý zahŕňa aj tretiu, poslednú knihu o týchto tajomných bytostiach.

Je obecně známo, že slyšet hlasy v hlavě nevěstí nic dobrého. Radim v povídce (Anti)virový démon od Lukáše Kose se o tom přesvědčí na vlastní kůži.