RECENZE: Guy Gavriel Kay, Letní strom - Fionarská tapisérie 1

Článek od: Jindra Střelec - 20.01.2010

Přestože první část trojdílné Fionavarské tapiserie, Letní strom, vyšla už v polovině loňského roku, zaslouží si tato kniha připomenutí minimálně ze dvou důvodů. Za prvé se jednalo o jednu z nejlepších fantasy knih, která se na našem trhu v loňském roce objevila a za druhé figuruje díl druhý, Věčný oheň, v letošním edičním plánu nakladatelství Argo.

RECENZE: Peter S. Beagle, Poslední jednorožec

Článek od: Zuzana - 29.11.2009

Jeden z hlavních důvodů, proč kniha působí nezapomenutelně, je dokonalý překlad Michala Bronce do českého jazyka. Bez něj bychom byli ochuzeni o motýlí lehkomyslnost, Šmendrikovu přeměnu i hrdinství prince-krále Líra.

RECENZE: Jan Pohunek, Polomené světy Atlantský harc

Článek od: Lament - 16.02.2009

Tvor, uvězněný v jiném rozměru, přesto časem schopen pomalu navazovat kontakt s lidskou realitou, s tou, která ho kdysi zradila, nalezne Jáchyma Kerského. Ten žije ve světě, který má už brzy podlehnout kompresi vesmíru. Bláznivý pokus lidstva o zastavení nezastavitelného procesu, upoutá Tuinovu pozornost stejně, jako už minimálně jednou předtím, i když tehdy z poněkud jiného důvodu.

UKÁZKA: Jo Walton, Draví a krvežízniví

Článek od: Anonym - 14.06.2006

Jedinečné spojení viktoriánského románu a dobrodružné fantasy z dračí říše, kde platí přísná společenská hierarchie. Ctihodní svobodní draci létají, loví, hromadí majetek, honosí se vznešenými tituly a pořádají dekadentní večírky v přepychových slujích. Otroci dřou v továrnách a služebnictvo má pevně svázaná křídla. A podobně jako u lidí, i mezi draky se intrikuje a soutěží o nejlepší podmínky ke snůškám vajec a výchově potomstva.

RECENZE: Martin D. Antonín, Křivé ostří

Článek od: Anonym - 01.07.2005

"Vemte jednoho trpaslíka, tucet soudků s pivem a hospodu plnou lupičské chátry. Dobře promíchejte trpaslíka s alkoholem, a přisypejte jednu nevhodnou poznámku. (Nedoporučuje se osobně, vyšlete momentálně nejméně oblíbeného učedníka.)" - úryvek z ranhojičské ročenky

RECENZE: C Miéville, Nádraží Perdido

Článek od: pagi - 15.05.2003

Tlusté komíny i teď hluboko v noci dáví do nebe špínu. Netáhne nás proud, nýbrž město samo, vleče nás jeho váha. Slabý křik, občas vřískot zvěře, oplzlé bučení a rachot továren, kde říjí ohromné stroje. Železniční tratě vykreslují anatomii velkoměsta jako vystupující cévy. Červené cihly a temné zdi, podsadité kostely podobající se troglodytům, potrhané, třepotající se baldachýny, dlážděná bludiště ve starém městě, slepé uličky, kanály provrtávající zemi jako světské krypty, nová smetištní krajina, drcený kámen, knihovny dmoucí se zapomenutými svazky, staré nemocnice, věžáky, lodě a kovové pařáty vyzvedávající náklady z vody.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Fantasy