Horor

Sbírka černých básní třiadvaceti současných českých a slovenských autorů, kterou sestavila matadorka tuzemského hororu Kristina Haidingerová a Zdeněk „Zelda“ Záleský, jeden ze zakladatelů hnutí Infernalismus.

Když v mém mateřském nakladatelství vyšla útlá knížečka filipínského autora Pancha Alvareze, po pravdě jsem nevěděla, do čeho jdu. Ale protože jsem ještě nic podobného nečetla, nadšeně jsem po ní sáhla. Nečekala jsem souvislý příběh. Nečekala jsem vůbec nic.

Antologie Kronika smrti, která vyšla v listopadu 2024 v nakladatelství Golden Dog, si vytyčila nesnadný úkol, seznámit tuzemské čtenáře s tvorbou nejen českých, ale i slovenských autorů. Povídky sestavil slovenský spisovatel Radoslav Kozák. Vzniklo třináct rozličných textů od čtrnácti spisovatelů (jedna z povídek je psaná duem autorů), které různým způsobem nakládají s motivem smrti.

Achernar jsem přečetla až po Zemři, Kaine, takže mě nepřekvapilo, že i zde jsem se absolutně ztratila. To se mi prostě v knihách této autorky děje. To ovšem nic nemění na faktu, že paní Svozilová psát umí. Umí vystavět zápletku, umí napsat dialogy. Píše bohatým jazykem, má skvělou slovní zásobu, postavy jsou uvěřitelné a živé.

Rodák z tajemného městečka Duchcova má rád hudbu, přírodu, dobré filmy a hlavně četbu. V dětství jej zaujal pan Foglar, později Remarque a nyní řadí mezi své oblíbence Stephena Kinga, H. P. Lovecrafta, Kena Folleta, Dmitryho Glukhovského nebo Jamese Rollinse. I díky tomu tíhne k psaní hororových či dobrodružných příběhů. Věří, že v nich čtenář najde nejen napětí, ale i myšlenku. Psaní se věnuje od roku 2008, svá díla prezentoval prostřednictvím literárních serverů či elektronického časopisu Howard. Knižně debutoval textem Škvíra, který je také úvodní povídkou jeho prvotiny Ve spárech múzy.

Znáte ten neuchopitelný pocit po přečtení knihy, kdy se vám tisíce dojmů zadírají pod kůži a do hlavy a vy je nemůžete setřást? Přesně takový dojem ve mně přetrvává nyní, po dočtení Řeči ptáků, románu španělského spisovatele Victora Sellése, který letos vydal Golden Dog v překladu Petra Stejskala.

Ač narozen roku 1982 v Krakově, dnes žije Mariusz Wojteczek v Bělostoku. Sám o sobě tvrdí, že píše, protože neumí přestat. Ale protože se mu také daří publikovat, tato strategie mu dost dobře vychází. Jeho povídky vyšly v mnoha literárních časopisech a antologiích, vydal také sbírku Balady vrahů a další povídky (2018), kterou o šest let později vydalo v překladu Honzy Vojtíška nakladatelství Golden Dog. Miluje svou ženu, popkulturu a dobrou hudbu, je náruživým sběratelem knih, komiksů a desek.

Nakladatelství Mystery Press reprezentované Tomášem Němcem (bývalý šéfredaktor časopisu Pevnost) se po detektivkách pomalu, ale jistě etabluje na trhu s fantastikou, hlavně s tou českou, a po matadorech pouští ke kormidlu i autory, kteří stále patří mezi ty mladší a neokoukané.