Host

Ak sa raz dostanete do hvozdu, už sa živý nevrátite. A ak... nebudete to vy, ale niečo presiaknuté zlom. Napriek tomu neďaleko neho žijú ľudia. Spoliehajú sa na Draka, čarodeja, ktorý hvozd s jeho mágiou udržuje vo vymedzených hraniciach. Krehká rovnováha sa môže ľahko narušiť. Následky budú smrtonosné.

Za vesnicí Dwernik se tyčí věž a v ní žije nesmrtelný čaroděj Drak, který si každých deset let z vesnice bere sedmnáctiletou dívku. O letošních žních výběr neočekávaně padne na Agnieszku, zdánlivě ničím zajímavou, ale neohroženou hrdinku, a ona se směle vydává čelit na první pohled děsivému čaroději s tváří mladíka… Když tohle vyplynulo z první kapitoly, nemálo jsem se zděsila.

Kepleru62 se nedá upřít, že by nebyl atmosferický. Ta beznaděj z něj jenom sálá. Ale při čtení jsem si říkal, tohle je opravdu pro děti? Proč je to sakra tak komplikované a nelogické?

Máloktorý román sa môže pochváliť, že v ňom vystupujú tie najväčšie duchovné celebrity a v pohode hrajú samých seba. Satan, pápež, pár ďalších dôležitých temných bytostí. Čepel entropie je sakramentsky divoká jazda a ak trpíte kinetózou, strachom z krvi, akrofóbiou, arsonfóbiou a pár ďalšími fóbiami, radšej nenastupujte.

Název je svým způsobem zavádějící. Pokud očekáváte příběh hemžící se úctyhodnými bájnými tvory, běžte si raději přečíst Eragona. Pokud vám na tom zas tak nesejde a místo draků berete i ještěrky, tak vám nic nebrání si knihu řádně užít. 

„Tvorba N. K. Jemisinové je součástí pomalé, ale zásadní změny ve sci-fi a fantasy.“ (The Guardian). „Nejúspěšnější fantasy série v historii – vítěz ceny Hugo třikrát v řadě“ (vydavatel). Taková prohlášení, která na vás křičí z obálky, zaujmou pozornost, že? Nejspíš si jakožto fanoušek fantastické literatury uvědomíte, že pokud váš oblíbený žánr prochází změnou, asi byste u toho měli být. A tak knihu otevřete…

Řád věčných trnů nenabízí konejšivou náruč, ale temný příběh, ve kterém do poslední chvíle nevíte, na čí straně vlastně stojíte.