Tajemství. Smrt. Zkáza. Zmizení. Postapokalyptika. Detektivka. Sborník Zpěv kovových velryb, který sestavil Vlado Ríša, přináší různorodou směsici povídek. Každý z devíti příběhů čtenáři nabídne něco jiného a zavede ho do rozličných světů, všechny však pojí městská fantastika.
Byl pošmournej den a já měl pocit, že se stane něco velkýho. Seděl jsem ve svý kanceláři, nohy na stole, a v ruce skleničku se skotskou.
V tom přišla ona. Zaklepala na dveře, nesměle nakoukla a zamávala na mě tak dlouhýma řasama, že by dosáhly snad až na měsíc. Ženská s velkým Ž. Věděl jsem, že ať bude chtít cokoliv, že jí to přání splním.
Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...
Během pobytu v Číně získala zkušenosti i vědecké renomé; ale zpátky do Čech si přivezla ještě něco navíc. Prastarý rukopis, který objevila v muzeu v Pekingu, změnil celý její život. Dokázala zatajit, že ho našla. Ani později o něm nikomu neřekla, přestože by jí to přineslo slávu. Celá léta se pokouší vyluštit nesrozumitelný text, psaný v malém pečetním čínském písmu. Teď se před ní konečně rýsuje řešení. A je pevně rozhodnutá, že si ho nechá jenom sama pro sebe.
Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás odnepaměti, vskrytu a potají, daleko a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...