RECENZE: Mark E. Pocha, Svet je plný démonov

Článek od: Renata Staurovská - 24.03.2020

Svet je plný démonov… a idú si pro teba! Ne, není třeba hned volat exorcistu a v panické hrůze vykuřovat šalvějí rohy vašich pokojíčků. To jen Mark E. Pocha vypustil do světa další ze svých hororových knih, která se honosí právě tímto sebevědomým názvem.

RECENZE: Jan Kotouč, Ofenziva českých zemí

Článek od: frankie - 16.03.2020

Román Ofenziva českých zemí přímo navazuje na události prvního dílu Nad českými zeměmi slunce nezapadá. Mezi oběma díly uběhlo v ději sotva několik týdnů. Mezi vydáním obou dílů celý rok. V současné dobe je k dispozici už třetí díl této alternativní historie, ale my se tady a teď podíváme pod křídla Ofenzivy.

RECENZE: Miroslav Pech, Dítě tmy

Článek od: Tereza Kadečková - 10.03.2020

Ve staré továrně na kraji města číhá něco zlého. Chodí to mezi lidmi a své oběti si to vybírá náhodně. Pozoruje to osudy lidí a baví se nad jejich utrpením. Vypadá to jako obyčejný muž, nenápadný, bezejmenný, ale taky smrtelný. Kryštof a jeho parta kamarádů se u továrny občas potulují a brzy zjistí, že matematika není to nejhorší, co je může v životě potkat.

ANKETA: Kniha roku Sardenu 2019 – výsledky

Článek od: Jan Křeček - 04.03.2020

Které knihy získaly nejvíc hlasů v anketě Kniha roku Sardenu? Čí favorité urvali prvenství? Z komentářů již víte, pro které knihy respondenti hlasovali. A chápeme, že jste to nepřepočítávali, protože těch komentářů je opravdu hodně. V tomto článku jsme vám to spočítali…

RECENZE: Pupíky 8 - Ex, grogy a rock'n'roll

Článek od: Petr Simcik - 26.02.2020

Dovolte mi na začátek recenze citovat klasika, kterého nebude 90% čtenářů/ek Pupíků znát. Tenhle výrok Arnolda Rimmera mi přijde jako brilantní shrnutí osmého sešitu Pupíků.
RIMMER: Nakonec se staneš tím, co nejvíc nenávidíš. Jen se na sebe podívej. Urážlivý, bezohledný, cílevědomý, necitelný. Podobáš se mi víc než já sám.

KOMIKS: Sara B. Elfgren, Karl Johnsson, Vei

Článek od: Tereza Kadečková - 19.02.2020

V úsvitu věků jen Ymi vládl, nebylo moře ni mohutných vln, nebyla země ni nahoře nebe, jen pustá, bez trávy zela propast – Ginnungagap. Tak vypadá vesmír před stvořením světů podle severské mytologie. Odsud už ho legendy a autoři převrací podle sebe. Tvoří sféry, monstra, války a bohy. A tak se stane, že domovina obrů Jotunheim po dlouhé válce s Asgardem zajistí mír pro oba světy. Mír je křehký, protože obě strany chtějí nadvládu nad světem lidí, a tak každých několik generací pořádají turnaj, jehož vítěz získá moc nad lidmi.

RECENZE: Vilém Koubek, Organická oprátka

Článek od: ena - 18.02.2020

Jedného dňa stroje zistili, že ľudstvo je zbytočné a na problém našli najľahšie riešenie. Vyvraždiť nás. Ak sme chceli konkurovať strojom, prístrojom, UI a iným vlastným výmyslom, museli sme vytvoriť človeka schopného s nimi bojovať. Najúčinnejšou zbraňou hromadného ničenia všetkého, čo nemalo DNA, sa stal muž, ktorý bol viac strojom než človekom. Nevadí, účel svätí prostriedky. Kyborg sa volal Rust alebo R211920. A vďaka tomu, že trošičku zošalel, zvládol zlikvidovať nepriateľa takmer sám.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Literatura