Povídky

"Začátkem třetího tisíciletí bylo na planetě Zemi těsno, velmi těsno." Tak začínal úvod do novely trojice autorů Jany a Rudolfa Mentzlových a Milana Kovára o neotřelé expedici na planetu Raginis. Pokud jste si nevybrali z tipů na tento víkend, neměli byste tuto le voyage extraordinaire propásnout. Seznamme se s posádkou...

Několik dlouhých minut zíral na hlášení, které vyskočilo na monitoru jako by ani nedokázal uvěřit tomu, co vidí. Nakonec s povzdechem pohlédl z okna na zářící a noc si užívající město. On si rozhodně neužíval. Ne potom, co viděl.

Na Štědrý den jsme si pro vás připravili povídečku, která ukazuje, jak naše moderní společnost snadno zapomíná. Povídka je strašidelná a není vhodná pro děti bez dozoru rodičů

I kdybychom nevěřili slovům Popravčího, od návštěvy Převorství nás spolehlivě odradil kordon pěti obrněných transporterů, které sem poslala armáda. Alepoň, že se tentokrát nerozpadly už cestou. Taky tady byly dvě stovky těžkooděnců a bezpočet pochůzkářů. Zůstali jsme stát v davu čumilů a opatrně se rozhlíželi.

Seděl v křesle naproti chladnoucí mrtvole Chovatele a zvolna dopíjel jeho víno. Bylo jemné a lahodné, jak už to bývá u odrůd pěstovaných na věčně slunných stráních Knížectví.

Tak to je ono? pomyslel si Chovatel, když v ruce potěžkal starobyle vyhlížející ručnici s pažbou z leštěného kamene, zdobenou jemnou rytinou. Kvůli tomu, že bylo tolik zabíjení? Zavrtěl hlavou. Bylo to vlastně docela zklamání.

„Už mě to začíná nudit!“ zakřičel Kosma zatímco bleskurychle měnil válce v revolverech. „Kamkoliv se ten mladý vrtne, jsou tam i ty potvory,“ dodal ještě a špičkou boty nakopl nehybnou mrtvolu vyjce, které před pár okamžiky doplnil o úhlednou díru ráže .449 mezi očima.