Recenze

Žánrově rozkročený snímek Ryana Cooglera nabízí mix hororu, gangsterky a společenského dramatu, který stojí za pozornost i téměř rok po premiéře.

Temně laděný povídkový román 531 od Honzy Vojtíška nabízí soubor vzájemně propojených příběhů, které spojuje tajemný dům s popisným číslem 531. Autor přináší čtivou, atmosférickou knihu plnou neklidu, strachu i postupně odhalovaného tajemství, která dokáže zaujmout nejen fanoušky hororu.

Kněžky učily, že všichni staří bohové – Buddha, Ježíš, Mohamed, Donald Trump a další – nás opustili, když začala válka.

Základna, jedno z mála míst, kde se život zdá být ještě v pořádku. Každý člověk i dítě má práci a na oplátku má co jíst (no co, bramborovo-hrachová kaše je taky jídlo), kde spát a může žít v bezpečí uvnitř střežených hradeb, kam se žádný zmutovaný aťák jen tak nedostane. Teda pokud ho přímo do města nepřiveze obchodník v kleci na kamionu taženém koňmi. Co by se asi tak mohlo posrat, že?

Koruna a věž je dlouho očekávaným druhým dílem série Legendární království. Série je specifická v tom, že probíhá v otevřeném světě: hráč si může chodit, kam se mu zlíbí, a právě druhý díl má možnost umocnit kouzlo otevřeného světa (nebo jej úplně pohřbít). Povedlo se? Pojďme se na to podívat.

Fantomy od Karla Švandy ze Šemčic jsem vám doporučoval před Vánoci v redakčním výběru a vlastně je doporučuji, kudy chodím. Je to kniha, která je přesně to pravé ořechové od podzimu, kdy se začnou krátit dny a objevovat ranní mlhy, až do jara, které pokrývá promrzlé podzimní hroby prvními květinami a prosvěcuje všechny temné kouty.

Máte radi mágiu, upírov a svety plné napínavých udalostí? Ste milovníkmi klasickej fantasy a stále bažíte po nových príbehoch? Potom si pri románe Tristan zrejme prídete na svoje.

Ke svému okouzlení americkým mistrem hororových příběhů jsem se už na stránkách Sardenu vyznávala nespočetněkrát. Jakmile Stephenu Kingovi vyjde nová kniha, nemohu odolat pokušení a prostě si ji musím pořídit. Jenže v poslední době jsem z jeho novějších děl nebyla tak nadšená jako kdysi. Pozoruji to už u slabšího, šablonovitého a papírem lehce šustícího Ústavu, i když některé knihy tuhle sestupnou tendenci umí napravit — třeba skvělá Pohádka, kterou jsem si poslechla jako audioknihu.

Autorka, která v pouhých osmnácti letech vystřihla dnes již kultovního Frankensteina, obohacuje čtenáře i sto čtyřicet let po své smrti — Mathilda je toho důkazem. Napsaná v roce 1819 a vydaná až mnohem později, působí jako text, který byl v době svého vzniku předem odsouzen k nevydání. Jedná se o temnou a znepokojivou novelu o dívce usilující o lásku (ne nutně tu fyzickou), o trýznivé samotě, o ztrátě a komplikovaném vztahu s otcem, která musí každého, kdo uvnitř hrudi nosí bijící srdce, zasáhnout opravdu hluboko.