Když jsem otevřel balík a vzal jsem Somorru do ruky, úplně mi hned připomněla Fighting Fantasy – paperback stejné velikosti, i když dvojnásobné tloušťky. Příjemně padne do ruky, v pohodě se v něm listuje, paperback podoba tomuto konkrétnímu gamebooku sedí.
Je prvý deň zimného semestra a na univerzitu v Tir Erath znovu prichádzajú študenti. Starí priatelia sa delia o zážitky z prázdnin a tí noví sa snažia zoznámiť a zapadnúť. Štúdium na tejto škole nie je vôbec nudné. Ani nemôže byť, keď tu študujú Magici, Lovci a Objavitelia. No nikto z nich netuší, aký veľmi nezvyčajný školský rok prežijú.
Taky vám doma pobíhá princezna Elza, co tancuje a zpívá Let It Go ze známé pohádky Ledové království? Zbožňuje vaše ratolest bohatě ilustrované knížky s přiměřeným množstvím textu tak akorát, aby vám během čtení nedocházel hlas a zároveň jste neusnuli dříve než dítko? Pak zpozorněte.
Prázdnota je pokračovaním ságy Společenství. Obsahuje tri knihy a prvá má názov Sny. Mnohí si svoje nočné videnia vykladajú pomocou snárov, alebo sa radia s médiami a hľadajú v nich skrytý zmysel. No mohli by odrážať aj realitu z inej dimenzie. V srdci našej galaxie sa ukrýva Prázdnota. Nepreniknuteľná, strašná a nebezpečná. Keď sa začne rozpínať, pohlcuje hviezdy ako jednohubky. Nuž a presne z tohto priestoru začali prenikať do snov živých bytostí zvláštne vidiny. Znamenajú hrozbu?
Když se mi do rukou dostala první česky vydaná sbírka povídek americké autorky Lucy Taylor, Vztek a další příběhy, neměl jsem veliká očekávání. Kniha nás prý přesvědčí, že autorka patří mezi nejlepší hororové spisovatele současnosti. Přesto jsem ji otvíral s předsudkem, s jakým se stavím k většině hororů, které se na nás poslední dobou valí ze všech stran (a projekčních pláten) po tunách:
Jestli někdo umí čtenáře navnadit, překvapit, způsobit chvilkový zkrat mozkových buněk – či mu dokonce přivodit pocit, jestli se náhodou nezbláznil –, tak je to rozhodně Tamsyn Muirová, novozélandská autorka série Zapečetěná hrobka.
Oči sú vraj oknom do duše. Čím je potom zrkadlo? Oknom do ďalšieho sveta či vesmíru? Možnože iba spája náš svet so svetom niekoho iného, temného, zlého, kto čaká na príležitosť, aby sa mohol vrátiť a pomstiť sa.
Aká je definícia monštier a je vôbec nutné nejakú mať? Kašlať na normy aj na predstavy. Aj tak ich má každý iné. To, čo niekto považuje za neprijateľné, je pre iného normálne. Kým niektoré ženy od násilného manžela utekajú, sú aj také, ktoré by si bez poriadnej bitky mysleli, že ich muž nemiluje. Aké divné, skreslené, monštruózne je naše vnímanie reality.
Trošku iná kniha, než sme zvyknutí. Takou je zbierka poviedok a básní s prevažne hororovou tématikou, Zlověsti. Je to zvláštne a zaujímavé spojenie. Nebýva bežné, že autor poviedok je aj autorom poézie. Aké teda tieto dva celky sú? Pretože každý čitateľ nemusí byť zároveň milovníkom prózy aj lyriky, radšej sa na ne pozrieme oddelene.
H. P. Lovecraft vskutku nebyl velký básník, pokud jeho verše budeme porovnávat s poezií jeho současníků (jako například s C. A. Smithem, který jej v mnohém inspiroval). V mých očích však jeho poezie kvality jeho povídkové tvorby dosahuje, neboť ji nejen doplňuje, ale také rozšiřuje a stává se tak nedílnou součástí proslulého mýtu Cthulhu, do kterého i současní mladí autoři stále přispívají novátorskou (i poetickou) tvorbou.
První díl plánované série Devátá, Gideon Devátá, od novozélandské autorky Tamsyn Muir nabízí neotřelý příběh protkaný hned několika žánry – nechybí zde slušná porce sci-fi, trocha fantasy a hororu či zapeklitá detektivní zápletka. Kromě působivé obálky kniha zaujme i anotací, která slibuje nadupanou nekromantickou jízdu. U českých čtenářů se sice nevyjímá příliš vysokým hodnocením, ale moje čtenářské srdce si získala téměř hned. Proč že to vlastně?
Po nehode, pri ktorej sa otvoril zvláštny priechod (možno aj do inej dimenzie), uniká z Temelínu šedá. Nik nevie, čo je to za hmotu, no všetkým je jasné, že u niektorých jedincov prebúdza mimozmyslové schopnosti. V Čechách sa u obyvateľov takýto talent prejavuje oveľa viac. Lenže k svojim schopnostiam sa radšej nepriznávajú. Prečo by to robili? Skončili by ako pokusné králiky zatvorení v nejakom ústave, prípadne v armáde, ako experimentálne zbrane...
Jedného dňa sa trpaslíci rozhodli využiť všetky vymoženosti a bonusy pohodlného ľudského života a presunuli sa z lesov do miest. Hoci sú vývojovo niekde medzi človekom a lesnou hubou, ľudstvo sa prekonalo a zrovnoprávnilo ich. Dnes sú súčasťou spoločnosti, prepchávajú potrubia, odvádzajú dane a žijú svoje obyčajné životy. Na papieri. Pretože stále je dosť takých, ktorí majú trpaslíkov radšej zo sadry alebo v rozprávke...