Recenze

Když jsem otevřel balík a vzal jsem Somorru do ruky, úplně mi hned připomněla Fighting Fantasy – paperback stejné velikosti, i když dvojnásobné tloušťky. Příjemně padne do ruky, v pohodě se v něm listuje, paperback podoba tomuto konkrétnímu gamebooku sedí.

Taky vám doma pobíhá princezna Elza, co tancuje a zpívá Let It Go ze známé pohádky Ledové království? Zbožňuje vaše ratolest bohatě ilustrované knížky s přiměřeným množstvím textu tak akorát, aby vám během čtení nedocházel hlas a zároveň jste neusnuli dříve než dítko? Pak zpozorněte.

Když se mi do rukou dostala první česky vydaná sbírka povídek americké autorky Lucy Taylor, Vztek a další příběhy, neměl jsem veliká očekávání. Kniha nás prý přesvědčí, že autorka patří mezi nejlepší hororové spisovatele současnosti. Přesto jsem ji otvíral s předsudkem, s jakým se stavím k většině hororů, které se na nás poslední dobou valí ze všech stran (a projekčních pláten) po tunách:

Oči sú vraj oknom do duše. Čím je potom zrkadlo? Oknom do ďalšieho sveta či vesmíru? Možnože iba spája náš svet so svetom niekoho iného, temného, zlého, kto čaká na príležitosť, aby sa mohol vrátiť a pomstiť sa.

Aká je definícia monštier a je vôbec nutné nejakú mať? Kašlať na normy aj na predstavy. Aj tak ich má každý iné. To, čo niekto považuje za neprijateľné, je pre iného normálne. Kým niektoré ženy od násilného manžela utekajú, sú aj také, ktoré by si bez poriadnej bitky mysleli, že ich muž nemiluje. Aké divné, skreslené, monštruózne je naše vnímanie reality.

H. P. Lovecraft vskutku nebyl velký básník, pokud jeho verše budeme porovnávat s poezií jeho současníků (jako například s C. A. Smithem, který jej v mnohém inspiroval). V mých očích však jeho poezie kvality jeho povídkové tvorby dosahuje, neboť ji nejen doplňuje, ale také rozšiřuje a stává se tak nedílnou součástí proslulého mýtu Cthulhu, do kterého i současní mladí autoři stále přispívají novátorskou (i poetickou) tvorbou.

Po nehode, pri ktorej sa otvoril zvláštny priechod (možno aj do inej dimenzie), uniká z Temelínu šedá. Nik nevie, čo je to za hmotu, no všetkým je jasné, že u niektorých jedincov prebúdza mimozmyslové schopnosti. V Čechách sa u obyvateľov takýto talent prejavuje oveľa viac. Lenže k svojim schopnostiam sa radšej nepriznávajú. Prečo by to robili? Skončili by ako pokusné králiky zatvorení v nejakom ústave, prípadne v armáde, ako experimentálne zbrane...

Jedného dňa sa trpaslíci rozhodli využiť všetky vymoženosti a bonusy pohodlného ľudského života a presunuli sa z lesov do miest. Hoci sú vývojovo niekde medzi človekom a lesnou hubou, ľudstvo sa prekonalo a zrovnoprávnilo ich. Dnes sú súčasťou spoločnosti, prepchávajú potrubia, odvádzajú dane a žijú svoje obyčajné životy. Na papieri. Pretože stále je dosť takých, ktorí majú trpaslíkov radšej zo sadry alebo v rozprávke...