Reportáže

Letošní setkání všech příznivců temné strany fantastiky, které se uskutečnilo v tradičních prostorech holešovického klubu Kotelna, bylo opět rozvolněno na dvoudenní con.

A co se dělo v sobotu?

Jiřina Hofmanová (J.H.) je spisovatelka a legenda české kriminalistiky. Osm let pracovala jako vyšetřovatelka obecné kriminality na úrovni krajského úřadu vyšetřování, kde řešila nejzávažnější násilnou trestnou činnost. V 90. letech minulého století stála u vyšetřování tzv. orlických vražd. Později se školila u těch nejzkušenějších kriminalistů u Jednotky behaviorální analýzy Akademie FBI v americkém Quantiku.

Dne 12. září se v pražské Činoherní kavárně konal křest knihy Myšlenky zločince v české kotlině od Jiřiny Hofmanové.

Sladkosmutné, dojemné, a nezabudnuteľné. Také bývajú rozlúčky. A tie hororové nie sú výnimkou.

Zdravím tě, poutníku z hvězd!

Co si představíš, když se řekne Vídeň? Řízek tak velký, že se nevejde ani na talíř? Sachr a přepražené kafe? Spoustu turistů a kýčovité suvenýry? Všechny představy jsou naprosto legitimní, protože to vše Vídeň má.

Ještě přede dvěma roky jsem vůbec netušila, co se skrývá za tajuplným a bůh ví čeho všeho ještě plným názvem con. Byla jsem fandomová panna jak vyšitá. Až s vlastním fušováním do psaní fantastiky jsem odhalila nejen její vskutku fantastickou šíři a žánrovou hloubku, ale zjistila jsem, kolik skvělých lidí se v tomto divotvorném světě objevuje.

V loňském roce prolétla éterem prázdná informační bublina o připravovaném pražském ultra super mega conu, která nakonec dle očekávání s hlasitým lupnutím splaskla. O to těžší startovní pozici měl v přípravné a lákací fázi Comic-con. Za tím prvně zmiňovaným byli jacísi lidé, o kterých mezi fantazáky nikdo nikdy neslyšel. Posměváčci a nevěřící měli se svými pochybnostmi pravdu a byli na koni. Jenže! Za Comic-conem, poprvé oficiálně avizovaným na loňském, posledním PragoFFestu, stojí lidé, kteří moc dobře věděli, co dělají. A co je důležitější, mají nedocenitelné zkušenosti s organizováním takových akcí v českých luzích a hájích. A to už něco znamená. Posměváčci a nevěřící si sice vedli dál svou, ale realita jim tentokrát za pravdu nedala a šla si svou cestou.

Letošní podzim a zimu trávím na univerzitě v Bristolu, kde jsem na pracovní stáži Erasmus+. A když jsem na konci září zjistil, že existuje BristolCon, byl plán na poslední říjnovou sobotu jasný.

Karolína zbožňuje Zaklínače. Hlavně v knižní podobě, kterou přelouskala několikrát, ale hru dohrála poctivě jen tu první. Loni na Blaviconu nebyla – a jeho druhý ročník vlastně byl jejím prvním conem v životě.
Eylonwai nemá ráda Zaklínače. Ani Sapkowského. Přesto se letos stejně jako vloni vydala na zaklínačský con. Proč? A proč se proboha navíc pouští do reportáže? No, tohle ještě bude zajímavé…